Keller: Evropu čeká vlna neofašismu

PRAHA - Pokud se Evropa nedokáže vymanit z letargie politických sil vůči likvidaci sociálního státu a svých základních duchovních hodnot neoliberálním kapitálem, dojde v jejím prostoru k nástupu nových fašistických sil.

Tak vyzněla podstata varování, které v sobotu přednesl sociolog Jan Keller na zahajovacím mítinku prvního Českého sociálního fóra věnovaného problémům globalizace.

Platforma pro vznik Českého sociálního fóra (ČSF) vznikla na začátku tohoto roku jako reakce na úspěšné Evropské sociální fórum v Paříži v roce 2003. Čtyřdenní setkání na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze má být co nejširším dialogem nejrůznějších občanských či sociálních hnutí a iniciativ. Haló novinám tak vysvětlil účel a pojetí českého fóra jeden z členů pořadatelské Iniciativy za sociální fóra Miroslav Prokeš.

Ten ve svém sobotním zahajovacím projevu připomněl, že kvalita je vždy důležitější než kvantita, čímž trefně vystihnul spíše pracovně komorní atmosféru, kterou překvapivě vytvářelo jen asi 70 účastníků.

Počáteční nevalná účast však skutečně neodpovídala kvalitě řečníků. Hned při prvním pracovním vystoupení se za mikrofon postavil jeden z nejpopulárnějších a zároveň nejrespektovanějších evropských sociologů Jan Keller, profesor Ostravské univerzity. Jeho referát se soustředil spíše v obecném měřítku na analýzu základních rysů globalizace v pojetí neoliberalismu. V pregnantně výstižné a tím posluchače magnetizující řeči vydělil dvě ramena modernizace, přičemž prvnímu, levicovému, přisoudil emancipační charakter (marxistická dialektika) - tedy boj proti rozporuplnosti moderní doby, kdy se stále větší množství bohatství koncentruje ve stále menším počtu rukou.

Druhé pojetí modernity, pravicové, má podle Kellera jednorozměrný charakter, neboť lineárně stupňuje pouze úspěšná řešení. Tím je podle této teorie tržní hospodářství. Správným řešením světových problémů je tedy jen stálé šíření úspěšného tržního receptu a odbourávání všech překážek, které mu stojí v cestě. Proto nastupuje deregulace, odbourávání všech sociálních funkcí národního státu a společnosti vůbec, jak je známe z posledních let po celém světě.

Pokud ovšem levicová politická uskupení nebudou schopná zmobilizovat své síly a nebudou s to čelit atomizujícímu tlaku neoliberalismu, pravděpodobným důsledkem bude podle Kellera nebývale silný nástup fašizující pravice tak, jak ostatně varují výsledky posledních voleb v Německu či vzrůst vlivu krajní pravice ve Francii.

O principech privatizace a restitucí v ČSFR a ČR, resp. mj. o nelegitimním a neústavním rozbití Československa pak mluvil místopředseda PSP ČR Vojtěch Filip. Místopředseda KSČM přispěl zároveň komplexním právním výkladem základů a rozporů liberální transformace v Československu na začátku 90. let. Vrátil se také k myšlence Kellera, který konstatoval, že dochází k vyvlastnění principu sociálního státu. Zúžím-li tuto problematiku pouze na bývalé Československo, mohu říci, že v podstatě došlo k tomu, že jednotlivé složky sociálního státu byly vystaveny personálnímu nátlaku, navázal poslanec. Podle něj se nástrojem tohoto nátlaku stal tzv. lustrační zákon. Nešlo snad ani o to někoho přímo vyhodit. Bylo potřeba vytvořit politický tlak, aby bylo možné omezit práva jednotlivých zaměstnanců tak, aby jejich nároky nemusely být uspokojovány, zakončil Filip.

Z čtyřdenního maratonu diskusních mítinků a seminářů, který pokračuje na Veleslavíně dnes a zítra, stojí za podrobnější zpravodajský rozbor z první poloviny Fóra ještě včerejší seminář o české levici po listopadu 1989, který připravily různé radikální levicové skupinky mládeže. Mladé účastníky ČSF napříč celým levicovým spektrem zaujal zejména hlavní příspěvek aneb také sebekritická reflexe anarchistického aktivisty a zároveň vysokoškolského studenta politologie Ondřeje Slačálka, jenž podrobil současnou levici v ČR zdrcující kritice. Nekompromisně pojmenoval jak chyby a zločiny komunistických stran minulého režimu (nikoli pravicovými médii tendenčně deklarované zločiny komunismu), režimu, který pro něj byl panstvím byrokracie či represivní diktaturou , ale i chyby současné levicové reprezentace. Co podle Slačálka v levé části spektra zbylo? Jedna církev (čili KSČM) a mnoho sektiček (čili radikálních levicových občanských sdružení a často pololegálních tzv. extremistických skupinek alternativní životní styl vyznávající mládeže). A jak z tohoto nezáviděníhodného aktuálního stavu ven? Recept přednášejícího je přestat nostalgizovat a vyprávět si iluze o tom, jak jsme tu budovali spravedlivý systém, resp. zabývat se rituálem kázání pro určitou společenskou skupinu zasloužilých. Protosocialismus podle Slačálka selhal proto, že musel selhat, pokud potlačoval neozbrojenou opozici a ovládla ho značná nesvoboda ve vědecké i umělecké tvorbě spolu s přerušením kontaktů se světem. Dnešní KSČM je prý státotvornou stranou soc. dem. typu, což je také špatně. Žádné dobře jsme ale od anarchistů v učebnách bývalé Vysoké školy politické neslyšeli. A tak bylo cenné, že alespoň zazněla i sebekritika mladých radikálů ve smyslu poukázání na neschopnost akcentovat problémy současné každodennosti a naopak na přílišné zahledění do doby po potenciální úspěšné revoluci.

27. září 2004, Robert KVACSKAI, Roman JANOUCH

domů