Wallerstein, I. :

BOUŘKOVÉ MRAKY MOHUTNÍ

3.3.2006
Immanuel Wallerstein
se svolením autora přeložil Rudolf Převrátil

Všude stoupá rozčilení, světový systém nebyl nikdy tak anarchistický jako nyní. Možná právě padáme přes hranu. Vybombardování mešity Askari v Iráku mělo za následek nejen okamžitý a rozsáhlý vzrůst násilí mezi jednotlivými iráckými skupinami, ale pravděpodobně také zmařilo úsilí velvyslance USA Zalmayho Khalilzada o to, aby se sunnité podíleli na irácké vládě. To by mohlo znamenat, že nebude dosaženo dvoutřetinové většiny hlasů potřebné na vytvoření vlády a že tedy budou nutné nové volby, které ale bude v současném ovzduší velmi obtížné zorganizovat.

Přesně v tentýž okamžik armáda Spojených států degradovala jedinou iráckou jednotku, jež byla dosud považována za schopnou vojenských operací bez americké podpory, na úroveň těch, které podporu USA ještě pořád potřebují. Spojené státy jsou nyní terčem otevřené kritiky - vlastně útoků - hlavních šiítských stran, čímž se poprvé rozšířil nepřátelský postoj k přítomnosti USA a jejich cílům v Iráku na celou domácí politickou reprezentaci.

Všichni všude diskutují o proslulých karikaturách, které v Dánsku zveřejnil list Jyllands-Posten. Většina diskusí v západním světě však jde mimo jádro věci. Většina debat se zabývá problémem svobody tisku v protikladu k jeho odpovědnosti. To je starý spor, dnes nepochybně vedlejší vzhledem k hlavnímu problému tohoto okamžiku. Hlavním problémem je, proč jsou lidé touto záležitostí tak krajně rozrušeni, a to nejen v muslimském světě, ale také ve světě západním. Zřejmě jde o víc, než jen o obyčejné rouhání.

Zdá se být jasné, že zveřejnění karikatur v Dánsku a jejich převzetí řadou dalších západních listů je přinejmenším projevem podrážděnosti vůči muslimskému obyvatelstvu žijícímu v těchto zemích, v mnoha případech pak otevřeným projevem rasistické xenofobie. A v Dánsku i jinde roste počet lidí, kteří by rádi nějak zbavili své země muslimského obyvatelstva nebo přinejmenším zastavili jeho přítok.

Na druhé straně prudké reakce v celém muslimském světě nejsou jen pouhým projevem protestu proti vizuálnímu znázornění Mohameda. Karikatury se spíše staly záminkou k vyjádření hněvu a obav vyvolaných zasahováním Západu v těchto zemích, jehož pohár přetekl. Pokusy muslimských vlád zmírnit hněv tím, že se mu postaví do čela, se obrátily proti nim. Demonstranti se dnes obracejí aktivně proti vlastním vládcům, jak je tomu v Pákistánu, kde dřívější příznivci prezidenta Mušarafa dnes požadují jeho rezignaci.

Mezitím v západním světě dosáhly útoky na vládu USA dosud nepoznanou úroveň. Věznice v Guantánamu se najednou stává předmětem všeobecného zájmu a odsouzení. Tyto hlasy nepřicházejí pouze od obvyklých levicových kritiků Bushova režimu, ale od vlád Velké Británie, Francie a Německa, ze Spojených národů a od skupin na obranu lidských práv na celém světě. Požadují, aby byla základna okamžitě uzavřena a vězni buď postaveni před soud nebo propuštěni. Jejich jazyk je najednou velmi rázný. Nezdá se přitom, že by byl Bushův režim ochoten tento případ vzdát.

Povyk kolem možnosti, že by firma z Dubaje mohla vlastnit podniky zajišťující část provozu v přístavech USA, je zčásti domácí předvolební hrou, zčásti ale také projevem iracionální hysterie vůči Arabům vlastnícím cokoli ve Spojených státech. Bezpečnostní ochrana přístavů je opravdu nedbalá, ale to není záležitost provozujících podniků, ale Pobřežní stráže USA a ministerstva pro vnitřní bezpečnost (U.S. Department of Homeland Security). A tak tomu bude i nadále, bez ohledu na nevalný výkon obou institucí.

Vrcholným úderem Bushovu režimu se zdá být skutečnost, že zkušený státník a významná osobnost konzervativního hnutí USA William Buckley zveřejnil v předním časopise amerického konzervatismu National Review článek, v němž říká: „Nelze pochybovat, že americký záměr v Iráku selhal.“ Buckley volá po „přiznání porážky“. Jestliže jeden z vůdců válečnického tábora chce přiznat porážku, Bush bude mít samozřejmě obrovské potíže. Znamená to ale také, že se věci v USA rozpadají. Řečeno slovy Williama Butlera Yeatse, „když se věci rozpadají, centrum se neudrží.“

Reakcí neokonzervativní kliky uvnitř Bushova režimu vedené viceprezidentem Cheneyem, jenž má sám stále více potíží s veřejností USA, bylo zatím bezhlavé pokračování v pochodu, jako by se nic nedělo. Tito lidé obhajují válku proti Íránu (ačkoli je nepravděpodobné, že by ji vůbec dokázali zahájit). A teď chce Cheney, aby se USA, kterým vyrůstá nepřítel za nepřítelem, pustily také do Putina a Ruska. Cheney je pro USA biblickým Samsonem, který zbořil chrám. Jediné, co může dokázat, je vyvolat občanskou válku v samotných Spojených státech.


Zdroj: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2006

domů