Ke konferenci o sociálních problémech a odborovém hnutí konané v Ostravě 17.2.2005

Levicový klub Ostrava, jehož jsme členy, uspořádal na jaře besedu se zástupci Mezinárodní dohody pracujících,které k nám přivezl pan Jan Tesař, historik žijící v Paříži a který nám zprostředkovává aktuální dění kolem tohoto evropského sdružení. Chceme mu touto formou poděkovat za zasílání Bulletinu s čerstvými informacemi v češtině a slovenštině. Je to pro nás mnohdy jediná možnost dostat se k věrohodným informacím o tom, co se děje v Evropě i ve světě z pohledu pracujících.

Tohoto setkání v Ostravě se zúčastnili zástupci několika odborových organizací, členové levicových politických stran a sympatizanti levicového hnutí. Zaznělo zde mnoho velice zajímavých příspěvků, z nichž vzešla nutnost více se aktivně podílet na současném dění v našich městech, regionech i ve státě a napomáhat stmelení všech roztroušených subjektů na poli levicových hnutí. Rádi jsme si vyslechli příspěvky našich hostů z Německa o jejich práci a zkušenostech v této oblasti.

Rozběhla se velice zajímavá debata, o jejímž průběhu sdělujeme alespoň pár postřehů. Já sama jsem vystoupila se subjektivní otázkou na soudruha z Německa, který aktivně pracuje v Mezinárodní dohodě pracujících a je členem německé sociálně demokratické strany, SPD. Zeptala jsem se ho, kde v sobě bere víru a odhodlání ke své práci v SPD a jestli soudí, že to má nějaký smysl. Nemyslela jsem to nijak zle, ale k evropským soc. dem. stranám nemám zrovna důvěru.

Myslím si, že v posledních letech hodně zklamaly a odvrátily se od pracujících a obyčejných lidí,aby hájily spíše zájmy nadnárodních korporací a globalizovaného kapitálu. Co jiného si můžeme myslet po vystoupeních pana Schrödera a Blaira. Dotázaný přijal mou otázku s úsměvem a vyložil nám svůj postoj ke straně,jejíž je členem. Že SPD není jen Schröder, ale že ve straně je také spousta lidí, kterým se politika jejich šéfa vůbec nelíbí a kteří budou usilovat o to,aby v dalších stranických volbách neuspěl a nebyl již dále předsedou strany. Kdyby v Německu neměla na politiku vliv SPD, padla by hráz proti pravici a ta by měla volné ruce pro svou asociální politiku. Ve straně sílí hnutí usilující o obrodu sociálně demokratických ideálů, aby to znovu byla strana hájící zájmy pracujících, jako ve svých počátcích.

I když by bylo možno dlouho polemizovat o tom,jakou úlohu hrála evropská soc. demokracie v moderních dějinách, tak mi nezbývá, než popřát takovýmto odvážlivcům hodně pevné nervy a vytrvalosti v jejich práci.Aby se SPD stala platnou součástí v boji za práva pracujících v Evropě. Hodně štěstí do Německa. A co u nás? Co naše slavná ČSSD? Toť otázka. Ale to zas někdy příště.

H. F.


Na jaře jsem se zúčastnil besedy kterou uspořádal LKO se zástupci EIT vedené soudruhem J.Tesařem. V části určené pro diskusi vystoupil jistý "soudruh" (nebo skrytý obhájce buržoazního zřízení?) s názorem, ve kterém tvrdil, že nezaměstnanost je "objektivní a nutný" jev. Tento výrok opíral o tvrzení, že za reálného socialismu byla umělá nezaměstnanost. Tato nehoráznost mě přinutila k polemickému vystoupení.

Nechci zde mluvit o otázce umělé nezaměstnanosti v minulém režimu ani srovnávat dnešní dobu s minulou (produktivita pracujících atd.). Pokud se budeme bavit o nezaměstnanosti dnes, musíme se na tento problém podívat z pozice zaměstnanosti. Zaměstnanci jsou v posledních letech stále více přetěžováni,jejich produktivita stále roste(narozdíl od reálných platů, ty zůstávají stejné či klesají). Jsou časté případy, kdy jsou zaměstnanci nuceni pracovat přesčas pouze za část peněz či zadarmo. Také případy dovolených a nemocenských řeší zaměstnavatelé často tak,že práci kterou nemá momentálně kdo vykonávat, prostě přesunou na zaměstnance zbylé, bez toho, že by jim byla zaplacena patřičná odměna (tak vznikají další neplacené přesčasy, nemožnost zákonných přestávek atd.). To vše za situace, kdy zisky vlastníků rostou. To by mělo vést ke zvýšení zaměstnanosti i mezd pracujících. Opak je pravdou.

Právě armáda nezaměstnaných umožňuje zaměstnance vydírat pod pohrůžkou: "Jestli se ti to nelíbí, tak táhni, za branou je deset dalších" a podobně. Právě tato situace umožňuje jednat se zaměstnanci nedůstojně, jako se zbožím, které si musí nechat vše líbit a které je v případě opotřebování či vzpurnosti lehce nahraditelné. Právě tato situace nutí zaměstnance přijímat zvyšování produktivity práce při stagnaci či reálnému propadu mezd. Zaměstnanci jsou nuceni přijímat nehumánní diktaturu zaměstnavatele z důvodů existenčního strachu (lepší práce špatně placená a nedůstojná, než být vyřazen z materiálního života a skončit na sociálce). Nezaměstnanost je nutná pouze pro kapitál, aby mohl efektivněji vykořisťovat pracující!

P. F.

domů