Rohel, P. :

Konference o programu KSČM

Globalizace, války, perspektivy radikální levice

Petr Rohel

Musím uvést, že nesouhlasím s návrhem na rozpuštění týmu, který vypracoval diskutovaný návrh dlouhodobého programu. Přestože mám k předloženému dokumentu hodně výhrad, je potřebné, aby takové dokumenty vznikaly, snad by měly zahrnout více možných variant vývoje. Bez činnosti autorů a jimi vytvořených textů by nebylo o čem diskutovat.

Jedním z jevů, kterým bývá naše epocha společenskými vědami charakterizována, je globalizace. Je tomu tak i v předkládaném materiálu. Domnívám se, že i zde se přeceňují kladné stránky globalizace, skutečnost, že usnadňuje a urychluje propojení světa, přispívá k rychlému zavádění internetu. Při potřebné abstrakci, domníváme se, že lze chápat globalizaci jako neobyčejné posílení moci velmi úzkých skupin, tj. části nadnárodních společností, skupin spojených se spekulativním kapitálem, většinou sil majících hegemonii v institucích typu Světové banky, vojensko-průmyslovým komplexem a podobně.

Přitom se současná globalizace málo analyzuje v dlouhodobém kontextu, například ve srovnání s vývojem světové ekonomiky před r. 1914. Uvedenou hypotézu obhajuje například Immanuel Wallerstein ve stati Globalizace: dlouhodobá trajektorie světosystému v knize Úpadek americké moci. Podobně analyzuje globalizaci Zygmund Bauman, který zdůrazňuje, že výhod globalizace mohou využívat jen menšiny současných elit. Pro program radikální levice je důležité také Baumanovo zjištění, že současné vyspělé společnosti přinášejí izolaci jednotlivce a zánik solidarity. Izolace jednotlivců je dosahováno manipulací, při které je, metaforicky řečeno, každý sám sobě velkým bratrem. Podle zmíněného autora je třeba hledat cestu k významné politické síle, která by pomohla překonat izolaci jednotlivce a navrátila do politického zápasu hodnoty solidarity lidí, též právě v zájmu zajištění skutečné svobody jednotlivce.

Nezaslouženě málo pozornosti se věnuje Bondyho knize O globalizaci. Přitom tyto eseje se silně polemickým nábojem přinášejí mnoho dílčích analýz negativních aspektů globalizace a jsou zčásti inspirativní, a to z obsahového i metodického hlediska, při hledání cest pozitivního překonání negativních aspektů globalizace.

Rozhodně nelze opomíjet inspirativnost analýz globalizace v pracích Jana Kellera, například v Soumraku sociálního státu a v analýze působení sítí v Dějinách klasické sociologie. Konkrétnější empirickou analýzou negativních aspektů globalizace vyniká kniha Noemi Kleinové Bez loga analyzující jednak mechanismy činností některých nadnárodních společností s otřesnými důsledky jak na postavení chudších vrstev ve státech třetího světa tak i v regionech nejvyspělejších ekonomik. Velmi důležité je i mapování růstu části protestních sociálních hnutí bránících se proti tomuto vývoji.

Globalizace s četnými zčásti uvedenými negativními faktory patrně není nevyhnutelná. Vznikají v některých státech modely, které do jisté míry překonávají negativní aspekty globalizace. Je to například sociální stát ve Skandinávii, ekonomický a politický vývoj ve Venezuele a složitý komplex jevů ekonomického vývoje Číny. I když tyto, myslím, nadějnější tendence mohou být v budoucnosti potlačeny, přesto jde z hlediska současnosti o důležité jevy, kterým by v analýzách typu předkládaného materiálu měla být věnována větší pozornost jako zárodkům možných pozitivních alternativ.

Nemělo by se v souvislostech globalizace zapomínat na možnosti globalizace solidarity odborů, sociálních a dalších hnutí, ekologických iniciativ a politických stran s radikálnějším levicovým programem. Taková globalizace ovšem předpokládá také schopnost radikálně levicových stran postupně vyvíjet iniciativy směřující k reálným mezinárodním akcím, například při sociální sebeobraně. Příkladem může být zatím neúspěšný nedávný pokus o stávku v podnicích nadnárodní společnosti na území více států.

Důležité je orientovat se v možnostech a omezeních antiglobalizačních a alterglobalizačních hnutích. Také postižení rozdílu antiglobalizačních a alterglobalizačních má velký význam pro programový materiál. Zcela hypoteticky uveďme, že antiglobalizační hnutí nemusí znamenat nerealistický program, ale autentičnost směřující proti jádru současného světového systému. Alterglobalizační hnutí přes dobré úmysly mohou směřovat k přizpůsobení se světovému mocenskému systému. Pochopitelně jde o ruznorodé tendence, Někdy mohou být alteglobalizační hnutí více realistická a antiglobalizační hnutí méně realistická. Analýzu problematiky s jednostrannou preferencí alterglobalizačních hnutí obsahuje kniha Barši a Císače Radikální levice v postrevoluční době.

Současná epocha je také obdobím válek. Tyto války mají jistě charakter imperialistických válek, byť jejich příčiny a průběh ovlivňuje pestrá škála faktorů. V předkládaném materiálu není dost doceněn význam neúspěchu USA a jejich spojenců v Iráku. Tato skutečnost si vynucuje otázku po hlubší analýze možností širokého lidového hnutí v jednom státě střední velikosti čelit agresi současného imperialismu. Možná, že vývoj v Iráku si vynucuje revizi hypotéz, že v současnosti jsou možné jen revoluce malého rozsahu, že revoluce opřená o násilný odpor proti imperialistické agresi nemá naději na úspěch.

Jde však také v těchto souvislostech o praktické otázky, které se ovšem promítají i do otázek programových a směřují k obecnějším souvislostem. Radikální levice zatím neučinila z tragických dopadů války na civilní obyvatelstvo v Iráku velké politické téma. Přitom Česká republika je součástí této války a nese spoluodpovědnost za důsledky této agrese pro civilní obyvatelstvo. V těchto souvislostech vzniká nutnost věnovat velkou pozornost mírovým hnutím. Nelze ztrácet ze zřetele perspektivu, že současné mírové hnutí by se v budoucnosti možná mohlo vyvinout ve významnou sílu podobnou protiválečnému hnutí v době války ve Vietnamu.

Tyto skutečnosti vyžadují také po radikální levici, aby pečlivě zvažovala sebemenší možnost, že v proudech současného islámu bude možné nalézt pro radikální levici spojence. Předložené materiály a s nimi spojené další texty vidí v islámském fundamentalismu jen negativní reakční síly. Domnívám se, že jde o zavádějící hodnocení. Z hlediska radikální levice je napsaná mistrovská analýza Wallersteina Islám, Západ a svět, která pečlivě diferencuje

proudy spojené s islámským fundamentalismem. Užitečné je i inspirovat se filmem Noční můry a filmem Syriana, obě tato díla citlivě reflektují problematiku islámského fundamentalismu. Pozornost si zaslouží sociálně citlivější a levicověji orientované proudy moderního křesťanství, též vývoj teologie osvobození.

Předložený materiál příliš pozitivně hodnotí roli trhu v budoucí sociálně spravedlivější společnosti. Trh bude mít v takových společnostech určité uplatnění. Nelze však jeho možnosti přeceňovat a nedoceňovat jeho negativa. Naše současnost je dobou nadnárodních společností a ekonomické integrace. Zde je silně překračován trh a spíše lze mluvit o rozhodující roli monopolu.

Z této reality by měla vzejít prognóza modelů ekonomik budoucích socialistických společností. Cenný je Wallersteinův spíše dílčí pokus v Utopistice naznačit model ekonomiky, která opouští kategorii zisku, a podniky jsou hodnoceny podle kvantity a kvality výrobků. Rozsáhlá práce Cockshotta a Cottrela je inspirující prognózou, nabízí nové úhly pohledu na problém vztahu trhu a plánu v budoucí socialistické společnosti, jde však příliš daleko v negaci trhu. Obě zmíněné práce po kritické analýze lze, myslím, využít právě pro oblast prognóz vývoje ekonomiky.

Sám bych se hlásil k modelu, kde vedle sebe koexistuje subsystém zahrnující zespolečenštěné nadnárodní společnosti a další podniky fungující spíš na principu plánů vyplývajích ze strategií nadnárodních společností a dohod na bázi mezistátní integrace při odstranění principu zisku a subsystém zespolečenštěných podniků, které pracují v podmínkách silněji regulovaného trhu. Jinak bych uvedl, že současné nadnárodní společnosti poskytují rozsáhlý empirický materiál pro modely práce budoucích zespolečenštěných nadnárodních společností, ale na takových modelech se, pokud vím, nepracuje.

Chci se také zmínit o limitech strategie levicového subjektu typu KSČM. Tyto limity, myslím, vyplývají ze skutečnosti, že KSČM je typickou stranou zabývající se přednostně parlamentní a komunální politikou. Práce v těchto oblastech je nutná a záslužná a KSČM zde vykonala pro občany ČR mnoho. Takové zaměření má však své limity. Optimální by bylo, pokud by se propojila s maximální komunikací všech sociálních skupin ohrožovaných současným kapitalismem. Pokud KSČM nedokáže, jistěže postupně, zvládat možnosti takové komunikace a prohlubovat ji do podob sociálních hnutí a sociálních protestů, pak jí v budoucnosti vážně hrozí izolace od většiny obyvatel a patrně i od některých důležitých spojenců.

Představa, že kvůli nedostatečné komunikaci se sociálními skupinami se subjekt typu KSČM dostane do izolace je mou noční můrou, protože by to vedlo k zhoršení politické situace v ČR a usnadnilo by rychlé zhoršování postavení sociálně slabších vrstev až na úroveň Indie, jak dokazují čistě sociologickou analýzou Keller a Apfeld.

Pro činnost politického subjektu radikální levice i v ČR je důležitým posláním snažit se o překládání obecnějších problémů do jazyka jednotlivých tříd a skupin, jak to uvedl Wallerstein. V podmínkách ČR to znamená hledání komunikace mezi nejchudšími sociálními vrstvami, klasickou dělnickou třídou a specificky omezovanými skupinami se špičkovou kvalifikací. Komunikace by směřovala k společným akcím a společnému programu. Přitom práce pro sociálně nejslabší vrstvu bude zřejmě vyžadovat aktivity blízké charitě. Všechny tyto momenty by mohly být v budoucích materiálech dále hlouběji analyzovány.

U sociální politiky materiály poněkud podléhají tendencím k nahrazování role státu občanskými sdruženími a iniciativami v této oblasti. Nejsem proti účasti zmíněných organizací a iniciativ. Ovšem v sociální oblasti musí být zachován dosavadní podíl státu. V ničem nelze ustoupit v této oblasti koncepcím třetí cesty Blaira a Giddense. Přesvědčivě to prokázal třebas v práci Soumrak sociálního státu Jan Keller.

domů