Reportáž ze IV. Evropského sociálního fóra v Aténách 4.-7. 5. 2006

Zápis a reportáž z akce: J+ B Jiruškovi, účastni za Křesťanský Dialog a Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližním

1. seminář: Práva bezdomovců v rámci evropské sociální politiky (Rights of homeless people within European social policies)

Hlavní pořadatelé a účinkující:
*Catholique Charitas France
*No-Vox
*a další…

Catholique Charitas France provedla mezi účastníky workshopu průzkum situace bezdomovců v jednotlivých zemích EU s pomocí deskové hry. Šlo jí především o to, zjistit rozdíl mezi západem a východem Evropy. Čeští zástupci především z řad zelených projevovali většinou negativní vztah k bezdomovcům. Hru nedohráli, sebrali se a společně znechuceně odešli. Zůstali jsme tu jen dva, Blanka a já – a překladatelka z Babels za stolem překladatelů. My sami jsme nakonec nemohli hru dokončit, protože byla pouze ve francouzštině a nebyli jsme schopni přeložit otázky. To bohužel znamená, že situace v ČR nebude touto hrou-průzkumem zmapována. Jako objektivně nejhorší vyšla evidentně situace v současném Rusku, kde jsou bezdomovci vysloveně kriminalizováni.

Moderátorka po skončení hry:

Hra vyvolala spoustu otázek a návrhů. Pozorovala jsem práci jednotlivých skupinek a bylo to velmi zajímavé.

První skupina:

My jsme se zabývali otázkou jaký je pohled populace na bezdomovce. Podle tohoto pohledu je bezdomovec alkoholik, který je nečitelný a vyvolává rvačky, je to člověk, který nic kloudného nedělá a vlastně narušuje společnost, protože neakceptuje pravidla. Vadí běžné společnosti. Není normální. A spousta lidí si klade otázku, co se proti tomu dá dělat. Bezdomovci jsou vlastně vyloučeni ze společnosti. Ovšem někteří bezdomovci jsou už spíše na úrovni zvířat. Existuje zde také určitý strach z toho, co bychom dělali, kdybychom se ocitli v takové situaci. Takže spousta lidí kolem nich prochází a nedívá se na ně, jakoby vůbec neexistovali. Měli jsme trochu problém udělat nějaké shrnutí. Rádi bychom zjistili, jak vypadají zákony v této oblasti na východě Evropy. Rádi bychom, aby existovaly lepší možnosti ubytování pro bezdomovce a toto by jim pomohlo lépe sehnat práci a tím pádem by si potom mohli snáze sehnat trvalé bydlení. Co se týče finančního ohodnocení, bylo by potřeba zachovat minimální plat a pokud by člověk našel práci, potom by tento plat mohl být dále upravován. Chtěli bychom také, aby veřejné služby mohly zajistit ubytování zdarma pro bezdomovce a tím pádem by tito lidé nebyli vyloučeni ze společnosti a mohli by se do ní zpět začlenit.

Rozhovor mezi pořádajícími Francouzy a Rusy:

Rus: Já bych chtěla vysvětlit minimální plat.

Fr:Je to plat, který je placen osobám starším 25. let. Ve Francii je to přibližně 381 Euro na osobu za měsíc.

Rus: Je potřeba, aby člověk měl trvalé bydliště, pokud chce tyto prostředky získat? Protože u nás to je tak, že pokud člověk nemá trvalé bydliště a nebo potřebné dokumenty, tak nemůže nic získat.

Fr: Není nutné mít trvalé bydliště, ale existuje u nás taková asociace, která zajišťuje formálně toto bydlení. Ve Francii není příliš těžké získat občanský průkaz ani bydliště u nějaké takové asociace a potom člověk získá občanku a tím pádem má nárok na tyto finance. A proto je nutné, aby měl člověk nějakou korespondenční adresu, a tu může mít právě u nějaké takové asociace. A jak to vypadá u vás? Existují u vás nějaké takové dávky? Ne? Aha, takže když člověk u vás nepracuje, tak nemá vůbec žádné peníze.

Rus: U nás bez občanského průkazu člověk nedostane vůbec nic. Máte někdo další otázky ohledně Ruska?

Fr: V čem je tedy problém získat v Rusku občanský průkaz?

Rus: Není to možné, protože člověk musí mít ve svém občanském průkazu určité speciální razítko, a musí tam být adresa bydliště. Toto speciální razítko pak potvrzuje skutečnost tohoto bydliště. U nás je to také ekonomická otázka. Pokud se člověk například ožení s někým, kdo má byt, potom toto razítko může získat, ovšem pro většinu ruských bezdomovců je to obrovský problém. Jinak se k tomu nedostanou, protože si prostě nemohou sami koupit byt, na to nemají. Co se týče azylových domů, ty u nás v Rusku nedávají tuto možnost, aby tam člověk získal oficiální poštovní adresu.

Fr: V Rusku je tedy situace mnohem horší. Ve Francii existují domovy pro mladistvé, kde těsně po osmnáctých narozeninách mohou získat fiktivní poštovní adresu, ale pokud dospělý ztratí bydliště, pak už to nejde. Takže pokud se stěhuje a jeden den se odhlásí z bývalého bydliště, je na cestě a během toho zemře, aniž by získal to bydliště nové, tak nemůže být ani pohřben na hřbitově, protože v ten čas nemá adresu trvalého bydliště. Je jako bezdomovec a nemá žádný certifikát. O osoby bez přístřeší a v těžké životní situaci se má starat stát, respektive ministerstvo zdravotnictví. Skrývá se za tím a brání tomu však komplikovaná byrokracie.

Druhá skupinka:

My jsme se zabývali otázkou ubytování bezdomovců. Ve Francii je to velmi ožehavý problém. Bezdomovci vlastně chodí od jedné ubytovny k druhé. Ženy s dětmi například musí v sedm ráno opustit tuto ubytovnu a vrátit se tam mohou až pozdě večer – a tedy celý den tráví s dětmi na ulici. Nabízí se tedy otázka po zajištění celodenního ubytování. Je třeba si uvědomit, že existuje spousta domů a bytů, které nejsou obydlené a přitom je mnoho obyvatel, kteří žijí na ulici. Takže řešením je zajistit tyto volné byty a poskytnout je osobám, které žijí na ulici. Bylo by to z lidského hlediska naprosto logické, protože například i lidé, kteří jsou chudí, musí žít po mnoha pospolu, aby zaplatili drahý nájem. A tím se opět dostáváme k tomu závěru, že se s lidmi zachází jako se zvířaty. Fakt je, že každý člověk má právo na bydlení (lidské právo).

Moderátorka: Tento zákon o bydlení se týká jen bytů nebo i domů jen ve státním vlastnictví?

-I domů.

Moderátorka: A jen ve státním či i v osobním? Má například někdo nějaký přehled o tom, kolik je volných bytů v Paříži v soukromém vlastnictví?

-Je to několik desítek tisíc volných bytů, které jsou volné několik let. V Paříži je tedy dost volných bytů pro všechny. A jsou zde i byty, které patří velkým asociacím, které drží tyto budovy, aby je potom v budoucnu třeba komerčně využily.

Moderátorka: A jaké je tedy řešení? Mohou asociace pomáhající bezdomovcům zasáhnout?

-Ne. Je třeba změnit vlastnické právo a o tom diskutovat. Toto právo je stanovené v zákoně. A co se týče řešení, tak existují různé asociace, které pomáhají bezdomovcům a ty jim musí zajistit bydlení do doby, než si najdou trvalé bydlení. To se netýká například důchodce, který se dočasně odstěhoval na venkov, aby si přilepšil k důchodu, ale týká se to budov velkých asociací, v nichž je hlavním akcionářem stát. Budovy, které patří velkým podnikům, které si je drží pouze ze strategických důvodů. Jsou zde i lidé, kteří si troufnou zabrat takové budovy a nastěhovat se do nich jako do squatu. Ovšem to lze stěží považovat za ubytování. Musíme rozlišovat mezi klasickým bydlením a squatem.

Rus: My jsme také toto měli v bývalém Sovětském svazu. Neobydlené budovy, které patřily státu, připadly těm, kdo byli bez domova.

Třetí skupina (Ruská):

Nejdůležitější je, že máme potřebu hájit rovnost pro bezdomovce. Nyní to musíme dělat sami. Teprve nedávno jsme začali rozvíjet tyto služby. Až donedávna to nebylo potřeba, protože až do roku 1991 to zajišťoval zákon, který říkal, že pokud bydlíš na ulici a máš razítko v občanském průkazu, tak není problém a stát ti pomůže najít bydlení. Po roce 1991 sociální služby už pro ně neexistovaly a nikdo se o ně nestará. Snažíme se nyní zprovozňovat ubytovny pro bezdomovce, lidi s rakovinou, nebo pro opilce apod. Pokud ale myslíme na reintegraci těchto osob, tak je musíme nejprve pochopit. A také jejich problémy. Co se týče asistence a například služeb, jako je stravování, tak v Rusku a vlastně ani v Moldávii tato služba nefunguje dost dobře. V Sankt Peterburgu žije na ulici asi 8 000 lidí. A pro tyto osoby existuje jen 250 azylových domů. To znamená, že tito lidé žijí na ulici i v ruské zimě. A také máme spoustu invalidů, kteří přišli o své ruce a nohy kvůli omrzlinám. V Rusku tedy žádné speciální služby pro bezdomovce neexistují. V Rusku je přitom asi 4 000 000 bezdomovců. Neexistuje přitom ani žádná koncepce, jak řešit tento problém, protože bezdomovci v Rusku jsou neviditelní lidé. Naše vláda jakoby je neviděla a nejedná se o imigranty, jsou to ruští občané. Imigranti jsou jiná kapitola. Mám jinou otázku, jaký je předpoklad k získání dokladů v Rusku? Je to začarovaný kruh. Pokud někdo nemá trvalé bydliště, nemůže získat doklady a bez dokladů nemůže legálně pracovat a pokud nemá doklady a práci, tak žádné nové bydliště nezíská. Je to začarovaný kruh pro všechny, kteří například nejsou zcela zdraví, jako například pro nemocné a hendikepované. Tito lidé také dost pravděpodobně padnou až na dno.

Další Ruska:

Já bych chtěla upřesnit ještě jednu důležitou věc, kterou si musíme uvědomit, protože je obrovský rozdíl mezi západní a východní Evropou a to i v oblasti bezdomovectví. U nás jsou tito lidé tabu, jakoby neexistují, tito lidé jsou úplně mimo zákon a jsou považováni za kriminálníky a nemají žádnou sociální jistotu. A já bych chtěla, abyste si tento obrovský rozdíl mezi východem a západem Evropy uvědomili.

Čtvrtá skupina:

Měli bychom mluvit o začarovaném kruhu chudoby a bylo by jistě dobré mít nějakou evropskou směrnici, která by pomohla zakázat vyloučení z práva na ubytování všem obyvatelům Evropy. Prostě nějaký zákon, který by zamezoval vyloučení z práva na ubytování. Měla by zde o tom proběhnout debata. A je třeba, aby se všichni bojovníci za práva bezdomovců aktivně účastnili této debaty. A jsem rád, že se tak zde už částečně děje. V rámci ESF můžeme zpochybnit celý systém, ve kterém žijeme, a který takto zachází s lidmi, protože jestliže tak neučiníme, tak nevím jak bychom to mohli vyřešit, protože náš systém to sám neudělá. Navíc tento problém ještě prohlubuje nový Francouzský zákon o imigraci. Musíme si uvědomit, že lidi na ulici nemají vůbec nic. A my jim nepomáháme. Náš sociální systém podkopává práva jednotlivců a dělí je na bezdomovce a imigranty atd. zapomínajíc na rovnost všech. Nenašel jsem v evropské ústavě nic, co by řešilo tuto situaci. Rovněž bychom měli asi integrovat do řešení problému bohaté lidi, kteří mohou být největšími donátory. A je pravda, že jsou to spíše chudí lidé, kteří podporují zase jiné chudé lidi. Možná bychom se měli snažit mobilizovat ty bohaté, aby se zapojili do tohoto boje.

Pátá skupina:

Některé státy východní Evropy se potýkají v důsledku odlivu zahraničních investic s obrovskou nezaměstnaností, kterou mnozí lidé chtějí řešit emigrací do zemí západní Evropy. Měli bychom v našich západních zemích našim lidem vysvětlit proč. Chceme udělat ve Francii mediální kampaň, která by během léta informovala veřejnost o situaci bezdomovců a ekonomických emigrantů z východní Evropy. Asociace ve Francii také moc nehledí na to, co se děje kolem nich. Mají problémy s financováním a to zvláště ty malé asociace. A proto bych chtěl navrhnout, zda by nemohlo vzniknout jakési fórum mezi malými a velkými asociacemi, které se zabývají bezdomoveckou problematikou. Také bychom mohli udělat z neobydlených domů více squatů, v nichž bychom mohli ubytovat bezdomovce. Myslím, že je to určité řešení, ale byl by to zázrak, kdyby se to podařilo. Protože někteří bezdomovci by je mohli zdemolovat a to by vrhlo stín na ty druhé bezproblémové. Ale chceme ubytování spíše na lepší úrovni. V našem malém azylovém domě máme také problémy s nedostatkem personálu. Máme jednoho sociálního pracovníka a jednu sestřičku v průměru na 600 bezdomovců. Potřebujeme další finanční prostředky. Potřebujeme mnoho nových sociálních pracovníků. Je potřeba, aby velké asociace pomohly svými dobrovolníky, ale i finančně těm malým, vždyť je spojuje společné úsilí a i to by se mělo společně koordinovat.

-Mluvili jsme o asociacích jako je Francouzská křesťanská asociace a je tu jedna delegátka z Jihofrancouzské asociace, která pracuje velmi dobře s malými asociacemi. Také bychom mohli vytvořit sdružení, která by vždy byla zacílena jen na konkrétní práci. Jde též o to, že některé projekty fungují jen v zimě a ne i v létě – a my se snažíme dosáhnout toho, aby fungovaly celoročně.

-My jsme sdružení Alerm a spolupracujeme asi s dvaceti dalšími malými sdruženími. Problémy se společným postupem jsou zejména na celonárodní úrovni a na úrovni Pařížské. Některá sdružení jsou tak izolována, že ani nemohou pořádně fungovat. Je potřeba vše propojit na celonárodní úrovni. Také je třeba vytvářet nový tlak na ministerské a politické úrovni. Co se týče kampaní, které by mohly probíhat i v létě, tak o tom už ministerstva uvažují.

Šestá skupina:

Já se jmenuji Jean Uluba a pracuji pro CCI a rovněž ve Výboru pro bezdomovce. Za prvé co se týče kampaní na politické úrovni je potřeba zharmonizovat naše úsilí v celé Evropě podle těch zemí, kde to funguje nejlépe. My zde zastupujeme i organizaci Nepoznaných, to znamená bezdomovců a lidí, kteří nemají doklady atd. – a chceme, aby tito lidé byli slyšeni také na ESF. Síť se již pomalu vytváří. V Jižní a Latinské Americe už tyto organizace fungují dobře, v Evropě začínají fungovat. Například v Maďarsku nebo v Anglii existují sdružení, která se zabývají problematikou neviditelných. Rozjíždíme to i v Africe, kde jsme začali těmi, kdo byli vyhoštěni z Malli. Chceme, aby jejich hlas byl vyslyšen. Chceme udělat pochod lidí bez dokladů, který by vedl přes několik zemí. Je potřeba, abychom se my všichni vzájemně podporovali. Abychom pracovali ruku v ruce. Chceme, aby i mezinárodní organizace jako je Charitas podporovaly lidi bez papírů, bez dokladů a pomáhaly jim i individuálně je získat.

Blanka:

Já jsem z České republiky. V České republice neexistuje právně pojem bezdomovec. A nejen že je postoj společnosti k bezdomovcům negativní, ale v poslední době přibývá velice brutálních útoků na bezdomovce. Jde to až tak daleko, že docházelo k upalování bezdomovců různými skupinami mládeže, které toto zřejmě chápaly jako určité vyražení nebo zábavu. Pokud se u nás některé organizace věnují bezdomovecké problematice, jsou to organizace první záchrany, kde člověk může přebývat týden bez placení, ale ne déle, a v podstatě neexistuje žádný další stupeň. My jsme se pokusili s naším projektem Dům Agapé takový další stupeň vytvořit, náš projekt byl sice oceněn, ale popravdě řečeno, přislíbený grant jsme už téměř přes půl roku nedostali. Přesto existujeme a existujeme jako jakási komunita. Ti lidé bydlí v určitém domě, který máme pronajatý a stále se snažíme ten pronájem splatit. Sehnali jsme pro ně i práci a snažíme se obnovit jejich sociální návyky. Například jsou mezi nimi i lidé, kteří právě vyšli z vězení. Ale jak říkám, tato forma není příliš podporována státem, zatímco monopol na pomoc bezdomovcům mají jen organizace jaksi bezprostřední pomoci, které ty lidi na ulici spíše udržují. To je asi momentálně největší problém u nás.

Moderátorka:

Děkujeme za tyto zkušenosti a názory. Musíme bojovat za bezdomovce na celoevropské úrovni a nezapomínat na východní Evropu. Musíme se snažit, aby i naše snahy byly spravedlivé vůči všem. Je třeba se vzájemně podporovat. Je nezbytné vytvořit celoevropské sdružení. Je třeba také informovat novináře o této problematice a tlačit na naše vlády. Pokusit se dát dohromady co nejvíce zkušeností, aby to bylo co nejkomplexnější. Máme stále ještě málo informací. Je potřeba pak změnit evropské zákony v této oblasti.

Zápis se pokusíme poslat na internet. Děkujeme všem, kteří se s námi podělili o své zkušenosti. Děkuji všem.

2. seminář: Po Palestinských a Izraelských volbách (After Palestinian and Israeli elections):

Hlavní účinkující:
*Khawla (Haila) Karaqi (Palestinka, členka výboru pro ženskou otázku), FATAH
*Fathi Khdeirat (Anti-Apartheid Wall Campaign, Jordan Valley), (Palestinec)
*Kmail Adam Patel (Brit), FRIENDS OF AL-AQSA
*pan Lodos novinář a člen hnutí STOP THE WAR COALITION-ZASTAVTE VÁLKU (z Řecka)
*moderátorka Alexandra Makrosimu a další…

*Moderátorka Alexandra Makrosimu:

Dnes chceme hovořit o Palestině po demokratických volbách. Všichni jsme sklíčeni a rozhořčeni tím, co EU chce udělat Palestině. A chtěla bych od našich účinkujících slyšet názor na to, co se opravdu děje v Palestině a diskutovat o tom.

*Khawla (Haila) Karaqi (Palestinka, členka výboru pro ženskou otázku), FATAH:

Myslím, že bychom měli zhodnotit nové aspekty s demokratickou zkušeností s volbami v Palestině. Volby v Palestině byla demokratická zkušenost a my jako Palestinský národ jsme hrdí na to, jak proběhly. Palestinský národ ukázal, že je schopen mít demokracii a chovat se demokraticky. A to především když vezmeme v úvahu, že Palestina je okupovaná země a Palestinský národ se rozhodl jít demokratickou cestou. To znamená, že jsme přijali tu demokratickou myšlenku a chceme si udržet demokratický přístup. Palestinský národ se rozhodl změnit situaci. Samozřejmě byl na nás vytvářen tlak ze strany mezinárodního společenství a USA, ale my, Palestinci, jsme se rozhodli tento tlak vyvzdorovat. A výsledek voleb neodpovídá tomu, co čekalo mezinárodní společenství a co očekávali Američani. Ale my si myslíme, že je to naše právo rozhodnout se a zvolit si lidi, kteří nám budou vládnout. Američani a EU vytvářeli tlak na to, aby v Palestině proběhly demokratické volby, ale teď, když proběhly, tak jsou proti výsledku těchto demokratických voleb. A proto zde probíhá násilí a rovněž vidíme, jak probíhá násilí v Iráku, kde je vraždění a Irácký národ to prohrává. Ale i země v Africe či jižní Americe čelí násilí a USA chtějí vládnout úplně všude. Chtějí vnutit na všech kontinentech svou vůli a svůj přístup. A já si myslím, že výsledky našich voleb a důvody proč tak dopadly, jsou velice komplexní. Fatah vládl Palestině velice dlouho a to především od mírových jednání v Oslu. A jaký byl vlastně výsledek vlády Fatahu? Měli bychom se podívat na to, jaký přístup mělo k tomuto problému mezinárodní společenství. Po všech debatách a mírových smlouvách Palestinci z toho nic nezískali, Izraelci nerespektují žádné z těchto smluv ani pravidla z nich vzešlá a nic z toho není v praxi aplikováno. Během posledních 5 – 6 let, tedy v období tzv. Druhé intifády, jak toto období nazýváme, byl Palestinský národ v opravdu strašné situaci. Izraelská vláda stále útočila na Palestinské území a během tohoto období bylo zabito 4 000 Palestinců. Více než 25 000 Palestinců bylo zatčeno a uvězněno. Mnohá území byla anektována a Izraelská armáda v nich ničí všechny domy. Obrovský problém je i na západním břehu Jordánu. Je veliký problém s dopravou mezi jednotlivými částmi Palestiny. Mnoho zaměstnanců nemůže jezdit do své práce. Palestina má velmi vážné hospodářské problémy. Všechny tyto problémy vytvořily situaci nejistoty a nedůvěry. Palestinci již nevěří mezinárodnímu společenství. Nevěří USA a už ani ostatním. Nechci popírat, že Palestinská samospráva v posledních letech také dělala chyby. Ale právě toto vše vedlo k tomu, že si Palestinci nakonec vybrali Hamas. To, čeho chceme dosáhnout, je přesná definice hranic našeho státu a vrácení okupovaných území. Palestinská samospráva je nástroj, abychom dosáhli svého státu, území a respektování práv Palestinců a jejich základních práv. My jsme byli kritičtí vůči některým bodům Hamasu a jeho politického programu. Je zde problém s uznáním toho, že Hamas je jediným reprezentantem Palestinského národa. Reakce ze zahraničí jsou negativní. Trest (za vítězství Hamasu) nepostihuje jen Hamas či Palestinskou vládu, ale především prosté obyvatele Palestiny, kteří žijí v obrovské chudobě a bez základních životních potřeb. Tento trest bude mít nebezpečné následky pro celkovou situaci v Palestině a tedy i Izraeli. Nikdo nemůže předvídat, jak bude na to reagovat Palestinská populace, pokud se tyto problémy v hospodářské oblasti budou nadále prohlubovat. Není spravedlivé, aby byli Palestinci trestáni za to, že u nich byly demokratické volby. A přitom to, aby byly volby demokratické, žádalo mezinárodní společenství. Kdyby např. v Izraeli zvítězila nějaké extrémistická strana, nebyla by reakce mezinárodního společenství stejná jako v případě Palestiny. Já si myslím, že Palestinský národ v současné fázi má větší potřebu mezinárodní ochrany než kdy jindy. Palestinský národ potřebuje ochranu mezinárodního společenství, protože po volbách Izrael prohlubuje své útoky. Mnozí Palestinci jsou zatčeni, mnohá místa jsou vybombardována a je třeba, aby se mezinárodní společenství proti tomu postavilo. Vláda Ehuda Olmerta má jednostrannou politiku, která chce jednostranně určit hranice mezi Izraelem a Palestinou. A v současné chvíli anektují mnohá z území, která byla okupována od roku 1967 a jsou jimi považována za trvale Izraelské území. Toto vše znemožňuje vytvoření životaschopného Palestinského státu, kde bude moci fungovat nějaká společnost. Palestina nyní vypadá jako separovaná izolovaná geografická území, mezi nimiž neexistuje žádné spojení. A zde by mělo zasáhnout mezinárodní společenství a pomoci k tomu, aby byly podepsány takové mírové smlouvy, které by Palestině pomohly. Mezinárodní společenství by mělo mít velmi pevnou a jednotnou pozici a vyžadovat, aby Izrael znovu začal jednat s Palestinci. Blokáda, kterou trpí Palestinci je nepřijatelná. Všichni žádají Palestince o stále více a více ústupků, ale Izrael nikoli. Ten nikdo netlačí k tomu, aby dodržoval to, k čemu se zavázal v mírových smlouvách. Dokonce ani, aby přestal útočit na Palestince. Ale my bychom chtěli, aby lidé, organizace, politické strany atd. činily tlak na své vlády a zástupce, aby tato blokáda okamžitě skončila. Tento kolektivní trest musí skončit teď hned. Je třeba vytvářet větší tlak na Izrael, aby dodržoval mírové smlouvy. Je třeba vyhlásit ekonomický a hospodářský bojkot izraelských výrobků ze strany Evropy a tím tlačit na Izraelskou vládu, aby ukončila svou agresi vůči Palestině.

*Fathi Khdarcet (Palestinec), STOP THE WALL CAMPAGNE člen org. Zastavme válku:

Chci vám předat pozdravy od Palestinského národa, národa, který stále trpí největší okupací moderní doby. Pozdravy od národa, který musí nést následky útoku a agrese, jaká nikdy v historii neměla obdoby. Pozdravy národa, jehož utrpení se ještě zvětšilo po demokratických volbách. Po volbách, které byly spravedlivé, jak řekli všichni vládní i mezinárodní pozorovatelé. Tyto volby tedy byly demokratické, svobodné a spravedlivé. Část mezinárodního společenství odmítá uznat výsledky těchto voleb. Palestinský národ ukázal, že má smysl pro odpovědnost a já osobně jsem byl jedním z organizátorů těchto voleb. Má strana byla třetím kandidátem po Fatahu a Hamasu. Vyhrál Hamas a my všichni jsme uznali tento výsledek. Všechny politické frakce a strany v Palestině uznaly tyto výsledky. Proběhla mírová jednání všech Palestinských stran, abychom rozhodli, kdo se postaví do čela naší vlády. A to přes mezinárodní tlak, který směřoval na tu nebo onu politickou frakci. Ale rovněž byly vytvářeny tlaky zvenčí, aby se zabránilo demokratickému procesu. A to vše proti národu, který žije pod okupací. Je to poprvé v historii, kdy jsou uvaleny sankce na okupovaný národ! Jsou to sankce proti celému národu, Hamasu se nedotknou, protože mezinárodní společenství Hamas nikdy nepodporovalo. A proto také můžu říci, že mezinárodní společenství tedy trestá jen Palestinský národ za to, že si v tak těžkých podmínkách zvolil demokraticky zástupce do své vlády. Kdybychom chtěli analyzovat, proč k tomuto došlo, tak myslím že mezinárodní společenství nyní chce zastavit demokratický proces v Palestině. Mezinárodní společenství je odpovědné za utrpení Palestinského národa. A je též odpovědné za porážku těch Palestinských stran, které podepsaly ony (nenaplněné) mírové smlouvy. A které se tyto mírové smlouvy stále snaží bránit. Ti co jsou proti Hamasu, se snažili pokračovat v tom, co vzešlo z mírových smluv. A chci říci, že je zde otázka okupace Jericha a Izraelského útoku proti Jerichu. Existují vězení, kde byli vězněni ti, kteří nikdy nic neprovedli Palestincům ani Izraelcům, nicméně byli uvězněni samými Palestinci proto, aby byly ochráněny mezinárodní smlouvy a proto, aby mohl dále pokračovat (onen nevydařený) mírový proces. Situace je pro Palestince každodenně velice složitá. Palestinci necítí žádnou naději. Stále žijí pod okupací. Nemají do budoucna žádnou naději, perspektivu, nemají projekt budoucnosti. Stále probíhají Izraelské útoky v pásmu Ghazy a to přes předstíraný odchod Izraelské armády. Ale ve skutečnosti se nestáhli. Jen chtějí zbavit Izrael odpovědnosti za to, co se v Ghaze děje. Oficiálně ještě Izrael okupuje pásmo Ghazy. V pásmu Ghazy Izraelci stále využívají její přírodní bohatství pro zemědělství a hlavně jsou odtud vypumpovány bohaté zásoby podzemní vody pro Izrael, apod. Zničili Ghazu tak, že obnova nám bude trvat desetiletí. Zeď, kterou Izrael staví mezi svými a Palestinskými územími jasně dokazuje, že mírové smlouvy ve skutečnosti nemají budoucnost. Izraelský plán je jasný: plánuje další okupaci a zabírání Palestinského území přes výsledky mírových jednání. Rovněž se staví další bariéry a Izraelské kolonie. Toto vše už nám vláda Ariella Sharona oznámila prostřednictvím jeho ministra zemědělství. Území Izraelských kolonií představují 30% území pásma Ghazy. Předtím, než Izrael odešel z Ghazy, zintenzívnil kolonizaci západního břehu Jordánu 3x více, než jaká byla předtím intenzita kolonizace v pásmu Ghazy. Jakýkoli požadavek Palestinské strany se nikdy nebere v úvahu. V této oblasti též nikdy nezasahuje tzv. Evropský kvartet, tedy Francie, Německo, Rusko a Velká Británie. Izrael nám může vzít mnohé, ale ne výsledek našich demokratických voleb. Okupace je ilegální z hlediska mezinárodního práva a rovněž z hlediska mezinárodního humanitárního práva. A nebyly uvaleny žádné sankce na okupující zemi. A já si myslím, že odpovědnost je na mezinárodním společenství a především na vás v Evropě. Měli byste zabránit útokům Izraele na Palestinský národ a to chce okamžitá řešení. Je třeba hovořit o sankcích proti Izraeli. Dennodenně jsou ze strany Izraele evropská a mezinárodní práva porušována. Izrael má přímou podporu od evropských vlád a to především v oblasti financí, daní, výměny vědců v rámci universit a podpory Izraelských výrobků včetně těch, které byly vyrobeny na okupovaných územích. Na závěr mám jednu otázku: Má mezinárodní společenství právo uvalit sankce a trestat Palestinský národ kvůli volbám, které byly jasně demokratické a spravedlivé?

*pan Lodos. Novinář a člen hnutí ZASTAVTE VÁLKU (z Řecka):

My chceme protestovat proti opatřením, která byla přijata proti Palestinskému lidu. Existují dva důvody, abychom vyjádřili uspokojení nad výsledky Palestinských voleb. Jedním z důvodů je to, že tyto volby ukázaly velkou morální sílu Palestinců. Je třeba hodně odvahy, aby bylo možné volit takovou organizaci, která se nachází na amerických a též i evropských seznamech teroristů. Je třeba hodně odvahy volit stranu, jejíž hlavní představitel byl nedávno zavražděn-Ahmed Jásín. Je třeba hodně odvahy volit stranu, o níž všichni říkají, že bude-li zvolena, budou na Palestinu uvaleny sankce. Přes toto vydírání Palestinci zavrhli všechny pohrůžky, a pokud naše organizace v tom hrála určitou úlohu, musíme být na to hrdí.

Je zde však ještě druhý důvod, proč jsme po volbách optimističtí. Výsledky voleb jsou proti Bushově strategii a proti tzv. “demokratizaci východu“. Je to jedna z velkých iluzí neoliberalistů. Oni si myslí, že kdyby byly v Palestině demokratické volby, tak by musely zvítězit ty strany, které oni podporují, ale Palestinský lid a lid středního východu má dobrou paměť a když jde volit, lidé si vybírají stranu, která bojuje proti největším zločincům, tedy proti imperialistům, proti těm, kteří vytvářejí útlak. A co teď dělají všichni tzv. demokraté, všichni ti přátelé George Bushe? Ti uvalují sankce, to je ta jejich demokracie. Je tedy před námi velký úkol vyjádřit podporu Palestinskému lidu. Neakceptujeme, že se Hamas považuje za teroristickou stranu. Izrael je teroristickou zemí, vlastní jaderné zbraně, ale mezinárodní společenství protestuje jen proti Iránskému jadernému programu, který vlastně ani neexistuje, ale o Izraeli a jeho jaderných zbraních nemluví nikdo. Izrael zavraždil vrchní představitele Hamasu a další politiky v Sýrii a Libanonu. Hamas však nikdy neplánoval žádné ozbrojené útoky mimo Palestinu. Toto vítězství ve volbách není dosaženo Palestinskými náboženskými organizacemi, ale politickými. Palestinci si vybrali Hamas z politických a nikoli z náboženských důvodů. Hamas neprosazuje islamismus, ale bojuje proti korupci Palestinské vlády a proti nespravedlivým smlouvám, které jsou aplikovány vůči Palestině. Ti, kteří napadali smlouvu z Osla, měli pravdu. Když Palestinci ustupovali, těžil z toho Izrael. Začala se stavět zeď hanby a přichází více kolonizátorů z Izraele. Palestinská samospráva je instituce, která je ovládána mezinárodními mocnostmi. A my všichni, kteří se zde účastníme tohoto 4. ESF víme, že korupce je právě v těchto mezinárodních organizacích. Fatah je jen přejal.

Třetí důvod proč Hamas vyhrál ve volbách je ovšem jeho nekritická podpora intifády. Hamas nekritizuje žádný z činů intifády.

Chtěl bych podtrhnout několik našich úkolů, které máme jako hnutí. Tedy jak podpořit Palestinu v našich zemích. Přerušit naše vztahy s Izraelem a našimi pravicovými vládami. Řecký ministr zahraničí hned po svém nástupu se jako s prvním setkal s izraelským velvyslancem. Náš ministr vnitra se též poprvé setkal s izraelským kvůli podpoře naší řecké a izraelské policie. Řecko a Izrael chtějí mít velmi těsné vztahy a my je musíme překazit, protože jsou to velmi špinavé vztahy. Chceme zde (v Řecku) zavřít Izraelskou ambasádu, protože to je opravdová základna teroristů. Tisíce osob v Řecku protestovaly s tímto sloganem. Naše manifestace proti válce vždy souvisely s osvobozením Palestiny. Palestina je obležena Izraelci a my jsme oblehli Izraelskou ambasádu v Athénách (Hnutí zastavte válku spolu s ostatními). A volali jsme: zastavte toho šílence Sharona! 90% Řeků je proti válce v Iráku. Musíme dokázat, aby se naše podpora Palestiny dále připojila k mírovým hnutím. Je zde též hrozba války proti Iránu. Izrael je poslušným psem Američanů. Je to země, která kolonizuje, je teroristická a terorizuje ostatní země. Snaží se zabránit prosazování práva a svobody. Všichni se musíme postavit za Palestinský lid. Palestinci jen sami nemohou bojovat proti Izraeli s jeho podporou z USA. Abychom dokázali osvobodit Palestinu, potřebujeme též revoluci v Egyptě.

Poslední poznámka: Hnutí za podporu Palestiny se nesmí uchylovat k řešením, která jsou nepřijatelná. Palestinci už nevěří Evropě. Okupace Palestiny nezačala jindy, než už roku 1948. Musíme se zasadit o to, aby se všichni Palestinští uprchlíci vrátili domů do Palestiny. Tento slogan dáme na transparent při našem mírovém pochodu.

*Kmail Adam Patel (Brit), FRIENDS OF AL-AQSA:

Salam Alejkum, mír s vámi! Poslední léta se děje tragédie nevinnému národu. Irácký národ je bombardován, Palestinský národ je utlačován a to už 60. let. A to vše vychází z USA a v menší míře i Evropy. Nicméně je zde už určitá naděje a tu vidím zde před sebou. Levicová hnutí viděla přes mlhu lží a nejasností a rozhodla se postavit se proti tomuto izolování lidí jen kvůli jejich barvě kůže. A toto hnutí se musí pozvednout a podpořit Palestinský lid. Přibližně 40 miliard dolarů bylo utraceno na to, aby byl nastartován demokratický proces v Iráku. V Palestině nestál demokratický proces vůbec nic, ale není akceptován. Palestinci si vybrali skupinu lidí, aby je zastupovali – a naše povinnost je postarat se, aby Palestinský lid nebyl potrestán za svou demokratickou volbu. Jinak se stane, že brzy nám Washington bude diktovat, co máme dělat a koho máme volit a lid už nebude svým vlastním vůdcem. A tomu musíme zabránit. Několik věcí bych vám chtěl říci a to i židovským přátelům. Palestinci proti vám nebojují kvůli vašemu náboženství, ale proto, že okupujete jejich zemi, protože je vyháníte z jejich domů a ponižujete je. Proto existuje ta nenávist mezi Palestinci a vámi. Evropanům vzkazuji, že 6 milionů židů zemřelo za druhé světové války a popírání holocaustu je samozřejmě nesmysl a též antisemitismus. Nicméně podívejme se: když bojujeme proti antisemitismu, tak musíme též brát v úvahu to, že vidíme tento národ, jak uvaluje sankce na jiný. My nepopíráme holocaust a tragédii židů, ale musíme zajistit, aby již nebyl zabit jediný nevinný Palestinec nebo nevinný žid. Musí se pochopit, že my nemluvíme jen o západním břehu Jordánu nebo pásmu Ghazy, ale o 6 miliónech uprchlíků o 70 000 Palestinců uvězněných v Izraelských vězeních a o desetitisících Palestinců, kteří položili svůj život za osvobození své země – a to vše je nepřijatelné. My jako světové hnutí musíme odmítnout genocidu Palestinského národa. Palestinci mají právo se proti tomuto postavit a to nejen na morální a etické úrovni. Chceme, aby byl okamžitě zastaven export zbraní do Izraele. A pokud toto nedokážeme, budeme muset založit Palestinskou armádu, která bude bojovat proti Izraeli a máme prostředky, bratři moji a sestry. Volba je na nás. Viděli jsme apartheid v JAR a vidíme také, že může být poražen. Musíme ukončit diplomatické vztahy s Izraelem. Musíme vytvořit ekonomický bojkot v celé Evropě a to je i úkol občanské společnosti. Mluvím za většinu muslimů v Evropě. Židé šli do koncentračních táborů a nic neřekli, ale my nebudeme mlčet! My se tomu postavíme a chceme, aby náš hlas byl vyslyšen. Jsme velice hrdí na to, že existuje hnutí „Zastavte válku“. Já si osobně myslím, že Hamas je jedna z nejpragmatičtějších organizací, které bojují za svobodu. Hamas nikdy nezaútočil proti Británii ani USA, ačkoli oni proti němu bojují stále. Měli bychom být hrdí na Palestinský národ, že si vybral právě Hamas. Pokud Hamas bude zničen, bude to katastrofa. Pokud chce Izrael pravdu a mír, musí to udělat dnes. Pokud chceme mír a svobodu mezi všemi vyznáními, tak musíme jednat. Já žádám, aby všichni židé, muslimové, křesťané a lidé bez vyznání mohli spolu žít ve Svaté zemi a všude na zemi.

DISKUSE

*Ahuda, Palestinský uprchlík:

Žil jsem v uprchlickém táboru Beshar (?) vedle Betlému. Mé politické vyznání nechávám stranou. Chci zde mluvit jako Palestinský uprchlík, který má stále ještě rodinu v okupované Palestině. Sionistická okupace Palestiny je kolonizací. A netýká se jen Palestiny. Jde o plodnou půdu.

Uvedu příklad:

V Betlémě příslušníci tajné Izraelské služby, kteří se přestrojili za Palestince, zastavili jedno auto, které jelo po městě Betlémě. Zatkli lidi, kteří v něm byli a stříleli na tyto lidi. Jeden z těchto lidí byl křesťan a druhý muslim a jeden byl nějaký jiný občan. Dva byli zabiti, jeden zatčen a ten zatčený je stále ještě ve vězení. Nikdo z nich neměl u sebe zbraň. A podle mé informace jako občana Betlému nebyli členy jakéhokoli teroristického hnutí. A takových případů existují tisíce z běžného denního života. Jsou to případy ponižování Palestinců a Izrael nerespektuje žádná jejich práva. Pokud se týká Hamasu, já jako Palestinský občan jsem hlasoval proti němu ve volbách. Všechny strany se snažily dát dohromady proti Hamasu, ale přesto vyhrál. Nicméně respektuji výsledek těchto voleb a respektuji tento program, protože byl zvolen demokratickým procesem. Palestinská samospráva podepsala mírové smlouvy z Osla, ale ty nebyly dodržovány a to se souhlasem evropské strany. Jeden z příkladů (nefunkčnosti smluv z Osla) je, že kdyby Izraelské vojsko přišlo do Palestiny a začalo činit násilí, tak Palestinská policie smí jen přihlížet, aniž by zasáhla. Pokud mluvíme o tom, že by Palestinský stát měl hranice jako před rokem 1967, myslím, že je to bláznovství poté, co byla postavena ta rasistická zeď, která znemožňuje vznik celistvého a životaschopného Palestinského státu. Já osobně jsem pro jeden společný stát pro oba národy. Co se týče OOP, myslím si, že je to jediný náš zástupce a žádného jiného zástupce neuznávám. Bohužel, jiné naše organizace ji začaly zneužívat pro své vlastní cíle. Potřebujeme novou generaci, která by OOP očistila. Je potřeba začít bojkotovat Izraelské zboží a k tomu dotlačit i všechny Evropské země.

*Sofia Zafari, FSU (Francie):

Chtěla bych jen doplnit, co řekl pan Lodos, dnešní otázka není jen otázkou Izraelské vlády. Většina vlád podporovala sankce a nese za ně odpovědnost. Když evropský parlament vede politiku sankcí proti Palestině, tak všichni naši zástupci jsou za to odpovědní a my jakožto občané máme moc se proti tomu postavit a bojovat hospodářskými způsoby. Nemusíme např. kupovat nic od Marx&Spencera, můžeme bojkotovat produkty pocházející z Izraele. Všichni můžeme pomoci. I levice nese odpovědnost za stav věcí v Palestině. Levice toto téma občas používá k různým politickým hrátkám.

*Francis, Německo:

Je velmi důležité se obrátit proti pokrytectví a povrchnosti. Oni nám to ukazují tak, jakoby byl Hamas hlavním problémem Palestinského národa, jako kdyby byl hrozbou světového míru, ale to není pravda. Není to islám, ani Hamas, ani vláda v Iránu, kde je ten problém, ale problém je imperialismus., který to zlé činí. Imperialismus USA vytváří v této oblasti mnoho loutkových režimů (Barak, Husejní – Egypt, Jordánsko). Tento Palestinsko-Izraelský konflikt není 5000 let starý, ve skutečnosti tak 100 let a má svůj počátek s počátkem imperialismu. Izrael je výspou imperialismu v oblasti. EU podporuje Izrael, kvůli své kontrole nad tímto územím. Celý Izraelský stát je založen na rasistickém principu a národnostní čistce. Pokud chceme zastavit Izrael, tak musíme nejprve zastavit Bushovo tažení v Iráku a zabránit válce v Iránu. Musíme shodit loutkové režimy v oblasti. Musíme zasáhnout v celé oblasti. Islámský lid se musí sjednotit spolu s Palestinci.

Není to jen souhra náhod, že sankce proti Palestině probíhá ve stejné době, kdy Izraelská vláda tvrdí, že má řešení pro Palestinu. Vše je děláno tak, aby EU mohlo říci, že veškerá chyba je na straně Palestinců. Ozbrojený boj Palestinců není terorismus, ale boj za svobodu. Není to boj proti židům jako národu. Je třeba ukázat jmenovitě na každou vládu v Evropě a říci vy a vy nesete vinu za to, že Palestinci nemají svou vlastní vládu a svůj vlastní stát. Zásadní požadavek, který bychom měli vyjádřit, je v tom, aby Izrael uznal, že okupace západního břehu Jordánu, pásma Ghazy je ilegální a že se Izrael musí odtud stáhnout a že se musí všichni uprchlíci vrátit domů. A my bychom to měli znovu a znovu opakovat.

*Nor na kolečkovém křesle:

Stydím se za to, že norská vláda se významně účastnila na mírové smlouvě v Oslu, která tolik ublížila Palestincům a pomohla Izraeli. Že se vůbec nebral v úvahu problém uprchlíků a problém hlavního města Palestiny. Tyto mírové smlouvy nemají budoucnost a jsou mrtvé. Stydím se za současnou Norskou vládu, která se přidala k sankcím proti Palestině. My v Norsku se snažíme spojit a vytvořit blokádu proti Izraelským výrobkům. Ať každý z nás převezme svou odpovědnost.

*Italka žijící v Německu:

Palestina je sionistický projekt a v Německu o tom nemůžeme mluvit. Chci ozřejmit rozdíl mezi antisemitismem a antisionismem. Levice v Evropě se bojí promluvit o všech otázkách kolem Izraele. EU by měla zde hrát velkou roli a stát na straně obětí. Cílem a úkolem levice je uznat práva Palestiny. Osvoboďme tisk v Evropě, aby byl v těchto otázkách nezávislý.

*Hnutí solidarity Francie:

Hnutí solidarity se nám rozbilo po smrti Arafata. Pravicová vláda a sionistické organizace, které se opovažují mluvit jménem všech francouzských židů, nás rozdělili v otázkách antisemitismu a antisionismu. Toto hnutí funguje ve skupinkách na místních úrovních. Petice proti zdi, kterou jsme pořádali, sice přinesla mnoho tisíc podpisů, ale parlament tuto petici nepřijal. Je potřeba udělat celoevropskou kampaň pro pomoc Palestině.

*Alfredo Tradare, Ital, Mezinárodní solidarita:

Demokracie v západních zemích zvolna mizí. Berlusconiho vláda měla jasnou politiku, pokud šlo o situaci v Palestině, ale ani s novou vládou se nic nezmění. Minulý týden došlo k setkání Berlusconiho a Prodiho na Izraelské ambasádě. Palestinská občanská společnost vydala provolání k bojkotování produktů z Izraele. Je to podobné boji proti apartheidu. Proč bychom to neměli udělat?

*Moderátorka Alexandra Makrosimu:

V neděli na shromáždění se zmíním o tom, že požadujeme, aby byly zřízeny hospodářské sankce proti Izraeli.

*Khawla (Haila) Karaqi (Palestinka, členka výboru pro ženskou otázku), FATAH:

Musíme přesvědčit EU k sankcím proti Izraeli a jeho výrobkům. Potřebujeme něco konkrétního. Tyto výrobky jsou vlastně ilegální, neboť vznikly na okupovaných územích. Doufáme, že tento tlak by vedl Izrael k dalším jednáním s Palestinci. Tlak, aby Izrael přestal určovat hranice budoucího Palestinského státu jednostranně. Chceme návrat k hranicím před rok 1967, jak to žádaly mezinárodní smlouvy. Odmítáme sankce proti Palestinskému lidu.

*Fathi Khdarcet (Palestinec), STOP THE WALL CAMPAGNE:

Shrnutí-boj Palestinců v historii. Po vytvoření státu Izrael tento stát stále odmítal mezinárodní rozhodnutí o svých hranicích a od r. 1948 stále zabíral další území Palestiny. Území, která byla pod správou Jordánska (západní břeh Jordánu) a Egypta (Ghazy). Až do smluv v Oslu Izrael odmítal spolupracovat s Jordánskou a Egyptskou vládou, jako se správci. Pouze v době 90. let kolem krize v Perském zálivu, byl alespoň nějaký tlak na Izrael, aby s Palestinci jednal a stáhl se z okupovaných území. Tlak však již dávno ustal. Během summitu v Madridu, zastřešeném mezinárodním společenstvím, tehdejší ministerský předseda Izraele řekl: Mohl bych jednat s Palestinci 100 let, aniž bych jim cokoli poskytl. Přesto, že se prý Izrael stáhl z některých Palestinských území, ponechal si nad nimi kontrolu. Izraelská vláda si našla záminku, že Arafat a Palestinská vláda nejsou důvěryhodní. A začala jednat jednostranně. Někde se Izrael stáhl z území, jinde začal stavět zeď a jinde pro změnu další území anektoval. A to vše vyústilo v Druhou intifádu. V posledních letech vlády Arafata Izrael a USA uznali, že je důvěryhodný. Od začátku vlády Abbáse ale mírový proces dále nepokračuje. A nakonec bylo dáno Palestincům najevo, že není žádný mírový proces a nemají žádnou budoucnost. Izrael již nic horšího Palestincům nemůže udělat. Izrael je hrozbou sám sobě. Vojáci, kteří tyto strašné věci Palestincům činí, se jednou vrátí do Izraele a budou zde žít. A nebudou schopni se začlenit zpět. Je třeba je tedy chránit před nimi samými.

*pan Lodos. Novinář a člen hnutí ZASTAVTE VÁLKU (z Řecka), STOP THE WALL CAMPAGNE:

My podporujeme všechny akce proti Izraeli v solidaritě s Palestinou. Děláme kampaň proti zdi. Izrael je kolonialistická země. Je nedílnou součástí světového imperialismu. Okupace Palestiny je tedy součást celosvětové imperialistické strategie. Musíme bojovat proti našim vládám, aby nepodporovaly Izrael žádným způsobem. Musíme vybudovat veliké mezinárodní protiválečné hnutí. Nejen proti Izraeli, ale i proti USA. Musíme dosáhnout toho, aby USA zažily druhý Vietnam, ale nebude to snadné. Je to teď na levici, aby jednala. Máme též velmi těžké dědictví a zároveň odpovědnost, vždyť roku 1948 Sovětský svaz podpořil vznik státu Izrael. Chceme širokou koalici proti USA a Izraeli a jejich imperialismu.

Naši vůdci si z nás dělají blázny. Jsou mentálně postižení a myslí si, že my též. Například před pár lety přijel Sharon do Británie a Blair mu vlastnoručně odroloval červený koberec. A nabídl mu zbraně. A když poté za 3–4 měsíce přijel do Británie Arafat, dal mu Blair obvazy pro nemocnice, takže vidíte: zbraně pro Sharona a obvazy pro Arafata. Vidíte, že naši vůdcové jsou blázni a my se musíme postavit nad to, abychom to viděli s nadhledem. Též se potřebujeme oprostit od antisemitismu. Ti, co to myslí čistě, se nemusí bát antisemitismu a mohou mluvit otevřeně a čistě a bez obav. Víte, že můžeme udělat hodně. Měli bychom též udělat den pro vzpomínku na genocidu Palestinského národa.

3. seminář: Odpor proti nové světové elitě-Ne G8. Resistance against the new world elite – No to G8

Hlavní pořadatelé a účinkující:
*G8 Alternatives Scotland
* Russian Social Forum
*ATTAC Germany
*Euromarches (DE) /evropské pochody/
*Campaign GENOA 2001 (Greece)
*a další…

Moderátorka:

Ve Francii jsme bojovali proti první pracovní smlouvě a byli jsme úspěšní!

G8 Alternatives Scotland:

Ve Skotsku byla manifestace proti G8 a Bush tu není příliš populární. Takže snad se věci změní. Byla to největší manifestace ve Skotsku v dějinách. Naše hnutí toto podporuje. Zorganizovali alternativní summit ke G8. Je zde spousta hnutí pro uprchlíky a my s nimi spolupracujeme. Podporuje nás spousta lidí i z těch, kdo nebyli na demonstraci, ale jen slyšeli o Bushovi a slyšeli, co říkal. Spolupracujeme s nejrůznějšími hnutími a tato spolupráce se nám daří. Byli jsme velmi jednotní, když jsme začali protestovat proti G8 v Janově. A věci se od Janova skutečně změnily. Skutečně jsme pokročili a bavili jsme se o čím dál tím komplikovanějších věcech jako je imperialismus, válka v Iráku. O zhoršení sociální demokracie. O politických stranách jako je například Dělnická strana ve Velké Británii. Takže jsme tedy tato témata skutečně propracovali a v asociaci proti G8 hrála Socialistická strana Skotska velkou roli. Též v organizaci věci skutečně pokročily. Lidé, kteří byli v Janově, si vzpomínají, že manifestace, které proběhly v Janově, se odehrály pod nátlakem státu. Stát se snažil nás vystrašit a pokusila se nás potlačit i Labour party Tonnyho Blaira. Snažila se též celé manifestace vůbec neúčastnit. Labour party si hraje na to, že brání Afričany a uprchlíky. Spousta lidí, kteří byli „nakaženi“ manifestací ve Skotsku také manifestovali proti válce. Tři hodiny před manifestací ve Skotsku jsme udělali to, že jsme se zamysleli nad tím, co nám řekl Tonny Blair. Chce privatizovat část služeb poskytovaných africkým uprchlíkům. Můžeme rozlišit dobré a špatné protesty. Ty dobré se snaží být konstruktivní, zatímco ty špatné se snaží jen vytvářet nepořádek. Ve Skotsku se vlastně celá věc (po stránce organizační) tak moc nepodařila. Zúčastnilo se jí mnoho lidí, ale neměli všichni úplně stejné motivace. Tady se zjistilo, jak se vlastně lidé, kteří jdou manifestovat, cítí a jak na celou věc pohlíží. Také odmítáme brojit proti násilným aktivistům. Nechceme říkat, že my jsme ti dobří a oni ti špatní. Oni jsou také dobří lidé. Špatní jsou ti z G8 a ti co proti nim protestují, jsou ti dobří. Jedna věc byla důležitá a to je snaha o nátlak na manifestanty, abychom se začali bát. V médiích byla spousta odstrašujících obrázků. Zorganizovali jsme spoustu meetingů všude možně po kostelech a různých sálech i lokálech. Zúčastnilo se jich mnoho lidí. V jednom maličkém skotském městečku se odehrály dva meetingy a vysvětlili jsme lidem motivaci těch, kdo manifestují, a když nastala manifestace, tak spousta lidí z toho městečka se k nám přidala a zúčastnili se celé události. V Edinburghu jsme se snažili rozptýlit obavy z nás, neboť ve všech médiích zde stálo, že zahltíme celý Edinburgh naší manifestací, tak se média snažila na nás vrhnout špatné světlo. Ale stejně se k nám spousta lidí přidala. V některých částech Skotska je velká chudoba. Snažíme se shromáždit všechny aktivisty, abychom o tom debatovali a na něco přišli, aby naše hnutí bylo koherentní. Lidé interpretují celou věc různě. Mají různé myšlenky a je potřeba abychom se společně o tom bavili. Také jsme organizovali několik ateliérů a seminářů. V některých jsme se soustředili na konkrétní otázky a debatovali jsme o nich. Naši demonstraci jsme organizovali tak, aby si nás pokud možno celý svět všiml a slyšel naše hlasy. Spousta lidí nám říkala, že jsme v odlehlé části Skotska a stát se nám naši akci vůbec snažil zakázat, takže jsme zorganizovali kampaň, kde jsme se dožadovali práva na to, abychom se mohli pochodu zúčastnit a zorganizovat ho. Začali jsme s organizací týden před manifestací a řekli jsme, že prostě manifestovat půjdeme i když tvrdili, že je to nelegální. My jsme prostě chtěli být vyslyšeni. Ale i tak se nám v tom snažili zabránit už od letiště. Přesto se dostavilo přes 10 000 lidí, prostě různými způsoby, protože opravdu měli velkou motivaci. A to proto, aby vyjádřili svůj nesouhlas s válkou a s Blairovou politikou. Je to pro nás velký úspěch. Úspěch hnutí proti G8 ve Skotsku byl tedy ohromný. Myslím že můžeme neustále vytvářet nové sítě hnutí a poprvé se opravdu formujeme ve veliké politické hnutí. Lidé jsou našim hnutím inspirováni a přidávají se k nám. Den po shromáždění G8 byly bomby v Londýně a lidé říkali, že je jim jasné co je G8 schopna vyprovokovat a při tak reálné další válce na blízkém východě se k nám přidávají ještě více.

Moderátor:

Příští G8 bude v Petrohradě v Rusku. Velice by nás zajímalo, jak se přípravy odehrávají.

Boris, Ruské Sociální Fórum:

Řeknu něco o našem ruském sociálním Fóru. Rád bych mluvil o summitu, který se odehraje v Petrohradě. Drazí přátelé, Rusko skutečně chce přivítat G8. Rusové jsou rádi, že jsou součástí G8, cítí se jako dospělí. Odpor vedou protiglobalizační hnutí a tato se chtěla zúčastnit tohoto sociálního fóra. V současné době je summit G8 pro nás hozená rukavice a my potřebujeme pomoc a podporu. Zástupci Ruska a východních států, jsou zde. První reakcí ruské elity bylo zorganizovat falešnou manifestaci a tak zorganizovali tzv. Ruskou ligu proti globalizaci. Tisk se snažil propagovat toto falešné hnutí a tak nikdo nevěděl co vlastně protiglobalizační hnutí vlastně chce a co znamená. Chceme prý chránit ruský automobilový průmysl proti japonské konkurenci. Japonci jsou ale našimi přáteli a jejich premiér se dostaví na naše shromáždění. Také bych rád poděkoval mezinárodním hnutím, které nás podporovaly na přípravných setkáních ve Vídni a ve Frankfurtu v naší snaze proti summitu G8 u nás. Přestože ruský tisk tvrdil, že získat podporu v zahraničí pro nás není možné. Myslím, že budeme moci manifestovat. Nyní můžeme jednat s úřady a autoritami. Není snadné získat vízum do Ruska. Není to tak snadné, jako získat vízum do Athén či do Janova (Genova). Bude těžké dostat lidi přes hranice, musíme o tom vyjednávat, takže doufáme, že budeme mít k dispozici několik dnů, kdy budeme moci manifestovat a pořádat debaty, že se vytvoří několik iniciativ a nejen proti summitu. Ruské sociální fórum se odehraje přibližně ve stejnou dobu. Proto myslím, že by bylo možné, aby se aktivisté z různých částí Ruska shromáždili a šli na to spolu. Pokud nám chtějí turečtí soudruzi pomoci, zorganizujeme mezinárodní konferenci, která bude implikovat levicovou stranu Evropského parlamentu a také aktivisty z bývalých zemí Sovětského Svazu. Různá sociální hnutí je těžké v Rusku zorganizovat, ale to je i v celém světě. Zorganizovali jsme shromáždění organizačních výborů v lednu roku 2005. Ruská vláda zavedla zákon 122 o modernizaci systému sociálních dávek, kterým chtěla zkrátka zrušit tato lidská práva. Není možné prostě tato práva zrušit, takže samozřejmě byla spousta manifestací po celé zemi. Dálnice byly zablokovány. Několik miliónů lidí protestovalo a vláda musela zákon pozměnit. Tyto manifestace daly vzniknout novým hnutím a strukturám. Nyní existuje sít různých organizačních výborů. Tyto zorganizují už čtvrtou konferenci v rámci Ruského sociálního fóra. Jsme dost otevření a vítáme jakékoli další iniciativy z Evropy, abychom mohli společně něco velkého zorganizovat proti globalizaci. Samozřejmě se budeme snažit, aby se to všechno zviditelnilo v ruských médiích i jinde. Samozřejmě nemusíme hned jeden s druhým souhlasit, ale myslím si, že se přeci jen k něčemu dopracujeme. Doufáme, že dostaneme povolení v Petrohradě manifestovat, ale nemyslím, že bychom zatím byli dost silní, abychom mohli odolat policistům, kteří se nám budou snažit zabránit v postupu. Bude to pro nás snazší, pokud nás bude podporovat zbytek Evropy. Ruská policie skutečně ví, jak bojovat proti Rusům, ale nemá tolik zkušeností s britskými, francouzskými či německými manifestanty. Potřebujeme tedy co nejvíce podpory z vaší strany. Děkuji Vám.

Účastnice z Německa:

Děkuji Borisi. V Německu už manifestace začala. Dobrý den dámy a pánové, bojujeme proti globálnímu imperialismu a proti globálnímu kapitalismu a to je důvod proč naše hnutí je hnutím globálním. Na Evropské úrovni se odehrává to samé. Je jasné, že naši odpůrci jsou více zvyklí spolupracovat a my je musíme dohnat. Je jasné, že když spolupracujeme, tak máme více úspěchů. Když pohlédneme na hnutí proti Bolkensteinově směrnici, je jasné, že spolupráce přináší užitek. Tedy, že manifestace proti G8 jsou velice důležitým elementem, abychom spolu vytvořili evropské struktury. Nacházíme se ve velice klíčovém období. G8 nás nutí se společně organizovat. G8 a WTO jsou hlavními aktéry ve světě v současné době. V roce 2006 až 2007 se debaty v G8 budou týkat rezerv energie, privatizace a globální migrace. Jde o to, v jakém rámci se lze organizovat proti G8. Odpor proti G8 souvisí dost s mírovými hnutími. Jsme proti dluhům chudých států, a když mluvíme o rezervách energie z ekologického hlediska, je potřeba investovat 70 000 miliard dolarů ve dvaceti pěti příštích letech, abychom vůbec něčeho dosáhli, aby to mělo vůbec nějaký význam. Musíme brojit proti privatizaci. Je též potřeba se chovat lidsky k přistěhovalcům. To jsou tedy hlavní cíle politiky proti G8. V Německu jsou též různá společenská hnutí. První konference byla na konci března v Rostocku, tam kde bude v červnu 2007 zasedání Rady EU a zasedání G8. Velice nás potěšilo, že se shromáždilo tolik lidí z tak různých hnutí. Lidé z ATTACu, lidi z různých levicových stran. Byla tam skvělá atmosféra. Tato konference byla velmi potřebná. Již několik týdnů probíhá kampaň v různých městech a média se začínají chovat jinak a psát o těchto manifestacích docela hezky. Takže se pohled na tyto manifestace mění a to je náš největší úspěch. Můžeme se lépe mobilizovat. Také to činí tlak na nadnárodní organizace a v Německu se konečně začínají věci dávat do pohybu. Teď bych vám něco málo řekl o protestech. V Německu je velké evropské centrum pro tyto protesty. Ve východním Německu je oblast, kde je více než 20% nezaměstnanost. V této oblasti je doslova třetí svět. Odehrály se tam manifestace nezaměstnaných v roce 2004. Ve východním Německu se též odehrálo první Sociální fórum. Ve východním Německu je 25% lidí pro levici, takže je tu levice velice silná. Takže levicové strany začínají se mobilizovat proti G8. V oblasti Rostocku bylo místo, kde byly největší rasistické pogromy v celém Německu. Přistěhovalci byli vyháněni. Je to oblast radikální pravice a Německá Nacistická strana má asi 12 000 členů v této oblasti. Je zajímavé to, že i radikální levice je v této oblasti také dost mocná. Bude zde pořádána veliká manifestace pod dohledem policie. Je podstatné, aby se jí účastnilo co nejvíce lidí a abychom byli slyšet. Témata budou ekologie a problémy přistěhovalectví. Také zde představíme své strategie proti neoliberalismu a kapitalismu. Také budeme blokovat G8. Tisíce lidí se budou snažit summit bojkotovat. Snažíme se zorganizovat občanskou neposlušnost a budeme bojovat i svými těly, bude-li to potřeba. A ukážeme, že G8 je nelegální organizací, která nemá na světě místo. Je vidět už zde v Athénách, že máme mnoho příznivců a budeme organizovat festivaly. Ve Skotsku bylo hodně popové hudby a byl tam i zpěvák Bono, který podával ruku Blairovi a Bushovi a my nechceme, aby se něco takového opakovalo. G8 v Německu bude mít velký dopad. Bude to boj uprostřed samotného jádra. Proto vás vyzýváme, abyste se dostavili do Německa bojovat proti G8. Děkuji.

Rádi bychom, aby se zítra na shromáždění rozhodlo, že naše demonstrace bude proti G8.

Euromarches (DE):

Nejprve bych chtěla ujasnit jednu věc. Globalizační hnutí v Německu zná každý. Všichni už víme co je globalizace, protože se o tom všude mluví a každý zákon, který je proti společnosti se stává čím dál více neprůchodným. Myslím, že bychom měli tohoto summitu G8 využít, abychom lidem vysvětlili, že můžeme udělat něco proti globalizaci. G8 se neodehrává jen v místě konání ale vlastně všude, neboť ovlivňuje naše životy. Zasahuje do našich životů, a proto musíme myslet na alternativy k ní. Jeden ze způsobů jak s ní bojovat je organizovat se na národní úrovni ve všech evropských státech, abychom potom mohli vybudovat celoevropskou organizaci. Měli bychom opět zorganizovat evropské pochody (Euromarches). Zásah globalizace do našich životů je ožehavý problém, který se nás všech hluboce týká. Proto navrhujeme, abychom zorganizovali společný evropský pochod, který může například začít v západní Evropě a jít na východ, nebo naopak. Z Ruska, Polska, ČR a jít třeba přes Alpy. Nebo to může být více pochodů, které se poté shromáždí v jeden apod. Můžeme vytvořit mezinárodní delegace pro organizaci těchto pochodů. Vyměnit si zkušenosti z organizování těchto pochodů a vytvořit takto velice účinnou síť. Vzhledem k tomu, že se globalizace týká velkého množství problémů, například přistěhovalectví atd. Myslím, že by se věc mohla odehrát ve dvou obdobích. Prvé organizace, kdy bychom se pokusili prosadit tuto myšlenku pochodu a druhé-samotný pochod.

Řečník z Petrohradu, Ruské Sociální Fórum:

Sociální fórum je též o vztazích mezi lidmi. Musíme bojovat spolu. Zúčastnili jsme se pochodu proti G8 v Janově a chceme poukázat, že Rusko není jen Putin. V dnešní době je pro nás důležité, že v Petrohradě jsou lidé, kteří jsou proti G8. Ale jsou i stoupenci Putina. Ruské úřady tak mají před sebou dilema. V novinách je spousta článků ohledně krizí, které prý doprovází akce protiglobalizačních hnutí. V roce 2003 byla manifestace proti válce v Iráku a policie spoustu lidí zmlátila. Nyní se policie organizuje jinak. Používá policejní jednotky z jiných krajů. Ale my musíme ukázat, že se nebojíme manifestovat navzdory tomu všemu. Máme společná témata, o kterých musíme společně diskutovat. Rusko má vstoupit do WTO a to způsobuje řadu jiných problémů. Nyní existuje nový trend v Rusku a to ten, že pracovníci stávkují hlavně v mezinárodních společnostech. Naše mobilizace se samozřejmě nedá srovnávat s tím, co se děje zde. Budeme ale velice šťastni pokud se aktivně zúčastníte našeho protisummitu letos (2006) v červenci.

DISKUSE:

-Myslím, že bychom měli vytvořit další slogan, ve kterém by bylo slovo korupce. A proti kapitalismu.

-Dobrý den, jmenuji se pan Braud a též spoluorganizuji manifestaci proti G8 ve Skotsku. Velkým úspěchem naší mobilizace ve Skotsku bylo vytvoření sloganu: „Chudoba se musí stát součástí historie“. Byla to velká kampaň proti chudobě, ale zároveň jsme vytvořili protikapitalistickou politiku a též protiglobalizační. Bojovali jsme, abychom mohli manifestovat v Edinburghu, a též chceme protestovat proti válce, vlády ale o tom nechtějí mluvit, protože vědí, že se dopustily různých hrůz během války. Proto různé odborové svazy, náboženská, politická hnutí atd. daly hlavy dohromady a myslím, že summit G8 nám paradoxně dost pomohl se zmobilizovat, protože G8 způsobuje utrpení velké části lidí. A pokud máte aktivistickou duši a jste pro to, aby například všichni mohli mít účinné léky proti AIDS, tak rozhodně bojujte proti G8 s námi. Do Edinburghu jsme organizovali autobusy až z Londýna a když Blair přijel a viděl to množství lidí, zjistil, že naše hnutí nemůže brát na lehkou váhu.

-Německo je nejmocnějším hospodářstvím v Evropě. A to co chci říci, se týká společenských standardů. Ale vezmeme-li například francouzský zákon o první pracovní smlouvě, proti kterému Francouzi bojovali, tak v Německu probíhaly ještě horší věci. Také se snažíme vytvářet tlak na vládu, aby se neúčastnila války a nespolupracovala s Bushem. Organizujeme velký národní protest proti G8, Bushovi a USA. Snažíme se donutit EU, aby se neúčastnila války. Chceme, aby se naše informace dostaly k co nejširšímu publiku, abychom byli úspěšní. Děkuji

-chceme zviditelnit Ruské sociální Fórum, aby se jej zúčastnilo co nejvíce lidí. Musíme zastavit G8 právě co největší naší manifestací. Doufáme, že se spolu též sejdeme v Petrohradě.

Teď se vydáme manifestovat…

4. Mezinárodní demonstrace proti neoliberalismu, válce a rasismu (International demonstration against neoliberalism, war & racism). Změnit Evropu, změnit svět (To change Europe, to change the world!)

Demonstrace byla pochopena především jako demonstrace proti válce. Transparenty, které jsme nesli, obsahovaly hesla typu: „Ruce pryč od Iránu!“ a „Odejděte z Iráku“, ale byly zde také prapory i v ČR aktivního Mezinárodního mírového hnutí (byla zde i Arianna a spol.). Pokud víme, z Čechů se zúčastnil Mirek Prokeš, který nesl prapor protirasistického hnutí UNITED, i lidé z KSM a z REVO. Své kontingenty tu mělo nespočetně organizací z celé Evropy. Během manifestace se k nám spontánně přidávali obyvatelé Athén. Nakonec z nás byl průvod roztažený v délce 7 km a čítající přes dvěstě tisíc účastníků. Na start demonstrace nás dopravily autobusy městské dopravy, které byly speciálně pro nás přistaveny téměř v areálu 4 ESF. Začátek demonstrace byl na Pedio areos a autobusy nás dovezly na Omónii. Konec pak byl před řeckým parlamentem na Syntagmě. Ale hlavním cílem byla tradičně ambasáda USA a protest před ní. Policejní antony, postavené jako vozová hradba, nicméně blokovaly všechny důležité budovy po celé trase. Evidentně měly zastrašit, ale ani mraky policistů a slzného plynu, vytrvale házeného v granátech před čelo demonstrace průvod nezastavily a demonstrace splnila svůj úkol.

Naše reportáž z demonstrace:

Demonstrace se nám zpočátku jevila spíše jako stání. Mohutné kontingenty velkých sociálních a politických hnutí s obřími transparenty zaplňovaly ulici do nedohledna. Občas se organizovaně přesouvaly z místa na místo, a mezi nimi se pohybovali kolportéři a všudypřítomní místní prodavači oříšků. Pod sochou Palas Athény, před níž se vznášel na balóncích jako plachta triéry velký transparent, jsme potkali naši známou Ariannu z Mírového hnutí. Byla tam se skupinou pacifistů s příznačnými duhovými vlajkami. Ukořistili jsme jeden z volně dostupných transparentů, jehož poselství bylo i v řečtině zřetelné:„Ruce pryč od Iránu!“ a „Odejděte z Iráku“. Když se po nějaké té hodině průvod konečně pohnul, přidali jsme se do rychleji plynoucího proudu jednotlivců a drobných skupinek, a ze strany pozorovali téměř spartakiádní kreace některých kontingentů, provázených vlastními kapelami. Při postupu vzhůru nekonečnou třídou jsme náhle zaznamenali prudký neorganizovaný pohyb zpět a nad hlavami lidí a transparenty se objevil první bělavý obláček slzného plynu. Nebylo nám jasné, čím jsme si ten dárek zasloužili, kam se až dalo dohlédnout, se průvod pohyboval celkem spořádaně. Po tomto zásahu se někteří lidé stáhli do postraních ulic, další vytahali šátky a kapesníky, kontingenty vybalily připravené roušky a masky. Plyn nečinil rozdílu mezi aktivisty a přihlížejícími. Půvabný byl pohled na řecké stařenky v kroji, které stály na chodníku. Tiskly si k nosu cípy okrajkovaných černých šátků, ale oči jim dychtivě jezdily sem a tam v zjevném potěšení, co všechno budou vyprávět sousedkám. Když se koncentrace průběžně doplňovaných dávek plynu stala pro nás astmatiky neúnosnou, rovněž jsme zabočili do jedné uličky ve snaze obejít nejzasaženější místo. Tam jsme narazili na připravenou a utajenou hasičskou cisternu, jejíž účel nám nebyl zcela jasný, protože jí scházelo vodní dělo. Kolem ní postávali hasiči. Vrátili jsme se na hlavní ulici, kde se do řídnoucího plynu mísila další podobně dráždivá vůně, linoucí se ze sloupu černého dýmu. V příčné ulici osaměle hořelo blíže již neidentifikovatelné auto. Kolem nebyly žádné stopy po boji a vzhledem k pasivitě hasičů, stále se skrývajících za rohem, to všechno vypadalo jako do očí bijící provokace. Procházející demonstranti si tu atrakci vyfotili a v klidu pokračovali dál. Cestou kolem přísně střežené banky jsme potkali Mirka Prokeše s praporem UNITED. Vybavil nás seznamem telefonních čísel pro případ zatčení. V té chvíli nám to ještě přišlo celkem nadbytečné, ale později jsme poněkud změnili názor. Skutečné vzrušení v průvodu nastalo, když jsme se přiblížili k budově architekturou dost připomínající někdejší Národní shromáždění v Praze. Byla chráněna silným kordonem policejních těžkooděnců posílených vozovou hradbou policejních antonů. Vlajka a velká plaketa s orlem dosvědčovaly, že jde o ambasádu USA. Postup kontingentu se zpomalil, skandování zesílilo, transparenty šly co nejvýše nahoru a ulici zaplavil pískot a volání: „Hands of Iran!“ „Freedom for Iraq!“a spousta podobných hesel. Prošli jsme kolem velvyslanectví s transparentem vysoko zdviženým. Hned nato jsme si všimli, že se průvod tříští, lidé se oddělují a postávají okolo v očekávání nějakého dění. Rovněž jsme obezřetně zvolnili krok, jati pokušením případné události fotograficky zdokumentovat. Ovšem to, co následovalo, bylo až příliš překotné. Před ambasádu dorazila nějaká radikálnější skupina, vzduchem prolétlo pár pet lahví, jestli došlo i na kontakt s policisty se nedalo rozpoznat. Nicméně vzápětí nastal hromadný úprk lidu před dusající falangou těžkooděnců, provázených bezprecedentními oblaky slzného plynu, které vítr zanášel přímo k nám. S těžkooděnci v zádech, napůl poslepu a mocně prskajíce jsme se vrhli pod ochranu stromů jakéhosi parčíku a zastavili jsme se až na schodišti v půli pahorku Lykavittos, kam na nás nemohli policisté na motorkách. Doléhaly k nám ozvuky bojové vřavy, které jsme se jako pacifisté ani nemínili účastnit. V tiché uličce lemované pomerančovníky, jsme tedy vychrchlali slzný plyn, a protože jsme nestáli o zatčení v cizí zemi, přestrojili jsme se za turisty. S průvodcem Athénami u nosu jsme úspěšně proklouzli uličkami plnými mužů zákona, až se nám podařilo o kus dál se zpět napojit na klidnější úsek našeho průvodu, s nímž jsme dorazili až do cíle před řecký parlament na Syntagmě. Navzdory všudypřítomným pozůstatkům slzného plynu zde vládla celkem pohoda, fontány šuměly, obchody byly otevřené a ostatní Athéňané se nevzrušeně mísili s demonstranty.

5. Závěrečné setkání sociálních hnutí. Assembly of social movements

Hlavní pořadatelé a účinkující:
*mnoho zástupců různých organizací. Přednášky byly především o výsledcích celých pracovních skupin.
*byl zde i Miroslav Prokeš (za United)

Jeden z moderátorů:

-Včera byla manifestace obrovských rozměrů. Byla to manifestace, kde zástup byl dlouhý 7km. Takže když se čelo dostalo do cíle na Syntagmu, tak poslední účastníci byli o 7 km dále. Lidé tím dokázali, že se nebojí policie. A viděli jsme, že na manifestaci došlo k útokům ze strany policie. Byli tam zadržení a to je pro nás naprosto nepřijatelné. Myslím si, že musíme chápat naše shromáždění, jako pokračování. V Řecku je mnoho složek a my musíme hledat mezi sebou solidaritu a ne rozdíly. Protože jsou dvě části Fóra. My chceme, aby nás respektovali, tedy naše hnutí. Chceme, aby každý mohl svobodně říct to, co chce říct. Aby všichni byli otevření. A proto chceme diskutovat. Můžeme jednat o smlouvě, která nebyla dodržena. Takže abych doplnil to, co jsem řekl. Iniciativy protiválečného hnutí a proti G8 a také proti klimatickým změnám musí pokračovat v koordinovaném postupu, který nás přivede k vítězství.

Následovaly spory, účastníci měli rozlišný dojem z demonstrace a mnozí kritizovali to, že přeci jen došlo k provokování policie.

Dávám slovo Rinaldimu.

Rinaldi (Ital):

Soudruzi a soudružky, toto velké shromáždění hnutí uzavírá práci tohoto 4. ESF, které bylo tak velkým úspěchem. Děkujeme především řeckému lidu a všem, kteří vyšli do ulic, aby jasně odpověděli a prohlásili, že antiglobalizační hnutí pokračuje a bude i nadále masivní, radikální a jednotné. Vydali jsme také poselství naděje všem národům světa. Všem, kteří odporují tomuto barbarství ze strany mocných a mocností světa, kteří se snaží vnutit svou vůli všem slabším a všem, kteří jsou vylučováni. Doufáme, že můžeme uspět, že můžeme změnit svět. Toto hnutí tedy neustále pokračuje a zde vedlo k úspěchu a odtud se musíme dostat dále a přikročit k nutným rozhodnutím.

-Je zde pluralita, jsou zde rozdílnosti a rozdílné pohledy, které jsou v rámci celého fóra. Já respektuji rozhodnutí komise našeho shromáždění a otázky včerejší manifestace se budou probírat podle řádu příspěvků, které zde budou předneseny. O tomto postupu budeme tedy dále jednat, přeji vám hodně štěstí v tomto obrovském shromáždění.

-Zastupuji odbory a chtěl bych poděkovat tisícům mužů a žen, našim soudruhům spolupracovníkům, kteří se sešli ze všech koutů Evropy a zúčastnili se tohoto 4 ESF. Účast řeckých odborů na práci ESF byla veliká. Zde na tomto místě bylo 30 000 osob a na manifestaci bylo přes 120 000 řeckých občanů a zaplavili centrum Athén. Také jich bylo mnoho na seminářích a sály byly plné osob, které se aktivně účastnily. Z toho můžeme odvodit to, že toto fórum bylo úspěšné. Odbory jednaly v rámci možností a chci jim poděkovat a ujistit vás, že se budeme ve všech oblastech snažit zachovat kontinuitu našeho boje proti hrozící válce proti Iránu a proti všem dalším neoliberálním pokusům.

Slovo má teď předseda Odborů řecké banky:

Včera se mne zástupci médií ptali, proč zde bylo tolik lidí, a já jsem řekl, že to bylo největší shromáždění od let 1975 – 1976 kdy došlo k povstání technické univerzity. Od té doby to bylo největší shromáždění. A bojujeme proti silám represe a proti silám teroristů, kteří chtějí zabrzdit dělnické hnutí v pracovním světě. Jsme zde a jsme silní, jsme schopní se připravit k ještě většímu shromáždění. Chceme totiž dokázat, že jiný svět je možný. Děkuji.

-Dámy a pánové, setkali jsme se z různých hnutí a společně jsme manifestovali. A je to odkaz, který nechává toto 4 ESF dalším Fórům, a doufáme, že budou ještě silnější. Chceme zdůraznit další důležitou složku. 4 ESF také dokázalo shromáždit mnoho ekologických hnutí. Máme zde problémy jako klimatické změny, GMO potraviny a další problémy. Chápeme, že nemůžeme pokračovat dál, aniž bychom přijali důležitá rozhodnutí v této oblasti. Takže součástí fóra bylo i toto ekologické hnutí. A čekáme na rozhodnutí. Děkuji za pozornost.

Dobrý den, já jsem Chavis Soleimis ze Sociálního evropského fóra. Mám velkou radost z úspěchu fóra. Chci říci, jak můžeme pojmout budoucnost našeho hnutí. Čili to znamená našeho řeckého fóra pro další budoucí fóra. Musíme vytvořit velké shromáždění pravděpodobně v září v některém z evropských měst, kde bychom debatovali o tom, jaké jsou výhledy do budoucnosti. Budeme se snažit použít naše zkušenosti a rozhodneme o tom, kde bude další ESF.

Nyní bude mluvit člověk z koalice „Zastavme válku“:

Vážení kolegové, jak již bylo řečeno, fórum bylo úspěchem. Na manifestaci byla obrovská masa lidí a byla označena médii jako obrovská protiválečná demonstrace a přesně to byl náš cíl. Bojujeme proti hrozící válce proti Iránu. Chceme říci: „Odejděte z Iráku a dejte ruce pryč od Iránu!“. Naše demonstrace byla tedy pochopena správně a to je úspěch. Toto hnutí je silně protiválečné. Sociální fórum musí bojovat proti zásahům USA a NATO v Afghánistánu a v Iráku a možná i v Iránu. Nejedná se jen o tyto země, ale o všechny země, které prostřednictvím NATO slouží USA a pomáhaly jim i v okupaci Afghánistánu a Iráku. Naše fórum musí posílit své úsilí, aby Irácký masakr skončil. Musíme přikročit k opatřením, aby to skončilo. Nesmíme dovolit násilí, ani takové, ke kterému došlo včera na demonstraci. V této místnosti jsou členové hnutí proti válce z USA, kteří byli napadeni. Lidé z hnutí proti válce už manifestují od září proti válce v Iráku a hrozící válce v Iránu.

Moderátor:

Naše slabina je v tom, že někteří soudruzi zde berou slovo jiným soudruhům a vpadávají jim do řeči. Nechci, aby to pokračovalo.

Teď má slovo další účastník, Rafaela z hnutí Genoa 2001 (italka):

Ve jménu všech chci poděkovat organizátorům tohoto fóra. Děkujeme soudruzi. Byla zde skutečná diskuse, skutečný dialog o tématech, která nás spojují i která nás rozdělují. Bojujeme proti válce, rasismu, imperialismu ve světě, ve kterém žijeme. Všichni víme, že nás to stálo mnoho sil, aby bylo možno zajistit účast kolegů z východní Evropy. Jejich přítomnost zde je naprosto nutná, abychom zachovali diversitu. Zbývá nám ještě mnoho práce, ale už jsme učinili důležitý krok. Včerejší manifestace je velkým úspěchem a to zvláště pro řecké hnutí. Zúčastnilo se jí veliké množství zdejších lidí zcela spontánně. Některé skupiny ale bohužel využily manifestaci jako lidský štít, aby vedli útoky proti majetku a osobám. Většina našich lidí naštěstí vedla manifestaci klidně a mírumilovně. Na začátku manifestace ale byly velmi těžké chvíle a někteří z nás skončili v nemocnici kvůli zraněním a to kvůli provokacím skupin, které byly v našem sousedství. A já jsem ráda, že naši soudruzi už budou moci dnes večer opustit nemocnici. Chtěla bych ve jménu všech Řeků a Evropanů říci, že jsme velmi zklamaní, protože mnozí z nás museli zažít tuto smutnou zkušenost. Bylo to nečekané a nebylo to v plánu. Přes to všechno mohla manifestace pokračovat a náš průvod mohl dojít až k cíli. Došlo však k chybám ve vedení manifestace a my všichni z toho musíme vyvodit důsledky. Nyní se všichni zavážeme, abychom tyto chyby již neopakovali. Abychom byli schopni hájit právo na svobodnou manifestaci. Musí to být neustálá priorita pro všechny z nás a toto už se nesmí opakovat. Všichni doufáme, že dialog nám umožní překonat tyto problémy. Všichni jsme viděli, že když jednota a spolupráce jdou ruku v ruce, je možné rozvíjet dále naše hnutí. Jsme velmi rozdílní z kulturních důvodů i z důvodů věku, vzdělání atd., ale máme společné zájmy. Jsou zde i věci, se kterými nesouhlasíme, ale pokud dokážeme podtrhnout to, co nás spojuje, tak jsme úspěšní. Například jsme všichni proti válce a musíme mezi námi potlačovat logiku destrukce a naše vlastní válečné myšlenky. Hledejme, co nás spojuje. Děkuji všem i organizaci Babels, která zde odvádí fantastickou práci. Děkuji za vaše dobrovolné úsilí, které umožňuje naši komunikaci v tolika jazycích. A to je jeden z nejrevolučnějších prvků, které vlastně fungují v rámci tohoto hnutí.

Sofia Zafari, FSU, (Francie):

Našim cílem bylo přijmout společnou agendu mobilizace proti válce a proti neoliberalismu. Tato athénská agenda byla vytvořena. Abychom tedy společně mohli schválit tuto agendu, navrhneme nyní tento text ve dvou částech. První je obecný úvod, který se týká situace a vůle vést společný boj a druhá část poukazuje na různorodost-diversitu našich bojů našich organizací. Poukazuje na naši vůli jednat společně. Až toto bude předneseno, tak bude dán hlas zástupcům různých kampaní a budeme od nich chtít, aby vždy mluvili jen 30 min. a aby nám potom daly tak pět šest řádků písemně, které budou dopsány do naší společné agendy. Též zde bude možnost vyvést závěry z našich diskusí a bude zde i diskuse se soudruhy z Bagdádu. A na závěr toto shromáždění skončí hudebním představením. Poté přečetla úvod Prohlášení Shromáždění hnutí 4. ESF Athény 7. Května 2006, které uvádíme níže v tomto textu.

-Jsem zde jménem organizátorů WSF-Světového sociálního fóra v Nairobi. Začnu tím, že poděkuji organizátorům z Athén za to, že sem pozvali celou africkou delegaci. Zástupce Senegalu, Tanzanie, Maroka, Tuniska a dalších zemí. Přišli jsme, abychom vás upozornili na naše problémy a abychom vás pozvali na Světové sociální fórum v Nairobi v lednu 2007. Afrika je nejzranitelnějším kontinentem, který platí nejvyšší daň za neoliberalismus. Afrika tedy od začátku kapitalismu trpěla vykořisťováním, válkami, kolonialismem a dnešní Afrika tak vlastně ukazuje to, kam vede neoliberalismus. Ukazuje nám, v co se může proměnit zítřejší svět. A my nedosáhneme jiného světa, dokud nebudeme přítomní v Africe a nebudeme s Afričany spolupracovat. Svět se od Afriky může mnoho naučit. Přijďte na naše Světové sociální fórum jako naši bratři, abychom společně budovali společnou strategii. Chceme, abyste přišli s jasným rozvrhem. Všechny světové problémy se týkají stejně vás jako nás. Ekonomické síly nás i vás ovládají a vy s nimi nebudete moci bojovat, pokud nezačneme úplně odspodu. Proto přijďte do Nairobi.

Slovo má naše turecká soudružka:

Děkuji, jsem jedna z nejstarších osob, která jsem přišla na ESF a chtěla bych říci, že je to velmi dobře zorganizovaná událost. Chci jménem všech Turků, kteří sem přijeli, poděkovat za vaši podporu. Chceme dále posílit spolupráci mezi Tureckem a Řeckem a chceme poděkovat našim řeckým soudruhům za jejich solidaritu. V listopadu 2002 ve Florencii na prvním Sociálním fóru se sešly tisíce lidí proti válce, byla zde manifestace milionu osob a to je důkaz našich možností. A od té doby jsme udělali mnoho dobrého proti všem neoliberálním útokům. Například v Itálii se odehrál protest proti Berlusconimu a válce v Iráku. Musíme bojovat dál proti politice USA. Vypadá to, že po Iráku přišla řada na Irán. Všichni víme, že čelíme velkým nebezpečím. Pokud USA zaútočí na Irán, může to vše velmi špatně dopadnout. Násilí se může rozšířit na celý svět. Pokud zaútočí na Irán, zaútočí i na všechny z nás. USA se snaží dále rozvíjet svoji agresivní politiku. Například v Turecku jsme se proti tomu postavili. Nechceme se mobilizovat jen sami, ale aby se všichni, kdo jsou na světě proti válce, mobilizovali a dali jasnou odpověď na tuto americkou agresivní politiku hrozící útokem proti Iránu. A na závěr vás chci pozvat na sociální fórum v Turecku, které se bude konat v září tohoto roku v Istanbulu. Děkuji.

Slovo bude mít Chosé, který bude mluvit o setkání sociálních hnutí v září:

Od 28. září do 1. října se bude konat seminář Evropských sociálních hnutí. Budeme analyzovat naši situaci. Bude zde také světový průvod žen, budou zde asociace podporující jižní Ameriku a iniciativa proti zahraničnímu dluhu. Našim cílem je analyzovat situaci. Už minulý rok se konalo setkání v Ženevě a právě zde se zrodila myšlenka zorganizovat tento zářijový seminář. Nesmíme zapomínat, že musíme hledat rovnováhu mezi muži a ženami všech kontinentů. Bude zde místo pouze na 30 asociací, ale o všem se dozvíte po internetu.

Kampaň proti G8 z Ruska:

Chtěl bych přivítat všechny a pozdravit vás všechny za Petrohrad. Probíhá zde velmi mnoho akcí a my s vámi chceme spolupracovat, protože máme k vám blízko. V červnu bude v Petrohradě summit G8. Už před pěti lety byl Putin v Ženevě a demonstroval tak svůj pozitivní vztah ke G8. Musíme upozornit na to, že jich je jen osm, ale nás je mnoho milionů. Chci tedy, aby toto provolání znělo i v Petrohradu. Nejsme tak početní jako vy, ale před rokem jsme vytvořili síť asociací v Rusku a tato síť chce též bojovat proti neoliberalismu. A my bychom si moc přáli, abyste podpořili naši asociaci v Petrohradu. Také jsme se rozhodli dát naši rezoluci organizátorům.

Další řečník:

-V červnu 2007 se setká v německém lázeňském městě Rostocku světová elita a bude to toto místo, kde se budou dále spřádat neoliberální plány. A my chceme již nyní vyzvat k tomu, abychom se všichni mobilizovali proti této schůzce. Chceme dokázat, jak silný je odpor proti neoliberální politice v celé Evropě. Také chceme manifestovat proti válce. Tato manifestace začne v Rostocku. Přijďte do Rostocku, bude zde jistě více než 100 000 osob a my chceme dokázat, jak jsme silní. Bude zde organizační setkání, které bude v říjnu tohoto roku, kde se bude mluvit o koordinaci našeho odporu.

Jsem z hnutí Proti válce z Itálie:

Jsem z jižní Itálie. Budeme odtud odcházet silnější s jistotou, že jsme součástí velkého celku, který bojuje proti kapitalismu, chudobě a válce. Bohužel toto fórum nedosáhlo jednoho ze svých cílů. Doufali jsme, že řečtí soudruhové odejdou z tohoto fóra jednotnější, než byli před fórem, ale není tomu tak. Řečtí soudruzi, nedělte se. Včera došlo k násilí. Bylo zde 500 účastníků, kteří byli oděni do černého, a chovali se velmi špatně. Toto musíme zastavit a nemůžeme toto akceptovat. Budeme odjíždět odtud tak, jak jsme sem přijeli-tedy rozdílní, ale sobě rovní a žádná z těchto iniciativ není méně důležitá. Ale v první řadě musíme zastavit válku v Afghánistánu, bojovat proti okupaci Palestiny, proti válce v Iráku a hrozbě války v Iránu. Proti americké hrozbě použití atomových zbraní vůči Iránu. Musíme USA v tom zabránit. Musíme se mobilizovat proti tomu v celé Evropě a musíme proti tomu manifestovat.

-Všechny mírové organizace musí zorganizovat misi do Iránu.

Teď další řečník:

Budu mluvit arabsky. Chtěl bych poděkovat všem za vaše vřelé přijetí. Jsem z delegace z Palestiny a jsem za svobodu a za rozvoj, vlastně všichni bojujeme za tu samou věc. Všichni bojujeme proti okupaci naší Palestinské země a chceme vytvořit Palestinský stát, který by patřil nám a nebylo by to nic jiného než aplikace rezolucí OSN. Nemůžeme přijímat takovouto okupaci, která porušuje všechna mírová řešení. Proto by se nám líbilo, abyste se ve svých zemích zasadili o to, aby byla zrušena opatření, která se přijímají v Evropě proti palestinskému lidu. Děkuji.

Dáme slovo Alexandře Makrosimu (žena z Řecka):

Chci říci, že zde proběhlo mnoho aktivit a došlo k velmi důležitému dialogu s našimi palestinskými přáteli. Došlo též k dialogu s našimi Izraelskými přáteli, kteří též bojují proti kolonialismu. Ale též potřebujeme velmi silný boj na evropské úrovni. Politika EU se staví velmi negativně proti Palestině a její současné vládě. Tato okupace Palestiny se dostává do nové fáze. Izrael rozvíjí svou strategii, aby dovršil své jednostranné řešení. Tedy rozvinout systém apartheidu, do kterého spadá i pásmo Ghazy. My chceme odsoudit svévolná rozhodnutí EU zastavit všechnu pomoc palestinskému lidu. Protože se jedná o trestání okupovaného lidu místo toho, abychom trestali okupanty. Na okupanty by měly být uvaleny sankce. Navíc legitimně zvolená vláda je označována za zločince. My tedy organizujeme kampaň, aby Izrael trpěl sankcemi. Od 7. do 9. června budeme protestovat proti přerušení pomoci Palestině. V listopadu budeme též protestovat proti anexi. Chceme zvýšit frekvenci evropských misí do Palestiny a Evropa musí více vyjádřit svou solidaritu.

Zástupce Asociace intelektuálních spisovatelů Iráku:

Děkuji. Chci říci, že hnutí v Iráku je též hnutí osvobození. My zastupujeme irácký národ. Jediná možnost je vyjednat si stažení amerických vojáků z Iráku, aby se k nám vrátila skutečná demokracie a aby zde vznikla skutečně naše vláda. Jiná alternativa zde není. Mluví se o mírovém odporu, ale ten by se stal jen dalším nástrojem útlaku našeho lidu. My chceme, aby náš lid znovu získal svou hrdost. Američani nám přinesli jen chaos a ničení a teď se snaží nás přesvědčit, že oni u nás pořádají demokratický proces, ale oni přeci zavedli chaos. Chci tedy, abyste naše hnutí odporu chápali jako hnutí osvobození. Děkuji.

Síť týkající se imigrace:

Proběhlo mnoho diskusí. Každodenně jsou v Evropě spousty protestů proti vylučování a vyhošťování mužů a žen. Jsme proti využívání imigrantů, kteří sem přišli pracovat. Chceme zahájit celoevropskou mobilizaci. 7. října uspořádáme den našeho boje (za práva imigrantů) a chceme jej spojit s celosvětovou mobilizací, kterou jsme navrhli v Bamaku. Chceme, aby boj za práva imigrantů byl globální. Jsme proti kriminalizaci imigrantů, proti upírání jejich práv a bojujeme za svobodu pohybu a za právo na odpor. Chceme legalizaci těchto imigrantů, chceme pro ně stejná práva. Chceme zrušit zařízení, která zadržují tyto osoby, chceme skončit tuto politiku deportací a vyhošťování a chceme také, aby pracovní smlouvy a povolení k pobytu nebyly provázané a nezávisely na sobě.

Teď Bolkensteinova direktiva-privatizace služeb. Bude mluvit Marco Desan (Ital):

V posledních dnech jsme mnoho pracovali a toto setkání je toho důkazem. Setkali se zde všichni zástupci odborů a sociálních hnutí. Tato hnutí bojují proti liberálním politikám privatizace. A proti privatizaci služeb. Můžeme vám s radostí oznámit, že byla založena evropská síť, která se bude týkat veřejných služeb. V příštích dnech oznámíme její program. Veřejné služby jsou prostorem demokracie a nemohou se podřizovat zákonům trhu. Uvědomme si, že demokracie je založena právě na těchto veřejných službách.

Útok proti občanům Egypta (byli zadrženi, když chtěli odcestovat na forum):

Jsem z Egypta a přečetla bych zde naše prohlášení. Egypt je jednou z největších obětí imperialismu. Chceme říci, že chceme osvobození všech našich zadržovaných. Ti od včerejška zahájili hladovku. Chceme solidaritu ve prospěch všech našich vězňů.

Řecko, feministka:

Já bojuji na poli feminismu. A od doby před čtyřmi lety jsme prošly různými fázemi na tomto fóru. Shromáždění týkající se práv žen proběhlo včera a chci vám říci, k jakým jsme dospěly rozhodnutím. Chceme upořádat celoevropskou kampaň proti násilí na ženách, která se bude konat 17. Listopadu. Chceme zahájit Panevropskou mobilizaci. Chceme uspořádat též manifestaci proti pracovním podmínkám žen a ta by měla kulminovat v protestech proti G8 v Německu. Chceme zahájit kampaň proti Bolkensteinově direktivě, která je proti právům žen a též kampaň proti prostituci. Na shromáždění žen, jsme vydaly též naše prohlášení proti fundamentalistickým útokům, které nerespektují práva žen. Jsou zde útoky proti právu na potrat, ale právo na potrat je základním právem a na tomto poli též musí bojovat ESF.

Evropská síť boje proti nezaměstnanosti a špatným pracovním podmínkám:

Chceme vám dát následující informace. Během semináře o pracovních podmínkách se zde objevil návrh, aby bylo vytvořeno koordinační centrum hnutí, odborů a sítí, aby společně bojovaly proti špatným pracovním podmínkám a nejistotám, které se objevují v Evropě. Už byl sestaven seznam asociací, které by toto zajímalo, a konkrétně na této koordinaci začneme pracovat na příštím přípravném setkání na další ESF. Děkuji.

-V EU dochází k omezování pracovních a sociálních práv a my víme, že kvůli tomu často dochází k válkám. Rasismus a tzv. válka proti terorismu je dalším základem války. Proto chceme zaútočit na obchodníky s válkou. Musíme se také vyjádřit proti ničení pracovních míst. Summit G8 v příštím roce je pro nás možností, jak se více sjednotit. A sjednotit všechna hnutí, která se věnují různým tématům, ale všichni máme stejného nepřítele. Globalizace nemá budoucnost a my proti ní můžeme zakročit, pokud zahájíme společný mezinárodní boj. Ne každá země za sebe, ale všechny společně. Proto vám navrhuji, abychom se všichni sešli v městečku „Chauligendan“ u Rostocku, abychom dokázali, že jsme spojená Evropa.

Jos (žó) Mattis Sego bude mluvit o právu na příbytek:

V liberální Evropě dochází ke spekulacím s nemovitostmi. Zvedají se nájmy. Někteří lidé, kteří nemají své příbytky, jsou vylučováni. Jsou to lidé, kteří už nemohou platit nájmy, kteří bydlí v chudších čtvrtích, kde dochází k rozvoji nouzových příbytků – „vidonvilů“ (?). A my se musíme zmobilizovat, protože je to naše základní starost. Jedná se o vrstvy společnosti, které jsou oslabeny neoliberálním kapitalismem. A my jsme se zde sešli se sítí a s mezinárodní agenturou No-Vox a dalšími. Chceme znovu vyhlásit 2. října tohoto roku mezinárodní den práva na příbytek. Veřejné instituce Evropy, správní celky-státy musí aplikovat skutečné právo na příbytek všem! Bez diskriminace. Musí též brát ohled na životní prostředí. Veřejné prostory jsou často prodávány a privatizovány stejně jako další služby: Voda, elektřina, doprava atd. – dochází zde k privatizaci. Musí docházet k regulacím trhů s nemovitostmi, aby skončily spekulace s nemovitostmi a aby skončil vzrůst cen nájmů. Žádáme, aby byla učiněna přítrž rušení „lidových čtvrtí“, které jsou v centrech měst a jsou ohroženy spekulacemi a dochází k budování nouzových příbytků. Všichni mají právo protestovat proti spekulacím s nemovitostmi a bojovat za své právo na příbytek.

NO VOX, Francouzsky:

Chceme vyjádřit, že 4. ESF v Athénách pomohlo zviditelnit mnoho chudých lidí, imigrantů a také umožnilo setkání osob ze střední a východní Evropy i z Balkánu. ESF se však nesmí proměňovat na bojiště mezi jednotlivými hnutími. Musíme respektovat názor všech, abychom mohli postupovat společně. Zveme vás na demonstraci proti G8 v roce 2007, proti diskriminaci, proti exklusi, represím, kriminalizaci bezdomovců a lidí, kteří nemají dokumenty a jsou vlastně nelegální. Musíme vyjádřit požadavek skutečné dělby majetku, bohatství. Musíme též obhajovat právo na volný pohyb, právo na příbytek i na bydlení, a to tam kde chceme, a též právo na čistší životní prostředí pro další generace.

Za síť Babels a techniky z Alis:

Jsme z Babels a chceme vám říci několik věcí. Dobrý den, Babels je síť profesionálních i neprofesionálních tlumočníků a má asi 9 000 členů ve světě. Chceme zaručit všem účastníkům právo na vyjádření svých názorů i poslech ve svém mateřském jazyce. Nejsme poskytovatelem služeb. Tlumočení a jazyk není jen přenosem myšlenek. Na prvním fóru byly jen čtyři jazyky a nyní na tomto čtvrtém fóru máme více než dvacet jazyků a jsou mezi nimi i Baskitština a Katalánština. Díky tomu mohou být aktivisté vskutku aktivní. Doufáme, že v zemích, kde zatím není centrála Babels bude časem vytvořena, aby zajišťovala potřeby fór. Tady v Athénách už nebyly oficiální jazyky. Chtěl bych říci, že se nejedná jen o dobrovolníky. Řecká kabina je například profesionální kabina přímo z Bruselu a přesto naše fórum podporuje. Též děkujeme technikům z Alis, kteří zajišťují všechnu techniku pro fórum. V posledních letech není moc velká tradice dobrovolnictví, ale přesto zde pracovalo mnoho nejrůznějších dobrovolníků a to včetně Řeků.

- Další je téma používání co nejmenšího počtu plastů a co nejvíce recyklovaných materiálů: I toto patří do sféry zájmu Babels. Například u kabin atd.

Moderátor:

-Na fóru bylo více než 30 000 přihlášených delegátů a na manifestaci jich bylo mnohem více a dosáhla délky 7 km. Pokud jde o problémy na demonstraci, myslíme si, že všichni účastníci jsou proti válce, neoliberalismu a proti rasismu. Toto není ničí monopol, ale je to právo nás všech se vyjádřit k těmto tématům. Ten tak, ten jinak. Ale násilí nebylo cílem pořadatelů, takže se od něj distancujeme.

Další je Hnutí pro jinou Evropu:

Během 4. ESF se naše síť, zabývala vytvořením Charty zásad pro jinou Evropu, na které pracovala již od listopadu. Tento dokument bude dán ke schválení ostatním hnutím. Evropa musí být výsledkem účasti všech občanů, kteří žijí ve svých zemích. Díky referendům ve Francii a v Holandsku je ústavní smlouva EU mrtvá, a pokud nechceme ještě více prohlubovat demokratický deficit, musíme stavět jinou Evropu. Hnutí pro chartu zásad pro jinou Evropu chce uspořádat setkání v Paříži. Jiná Evropa je možná. A to takováto Evropa: Evropa práv, proti rasismu a diskriminaci, proti chudobě, za práva žen, Evropa míru a proti válce, Evropa za lepší dělbu bohatství. Tuto Evropu musíme lépe definovat, proto se k nám přidejte a spolupodílejte se na této listině zásad.

Protiimperialistické hnutí:

Chceme přidat konkrétní návrhy. Chceme doplnit i to, že boj proti liberalismu je oprávněný a legální.

Ekologická hnutí:

Příroda je společným majetkem, který je ohrožován kapitalismem. Chceme proto, aby bylo vytvořeno ekologické sociální fórum, které bude dále vytvářet Chartu lidové ekologie a tak nabídne generálnímu shromáždění sociálních hnutí agendu pěti prioritních akcí. Světovou manifestaci proti globálnímu oteplování a klimatickým změnám. Bojkot Nestlé a Coca-coly. Kampaň proti GMO (geneticky manipulovaným potravinám) v Evropě, aby se k tomuto problému EU nějak postavila. Také je možný svět bez jaderné energie a jaderných zbraní (musíme se inspirovat Černobylem a zavrhnout jadernou energetiku), svět bez toxických a nebezpečných chemických produktů. Musíme nahradit direktivu „Reach“ o chemikáliích (chemických produktech). Chceme též změnit podmínky v dolech v Turecku a Řecku. Ekologie a životní prostředí není zboží, a proto potřebujeme lidovou a antiglobalistickou ekologii.

Francouzka-Kampaň proti politice EU asi vůči Palestině:

„Všichni spolu zvítězíme!“ Je společné heslo, které se říká střídavě francouzsky a arabsky. Naučte se ho.

Síť vzdělávání:

Síť vzdělávání se skládá z několika odborů. Vliv neoliberalismu na vzdělávání je velký. Neoliberalismus považuje i vzdělání jen za zboží. Takže je preferována privatizace místo toho, aby se podporovalo veřejné vzdělávání. Naše reakce musí být silná. Vyzýváme všechny na Evropský den proti privatizaci vzdělávání, bude to asi 17. listopadu 2006 (nebo prostě někdy během listopadu). Musíme dokázat, že vzdělání je veřejným majetkem. A pokud síť veřejných služeb, tak my se k nim přidáme, protože vzdělávání není zbožím.

-Lidem a především studentům se ve Francii podařilo zabránit zákonu O prvním zaměstnání, ve kterém bylo i to, že zaměstnavatel může vyhodit zaměstnance, pokud je to absolvent školy, během prvních dvou let zcela bez udání důvodu. Je to velké vítězství. My chceme amnestii pro všechny, kteří byli při protestech proti tomuto zákonu zadrženi a uvězněni. Bylo zatčeno přes 4 000 studentů a my chceme amnestii pro ně. Odmítáme Evropu, která nám rozkazuje, a musíme se z toho poučit do budoucna. Když jsme jednotní a přesvědčení o tom, že máme pravdu, tak můžeme zvítězit!

Závěrečné prohlášení shromáždění hnutí 4. ESF

Athény 7. května 2006:

Prohlášení Shromáždění hnutí 4. Evropského sociálního fora, Athény 7. května 2006:

My, ženy a muži ze sociálních hnutí napříč Evropou, jsme přišli do Athén po létech společných zkušeností, bojů proti válce, neoliberalismu, všem formám imperialismu, kolonialismu, rasismu, diskriminaci a vykořisťování, proti všem rizikům ekologické katastrofy.

Tento rok byl významný tím, že řada sociálních zápasů a kampaní byla úspěšná v tom, že zastavila neoliberální projekty jako je navržená Evropská ústavní smlouva, Direktiva EU o uvolnění trhu přístavních služeb a zákon o první zaměstnanecké smlouvě ve Francii.

Hnutí, která se staví proti neoliberalismu, rostou a střetávají se s mocí nadnárodních korporací, G8 a organizací jako je WTO, IMF a Světová banka, stejně tak jako s neoliberální politikou států a Evropské unie.

Důležité politické změny, které otřásly neoliberální ofensivou, se udály v Latinské Americe a v některých z nich se podařilo lidovým mobilizacím zvrátit privatizační proces.

Současná situace je plná příležitostí, ale také dramatických nebezpečí. Opozice a odpor proti válce a okupaci Iráku odhalily strategii Británie a USA jako nezdar. Svět stojí před přízrakem nové války v Iránu. Despotické rozhodnutí EU zkrátit fondy pro Národní vládu Palestiny je nepřijatelné a zhoršuje celou situaci. Útlak kurdského lidu stále ještě nebyl ukončen.

Konzervativní síly Severu i Jihu podporují a povzbuzují "střet civilizací" zaměřený na rozdělení utlačovaných, což opět vytváří nepřijatelné násilí, barbarství a další útoky proti právům a důstojnosti migrantů a menšin.

Ačkoli EU je jednou z nejbohatších oblastí světa, desítky milionů lidí žijí v chudobě buď kvůli masové nezaměstnanosti, nebo kvůli převádění na příležitostnou práci. Politika EU založená na nekončícím rozšiřování konkurence uvnitř i vně Evropy představuje útok na zaměstnanost, sociální práva a práva pracujících, na veřejné služby, vzdělání, systém zdravotnictví atd. EU plánuje omezení mezd a zaměstnaneckých výhod pracujících a zevšeobecnění příležitostné práce.

Odmítáme tuto neoliberální Evropu a jakékoli snahy o znovunastolení odmítnuté Ústavní smlouvy; bojujeme za jinou Evropu, feministickou, ekologickou, Evropu otevřenou, Evropu míru, sociální spravedlnosti, udržitelného života, svrchovanosti nad potravou, Evropu solidarity, respektující práva menšin a sebeurčení národů.

Odsuzujeme hon na čarodějnice a kriminalizaci alterglobálních a jiných pokrokových hnutí ve východní a západní Evropě.

Odcházíme z ESF v Athénách, když jsme udělali krok kupředu směrem k lepší koordinaci mezi východními a západními hnutími, se společným odhodláním bojovat za mír, práci a bezpečnou existenci. Budeme prosazovat svůj program evropských kampaní a mobilizace k hlavním tématům naší společné platformy rozvíjené v sítích ESF.

Potřebujeme svou práci koordinovat, formulovat účinnou strategii pro další období a posílit a zvětšit svá hnutí.

Vyzýváme všechna evropská hnutí, aby zahájila širokou diskusi tak, aby během příštích měsíců všichni spolu rozhodli o nových společných krocích v rámci procesu ESF.

Na programu už jsou některé velmi důležité události:

* Chceme mobilizovat za úplné stažení jednotek z Iráku a Afganistanu, proti hrozbě nové války v Iránu, proti okupaci Palestiny, za jaderné odzbrojení, aby byly odstraněny vojenské základny v Evropě, a vyzýváme k týdnu akcí od 23. do 30. září 2006.

* Vyzýváme k mezinárodnímu dni akce a mobilizace v Evropě a Africe 7. října 2006 – za evropskou bezpodmínečnou legalizaci a rovná práva pro všechny migranty; za uzavření všech internačních center v Evropě, za zastavení externalizace, za konec deportacím; proti nejistotě a za přerušení spojitosti mezi povolením k pobytu a pracovní smlouvou, za rezidenční občanství.

* Chceme mobilizovat proti příležitostné práci a rozbíjení veřejných služeb a za sociální práva a v příštích měsících koordinovat své zápasy v celé Evropě.

V lednu 2007 se Světové sociální forum (WSF, česky SSF) sejde v Nairobi. Růst afrických sociálních hnutí je velmi významný pro celý svět. Příprava na WSF bude příležitostí k boji proti evropskému vykořisťování a neokolonializmu.

V červnu 2007 se bude konat zasedání Rady Evropské unie a zasedání G8 v Rostocku v Německu po jejím zasedání v Petrohradě letos v červenci. Chceme využít příležitosti těchto podnětů pro všeobecné sbližování svých zápasů.

(Z angličtiny v e – mailové poště Evropského sociálního fora z 12. 5. 2006 přeložila – mp) + drobné úpravy B+J

Dojmy a vzpomínky:

Naše malá reportáž z cesty tam a zpět:

Dosud námi nepoznaným zážitkem bylo celkem deset hraničních kontrol, pět v každém směru. Časté pointy na dálnicích spolu s povinnými úplatky pro celníky v balkánských zemích málem přivedly na buben řidiče našeho autobusu. Pozoruhodný byl rovněž improvizovaný hraniční přechod mezi Maďarskem a tehdy ještě Jugoslávií, resp. Srbskem. Minimálně půlkilometrová serpentina na rovince, kdy jsme se střídavě přibližovali a vzdalovali k té či oné celnici (které byly od sebe vzdáleny na dohled) byla opravdu zábavná. Na Balkán jsme vjeli po nezvykle prázdné silnici, která se táhla plochou krajinou, na úzkých políčkách a v sadech s malými ovocnými stromky se lopotili lidé s motykami. Přejeli jsme široký hnědavý Dunaj s lužními lesy na okraji. Bělehrad se vyznačoval goticky pojatými paneláky, jimž vévodila televizní věž, s občasnými výkřiky nablýskané postmoderní architektury kontrastovaly pravé a nefalšované slamy u řeky. Viděli jsme mosty, na kterých během bombardování NATO stáli lidé jako živé štíty a domy, které ještě nesly stopy po zásazích. Okolo Bělehradu se balkánská krajina začala zvedat. Mezi Srbskem a Makedonií jsme projížděli krajinou kopců, kudrnatých listnatými stromy, na jejichž vrcholcích často stály kříže. Drobné mešity ve vesnicích, s jedním minaretem a kopulovitou lodí byly často poničené. S nimi se střídaly stejně oblé, ale zachovalejší kostelíčky. Cestou do Řecka přibývaly na nižších svazích vinice, vršky však byly stále holejší, pilované všudypřítomným trvalým vichrem, který nás pronásledoval až do Athén a vlastně po celou dobu akce.

Pozvánka na Evropské sociální fórum

Čtvrté Evropské sociální fórum se uskuteční od 4. do 7. května 2006 v Aténách. Jako vždy i letos organizuje Socialistická Solidarita výpravu pro všechny, kteří se ho chtějí zúčastnit. Letošní program je rozdělen do 16 tématických os:

domů