Neužil, F. :

ÚVAHY O EKOLOGII A TEORII PRACOVNÍ HODNOTY

PhDr. František Neužil

Raný kapitalismus – volné přelévání kapitálů s výjimkou zemědělství a těžby nerostných surovin, kde omezené vlastnictví půdy, pozemková renta, možnost mimořádné diferenciální renty 1 (vodopád, úrodná půda). Vodopád nic nestojí, platí se z něj renta pozemkovému vlastníkovi. Když je vlastník i kapitalista totožný, je to prostě mimořádný zisk kapitalisty.

Příroda kolem nemá hodnotu, pokud není produktem lidské práce.

Má však cenu? Asi ano, ve zbožní výrobě může mít všechno cenu i lidský orgán.

Čím je stanovena? Kapitalizovanou rentou či mimořádným ziskem. Z tohoto hlediska by se při výpočtu ceny znečištěného pozemku asi odpočítávala kapitalizovaná ušlá renta.

Dejme tomu, že kapitalista znečistí vodu či vypustí zplodiny do ovzduší – ani jedno mu nepatří. Tím se prakticky zbavil odpadu vzniklého při vynakládání lidské práce, voda i vzduch se stávají objektem působení lidské práce a získávají hodnotu – totiž šetří kapitalistovi náklady, které by musel vynaložit, kdyby odpady vypustit nemohl, musel je skladovat, recyklovat apod. Kapitalista získává mimořádnou rentu, kterou nemusí platit státu (tomu nominálně tohle všechno patří?) Může ji možná platit např. pozemkovému vlastníku půdy kolem řeky apod. Problematické.

Ale teď - co v Marxově teorii zakalkulováno není:

Při výrobě se vyrábí výrobek, který se částečně stává zbožím, jelikož má UH i H (množství společensky nutné práce na jeho výrobu). Vedle UH však vznikla i negativní UH (NUH), která je svou hodnotou neoddělitelnou součástí hodnoty vzniklého zboží, která však fyzicky není zbožím – není prodejná (emise, kontaminace, odpad). Táž společensky nutná práce, která vyprodukovala UH, vyprodukovala i NUH. Aby bylo možno realizovat UH a v ní obsaženou H, musí být likvidován odpad a spol. (NUH).

Vyjděme z ideálního modelu, abstrakce, ve které neexistuje nepřivlastnitelnost životního prostředí, ve kterém je veškeré životní prostředí vlastnictvím subjektu reprezentujícího celou společnost a kde na trh vstupují v průměru stejně velké kapitály soukromých zbožních výrobců. V tomto případě se kterýkoli zbožní výrobce může zbavit NUH vynaložením určité práce na její likvidaci, případně změnu na UH (v případě likvidace může být její cena určitým způsobem vztahována k nákladům na vznik alikvótní části UH,

Náklady na likvidaci NUH mohou být vyšší než náklady na výrobu alikvótní části výrobku obsahujícího UH i NUH

ale může mít i vlastní výši danou poměry na trhu (určité zprůměrování těchto nákladů). Hodnotu pro likvidaci odpadu získá příslušný soukromý výrobce z nadhodnoty, kterou mu přinesl prodej UH (pohybujeme se teď v definovaných podmínkách průměrného zisku.) Aby mohl výrobce likvidovat odpad musí vynaložit ze své původní nadhodnoty (m) určitou část hodnoty jakožto ce (ekologické konstantní náklady), určitou část jakožto ve (ekologické variabilní náklady) a určitá část musí tvořit mle (ekologická likvidační nadhodnota).Jen za těchto podmínek může např. soukromý výrobce přenechat likvidaci odpadu a emisí soukromému podnikateli v této oblasti nebo zaplatit za ničení životního prostředí státu. V případě, že to likviduje sám, zůstává mle jemu.

V definovaném ideálním modelu, kdy na jedné straně předpokládáme rovnost kapitálů (není mezi nimi monopol) a na druhé straně výkon vlastnických práv státu u celé sféry životního prostředí nepřivlastněného jednotlivci, tedy vzniká negativní zisk zn, který se odlišuje od masy disponibilního zisku zd dosaženého prodejem UH.

Z = zd-zn

Zn = ce+ve+mle

Ź = zd-zn/c+v

Může však být použita ještě jiná míra Zd/ c+v+zn

V těchto podmínkách realizuje ten, kdo má z nějakého důvodu nižší ekologické náklady, mimořádný zisk, a to vzhledem k tomu, že výrobní cena zboží i likvidační cena NUH určené k likvidaci se utváří jako společenský průměr. Nelze hovořit o rentě, ledaže by byly nižší ekologické náklady nějak fixovány jako monopol (např. druhem výroby, vlastnictvím části životního prostředí apod.

Jelikož v prvním období vývoje kapitalismu existuje nepřivlastněnost či nepřivlastnitelnost životního prostředí subjektem reprezentujícím celou společnost a neexistují vlastnické aktivity, které by byly na ochranu životního prostředí uplatněny vůči soukromým výrobcům zboží, mají náklady na likvidaci fakticky nulovou hodnotu, protože likvidace se děje cestou devastace životního prostředí.. Vzhledem k tomu vzniká vlastně pro velkou většinu kapitalistů stálá mimořádná renta z nepřivlastněnosti a nepřivlastnitelnosti a výrobní cena zboží není ovlivněna negativním ziskem, ale pouze náklady na výrobu UH.

Míra zisku Ź je dána disponibilní nadhodnotou z prodeje UH (ziskem disponibilním) minus ziskem negativním, to celé lomeno kapitálovými náklady, kdy zn je roven nule.

(Pokud by kapitalista vysypal odpady na svém pozemku – pak by tuto ekologickou rentu nezískal, protože by přišel o cenu pozemku – kapitalizovanou rentu z pozemku. Kdyby tento odpad vysypal na pozemek jiného vlastníka, ten by mu to napočítal a bylo by to totéž.)

Na počátku kapitalismu tedy kapitalisté (v určité dělbě s pozemkovými vlastníky) shrabovali mimořádnou ekologickou rentu

Jak je to s vlastnickými poměry – diferenciální renta je důsledek rozdělení půdy mezi pozemkové vlastníky, čili vykrystalizovaných vlastnických poměrů, omezení volného přelévání kapitálu. Mimořádná ekologická renta se jeví jako důsledek nepřivlastnitelnosti nebo i dočasné nepřivlastněnosti (možnost odvozu odpadů na půdu, která tzv. nikomu nepatří, do moře, řeky) určitých složek přírody – ale v takovýchto podmínkách, kdy je možné přelévání kapitálů, většina kapitalistů má možnost likvidovat odpady na úkor přírody zadarmo, takže ekologickou složku ceny výrobku určují spíše podniky, které nemusí platit za odpad. Lze v tomto případě hovořit o rentě – když nejde o mimořádný zisk za omezujících vlastnických podmínek ? Ale zřejmě ano – když hovoříme i o cognitariátní rentě to tak je taky– tedy renta = trvalý mimořádný zisk(????)

Čili snad opravdu oproti diferenciální rentě, která se rodí z vlastnictví podmínek, které umožňují mimořádný zisk, je prvotní ekologická renta rentou z nevlastnictví podmínek, která umožňuje mimořádný zisk. Je to také diferenciální renta? Možná ano – všeobecnější je např. možnost znečišťovat moře či velkou řeku a vzduch či využívat přirozené absorpční schopnosti půdy a zeleně - další intenzivnější stupeň je možnost využívat dodatečných nákladů. ??

Můžeme provést dvě srovnání:

1)      ve vztahu k vyššímu vývojovému období

2)      ve vztahu mezi paralelními kapitály v témže, tj. prvním období

ad 2) volné podmínky – přelévání kapitálu – výrobní cena je dána do značné míry podmínkami, kde jsou mizivé ekologické náklady

ad 1) Vývoj jde tedy dál od volné soutěže a ekologické nepřivlastněnosti k monopolu i k monopolu vlastnictví ŽP:

Obecně ekonomicky - monopolní kapitalismus, monopolní zisk, monopol nízkých výrobních nákladů, omezeno volné přelévání kapitálu, monopolní zisk je druhem diferenciální renty, cenu určují ceny zboží k naplnění poptávky vyrobeného za nejhorších podmínek.

Vyčerpává se nepřivlastněnost – všechno někomu patří, zdokonaluje se legislativa – společnost se účinněji brání proti ničení všeobecných statků – vody, vzduchu, jsou pokuty za zdravotní poškození, poškození vzduchu, kontaminaci půdy. Tyto faktory jsou (byť i nedokonale – kapitalistický stát) uplatňovány institucemi představujícími společnost jako celek. Vzniká také poptávka po ekologicky čistých výrobcích a službách.

Prvotní renta z nepřivlastnitelnosti či nepřivlastněnosti se omezuje, místo toho zisk kapitalisty ukrajují náklady na čištění, skladování a recyklaci odpadu a daňové či trestní postihy, tím, že klesá disponibilní zisk zároveň klesá i míra zisku Stranou zatím nechme faux frais, které také rostou a neproduktivně.

1) Původně tedy (tj. v prvním období) byla:

H1 rovna c+v+m

2) V druhém období (odmyslíme si od rozšířené reprodukce, konstantní míra vykořisťování, konstantní organické složení, konstantní objem koupěschopné poptávky)

H2 = c-ce+v-ve+m-mle

ce – zahrnuje dodatečné náklady na skladování a recyklaci či likvidaci odpadů a emisí, na druhotné suroviny, technologie a vědecké objevy, dekontaminaci půdy + poplatky za emise do ovzduší a vody (v širším pojetí za skleníkový efekt atd.) – které mají dnes podobu daní a trestních postihů.

ve - zahrnuje náklady na živou práci spojené s uskutečňováním ekologických opatření – např. odvoz odpadků, recyklace, instalace čističek, dekontaminace a rekultivace půdy a vody apod.

mle - nadhodnota, při které se likvidace odpadů stává ekonomicky atraktivní.

Vzniká otázka, zda by si kapitalista problém odpadů nemohl vyřešit pouhou přirážkou na ceně výrobku pro spotřebitele (což v realitě skutečně dělá).

ALE POZOR! - vzhledem k tomu, že je limitován objem poptávky, část zdražené výroby je přebytečná, část výrobců odpadá a zbývají jen ti, kteří realizují určitou diferenciální rentu, při které nemusí ty dodatečné náklady v takové míře platit (např. díky vědeckému patentu, úspěšnému vykořisťování pracovních sil , možnosti podvádět a přesunovat do cizích zemí, výrobám s nízkými přirozenými ekologickými náklady apod.)

Působí monopolní vlastnictví, a to nejen ekologických podmínek, omezuje se tedy přelévání kapitálu, vytváří se ekologický monopol společnosti a další monopoly nízkých výrobních nákladů nebo nízkých ekologických nákladů u soukromých výrobců. - v těchto podmínkách tržní cenu zboží obecně určuje cena zboží vyrobeného za nejhorších podmínek. Do toho zasahují i ekologické podmínky. Tam, kde např. soukromý výrobce - monopol má sice monopol nízkých výrobních nákladů, díky kterému vždy realizuje určitou diferenciální rentu vůči výrobci, který vyrábí za nejhorších výrobních podmínek, se může poměr sil mezi oběma zvrátit, když původní monopol vyrábí za nejhorších ekologických podmínek (nejdráže) a kdy naopak původní outsider využívá s výhodou monopolu nízkých ekologických nákladů. nákladů. Zkrátka – monopolní výrobní zisk a monopol nízkých ekologických nákladů mohou působit i proti sobě a při výpočtu toho, které nejhorší výrobní podmínky jsou hranicí uspokojení poptávky, musíme brát v úvahu i ekologické podmínky a negativní ekologický zisk. Zpravidla se ovšem monopol nízkých výrobních nákladů a monopol nízkých ekologických nákladů násobí, protože monopoly mohou s výhodou využít svého vědeckého výzkumu, dopravních kapacit, možnosti volně se i s odpady pohybovat po světě a všelijak obcházet daně a poplatky.

Pro spotřebitele má započtení ekologických nákladů ten dopad, že se zvyšuje cena, zejména tam, kde není možné libovolné omezení poptávky (u základních životních potřeb). Pro kapitál je to faktor, který dlouhodobě snižuje míru zisku. Naproti tomu se zde objevuje možnost ekologického podnikání, které zase míru zisku kapitálu zvyšuje – při likvidaci NUH může vznikat prodejná UH, která likviduje alespoň část negativního zisku. Do jisté míry působí protisměrně i fakt, že nákup soukromého likvidátora odpadů může být levnější než kdyby si NUH likvidoval soukromý výrobce sám.. To celé ještě komplikuje monopol velkého (nadnárodního) kapitálu, který může znovu obnovovat funkci prvotní ekologické renty – výhodné podmínky odvozu a recyklace odpadů, vypouštění škodlivých emisí v méně civilizovaných končinách, loupení přírodního bohatství atd.

I i zle – může být monopolní !!!!!!!!

Dlouhodobé řešení problémů, dosažitelné ovšem zřejmě až po demokratizaci nadnárodního státu je uzavřít možnost přesouvání výstupů z výroby na nepřivlastnitelné složky výroby a možná i blokovat možnost přesouvání ekologických nákladů do ceny zboží, a to i v případě nadnárodního kapitálu (jakási podoba Tobinovy daně)

Jde tedy o využití společenského vlastnictví životního prostředí, jeho praktické ekonomické realizace.V těchto podmínkách se rozvine prostor pro podnikání, který postupně mohou zaplňovat i samosprávné podniky.I to může být jeden ze způsobů postupného ekonomického vyvlastňování nadnárodního kapitálu.

Společnost se tedy musí stát tak aktivně jednajícím vlastníkem životního prostředí, že musí uzavřít různé únikové cesty (např. globálního kapitálu), a to nikoli politickými prostředky, ale logikou ekonomiky.

Společnost může být zastoupena i soukromými nájemci nebo samosprávným sektorem, prodává životní prostředí za cenu rovnající se reprodukci těchto podmínek, a to za nejhorších okolností – společnost realizuje diferenciální rentu.

Získané prostředky může společnost investovat jak do krátkodobé reprodukce (např.čištění ovzduší, dekontaminace a rekultivace půdy, výsadba lesů a zeleně, čištění vody a moří) nebo do zásadnějších dlouhodobých projektů – rekonstrukce ozónové vrstvy, čištění vesmíru, ovlivňování klimatu aj. – amortizace.

Může také vyplácet určité dividendy vlastníkům monopolu – občanům nebo je kolektivně používat na zdravotnictví atd.

Může také nakupovat recyklační služby od soukromníků. Renta z monopolu ŽP by musela být tak vysoká (ovšem tržně utvářená), aby mezi monopolem ŽP a soukromým kapitále se mohl rozvinout ekologický průmysl – takže pro kapitalistu by bylo výhodné sám se věnovat ekologickému podnikání nebo nakupovat služby u soukromníků a odpadlo by pokušení levně vyprodávat životní prostředí společenským zastřešujícím subjektem.

Nápad - hodnota renty z životního prostředí by měla nějak reflektovat náklady na reprodukci lidstva.

Neužilova praktická aplikace teorie negativního zisku.

Mějme idealizované období , kdy předpokládáme přivlastněnost ekologických podmínek a rovnost soukromých kapitálů, při současném volném přelévání kapitálu a existenci výrobní ceny na bázi průměrného zisku:

Mějme výrobní proces s hodnotovou strukturou c+v+m. v jehož průběhu vzniká negativní UH (NUH) Předpokládejme, že hodnota zboží je dána náklady na výrobu UH i NUH, je totožná s výrobní cenou, takže masa nadhodnoty se rovná mase průměrného zisku. Z tohoto průměrného zisku ukrajují část zn náklady na likvidaci odpadu ce+ve , které mají průměrný charakter a ke kterým je třeba přidat průměrný likvidační zisk zle(zisk likvidační ekologický). Míra nadhodnoty m´´ = md (disponibilní) / v, míra zisku z´´ = md / (c+v). Tento výrobní proces probíhá v určitém přírodním a životním prostředí.

Přírodní a životní prostředí má hodnotu, pokud se stává objektem působení lidské práce, tj.pokud je směňováno - kompenzuje náklady na likvidaci ekologického odpadu. Příklad: odpad se vysypává na volnou půdu, kontaminuje ji, emise se vypouštějí do ovzduší. Podle míry účasti životního prostředí na likvidaci odpadu získává životní prostředí hodnotu, odvozenou z hodnoty vynaložené na likvidaci odpadu a emisí. Tato hodnota určuje i cenu, která je při volném přelévání a soutěžení kapitálů průměrná.

Za těchto podmínek vzniká negativní zisk Zn = ce+ve+zle

Předpokládejme, že v celé výrobní zóně je n výrobních ohnisek. Funguje tam n investovaných zálohovaných kapitálů o stejné velikosti c+v, (n-1) kapitálů o mase zisku z = zd-zn a jeden kapitál o mase zisku z = zd. Celková průměrná míra zisku ź = m/c+v = ((n-1) (zd-zn)+zd)/c+v = ((n-1)zd-(n-1)zn+zd))/c+v = ((nzd-(n-1)zn)/c+v.

Průměrná výrobní cena je c+v+ź = c+v+((nzd-(n-1)zn))/c+v

Připomínka – pro období 2, kdy je prostor na trhu zaplněn převážně monopoly a kdy je cena na trhu určena tím subjektem, který doplňuje nutnou nabídku zbožím vyrobeným za nejhorších podmínek. Abstrahujme od rozdílů ve výrobních podmínkách a předpokládejme, že ve výrobních podmínkách se kapitály neliší, že se liší jen v ekologických nákladech čili ve velikosti Zn . Předpokládejme, že kapitalista vyrábějící za nejhorších podmínek vstoupí na trh jedině za podmínek, kdy si bude moci do ceny započítat Zn (jinak by se přesunul jinam). Cena jednotky zboží je pak určena c+v+zd+ce+ve+zle. Ostatní kapitály, které podnikají za příznivějších ekologických podmínek (Zn=0), realizují rentu ve výši Zn= ce+ve+zle.

Společenská míra zisku je z´= (zd+ce+ve+zle) / (c+v)


Připomínka: V podmínkách druhého období (konec vlastnické nepřivlastnitelnosti a nepřivlastněnosti) vzniká negativní zisk tím, že k nákladům c+v se přičítají náklady potřebné k ekologizaci výroby (zaplacení ceny životního prostředí) a to jsou ce+ve+zle. Tyto dodatečné ekologické náklady se nemohou mechanicky odečíst od zisku, protože mohou být zařazeny v ceně (podle toho, jak dalece je pro nejhoršího výrobce atraktivní vstoupit na nezaplněný trh a učinit svou výrobní i ekologickou cenu všeobecnou mírou. Záleží na koupěschopné poptávce a na nutnosti daného produktu., na možnosti kapitalisty přesunout se do jiné oblasti, komodity či resortu

Ještě složitější podmínky by se vytvořily, kdyby se na úhradě ekologických nákladů podílel vlastník pozemku odlišný od podnikatele a kdyby do stanovení ceny vstoupilo vzájemné vyrovnávání vlastníka půdy a podnikatele, kdy by totiž cena musela pokrýt i rentu pro pozemkového vlastníka…

Zohlednit monopolní cenu na ekologické služby, kterou by stanovil celospolečenský vlastník.

domů