Protesty proti CPE: Jaro 2006 se začíná podobat jaru 1936

Převzatý rozhovor s Karlem Košťálem, členem Socialistické strany Francie a SOKu.

Jan Májíček: V sobotu bylo v ulicích 150 francouzských měst 1,5 milionu demonstrantů. Co tě na této akci nejvíce zaujalo?

Karel Košťál: Nejvíce mě zaujala demonstrace v Marseille. V tomto tříhodinovém ,,černobílém pochodu" 130 000 lidí došlo ke skutečnému a spontánnímu spojeni odborů, vysokoškoláků, středoškoláků, ,,barevných" nezaměstnaných ze sídlišť atd. Tato,,,lůza", jak o ní mluvil před třemi měsíci ministr vnitra Sarkozy, pokojně a téměř pokorně pochodovala spolu se studenty a odboráři. Zaujala mě také otevřeně protivládní a antiliberální hesla, i když (zatím) na veselou notu: ,,De Villepine, tvoje pracovní smlouva konci", ,,CPE, Contrat Pour Exploitation" (smlouva pro vykořisťování). Prefektura v Marseille neváhala ohlásit legrační číslo, 15000 demonstrantů. V XVI. století říkal Rabelais: ,,En France le ridicule tue" (Ve Francii směšnost zabíjí). Škoda, že to už není pravda.

JM: Jak dopadlo setkání odborů a studentských organizací v neděli?

KK: Protestující odbory a studentské organizace se sešly v neděli večer v pařížském sídle křesťanských odborů, CFTC. Jelikož ministerský předseda řekl, že ,,neustoupí ani o píď", odboráři a student se rozhodli ,,neustoupit ani o píď". Jednání natrvalo ani hodinu. Organizátoři vyzvali k dalším stávkám a demonstracím na úterý 28. března. Jednota byla naprostá. ,,Ano, je to ultimatum," říká jejich prohlášení. Na otázku, zda jde o generální stávku, mluvci odboru FO odpověděl, že ,,v historii generální stávka značila ozbrojené povstání proti vládě, to snad zatím ne". Zatím jen ,,grève nationale interproffessionnelle" (celostátní meziprofesní stávka).

JM: Co dělá revoluční levice?

KK: Občané, kteří se hlásí k revoluční levici, jsou denně v posluchárnách, na schůzích, na ulici, ve stávkových výborech, a ani nemusím zdůrazňovat, že jsou revoluční. Jsou organizace, které mají slovo ,,revoluce" v názvu, jako například LCR, Ligue communiste révolutionnaire, a jsou denně v akci. Jsou hnutí a organizace, jako například Pour la République sociale, PRS, které revoluci v názvu nemají, a jsou také denně ,,sur le pont" (na palubě). Hnutí zamíchalo karty. Na demonstraci v Marseille například několik set mladých a starších socialistů pochodovalo společně a spořádaně mezi odboráři a studenty, a náhle se z jejich řad ozval zpěv ... Internacionály! Přítomní levicoví revolucionáři padali na znak.

JM: Kolik má dnes situace společného s rokem 68?

KK: Právě před 38 lety, 22. března 1968, začalo ,,pařížské jaro", když 250 studentů obsadilo fakultu v Nanterre na protest proti válce ve Vietnamu. Pařížské jaro skončilo sice porážkou, ale jeho přízrak obchází Evropu. Dnes se ale začíná vážně mluvit o tom, že jaro 2006 se začíná podobat jaru 1936: ,,Un nouveau front populaire en quelque sorte" (jakási nová lidová fronta).

JM: Jaké jsou perspektivy? Jaká je možnost, že de Villepin ustoupí?

KK: De Villepionova vláda ustoupit nemůže, protože jinou politiku dělat nemůže. Svaz zaměstnavatelů (MEDEF), burziáni, akcionáři, si ani na okamžik nemohou představit jinou společnost než tu, ve které bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pro privilegované a parazitní vrstvy, které ve Francii vládnou, sociální práva ve Francii a v Evropě musí jednoduše skončit na nule, a ,,jiné cesty není". Pro námezdně pracující a budoucí nezaměstnané Francie, je otázkou života a smrti, zda ,,jinou cestu" prosadí. Francii čeká největší krize od konce války, sociální, politická, ústavní, vládní, morální. Francouzská levice, celá levice, francouzští levicoví občané, všichni levicoví občané, se musí urychleně spojit a prosadit alternativní projekt společnosti. Levicoví socialisté o to budou vší mocí, všemi prostředky usilovat.

Zdroj: Socialistická solidarita

domů