Rohel, P. :

BONDY-MARXISTICKÝ TEORETIK

Zde se chceme stručně dotknout v několika sondách souvislostí politologického díla Egona Bondyho v období od r. 1968 do současnosti, které se hlásí k marxismu. Zdá se nám, že značný význam pro Bondyho tvorbu období let 1968 – 1969 má jeho velká práce Diktatura proletariátu o rozsahu 339 stran,napsaná v r. 1969. [1]

Zatím tato práce nebyla vydána, její publikování zvažuje nakladatelství Luboš Marek.Strojopis práce je rozdělen do 4 částí.

V první části se autor vrací k problémům dřívějšího vývoje dělnického hnutí a radikální levice v období od Pařížské komuny.Vytváří zde skicu problematiky imperialistické integrace.

Druhá část se zabývá vývojem SSSR, autor se snaží vystihnout cestu Sovětského Ruska od silných náběhů k socialistické revoluci po říjnu 1917 k systému do značné míry ovládanému Stalinem, typologicky blízkou státnímu kapitalismu.

Třetí část, domníváme se, že v řadě analýz mimořádně aktuální, se zabývá podobou a podstatnými strukturami budoucí socialistické společnosti, jež by postupně mohla překonat dobový vyspělý kapitalismus. Za inspirativní považujeme analýzu funkce politické samosprávy v budoucí socialistické společnosti, role radikálně levicové strany a zobecnění problematiky ekonomické samosprávy ve vyspělém socialismu.

Čtvrtá část se věnuje kromě jiného hodnocení čínské kulturní revoluce, vývoje Československa v letech v letech 1968 – 1969, možnostmi boje radikální levice v Evropě po četných neúspěších v r. 1968 – 1969. Bondyho přístup lze dnes užitečně srovnat s nedávno vydanou prací Ingrid Gilcher Holteyové Hnutí 68 na Západě a s menšími studiemi Jaroslava Pažouta věnovanými radikální levici v Československu na konci šedesátých let včetně jeho doslovu ke knize Holteyové. [2]

Za mimořádně originální lze podle našeho názoru považovat Bondyho zjištění, dokumentovaná na s. 313 – 322, dokazující, že pro třídní vědomí dělnictva jsou mimořádně významné požadavky spravedlnosti a pořádku ve společenské výrobě, nikoliv však požadavek svobody jednotlivce. Zmíněný požadavek je naopak silně přítomen v třídním vědomí buržoasie na počátku jejího vývoje. Jak však zde Bondy též ukazuje, tato svoboda organicky zahrnuje pro jednotlivce z nejnižších vrstev svobodu zemřít hladem. Poslední kapitolky Pracovní analýzy obsahují též zdůvodnění potřebnosti spolupráce tehdejší nové levice s levicově orientovanými křesťany a buddhisty a význam filosofie pro ekonomické a politologické analýzy.

Za touto prací stojí ovšem rozsáhlá předchozí angažovanost.Ta je v období let 1964 – 1969 nesena nadějí na radikálně levicový antibyrokratický obrat v Číně, kde bylo za kulturní revoluce vytyčeno heslo návratu k politickému systému Pařížské komuny.Analytik světových dějin revolucí Jaroslav Krejčí ve své práci z r.1992 uvádí na s. 131, že Mao se v době kulturní revoluce „věrně držel utopických vizí mladého Marxe“ a že tyto události byly „dosud nejodvážnějším pokusem prodchnout marxisticko-leninský establishment nehasnoucím a nesmlouvavým revolučním duchem“. [3] Právě těmto tendencím věnoval Bondy největší pozornost. Takové tendence v kulturní revoluci však byly v období r. 1968 poraženy.

Na základě diskusí s Bondym v polovině 70. let 20. století se domníváme, že Bondyho program uplatnění principů a zkušeností kulturní revoluce měl snad blízko k části francouzské radikální levice i k čínské radikální levici. Šlo tedy též o část radikální levice ve Francii, která zpočátku podporovala čínskou kulturní revoluci, nechtěla však nekriticky přejímat její program. Jedním z nejvýznamnějších představitelů tohoto směru ve Francii byl filosof a člen Francouzské komunistické strany Louis Althusser. Budoucí srovnání Althusserových prací, například Pour Marx a Lire le Capital, česky vyšla jen jeho autobiografie Budoucnost je dlouhá, snad potvrdí podobnost a příbuznost směřování obou myslitelů, Althussera a Bondyho.Vhodné bude i srovnání části Bondyho díla s pracemi vynikajícího amerického historika a sociologa Imanuela Wallersteina. [4] Při diskusích v polovině sedmdesátých let Bondy uváděl, že revoluční hnutí r. 1968 mohlo uspět, jen kdyby došlo k těsnému propojení Číny v r. 1967, Francie v květnu 1968 a Československa před srpnem 1968. Tato Bondyho hypotéza by mohla být podnětem pro analýzy současných historiků zabývajících se tendencemi druhé poloviny 60. let. [5]

Důležitý je i hlubší Bondyho zájem o dílo a politickou činnost Che Guevary.Zde měl znalosti mimořádně rozsáhlé. To jsem si mohl ověřit při několika rozhovorech v 70. letech. [7]

Bondy volně udržoval kontakty s Chartou 77. Přesto si udržoval od okruhu Charty určitý odstup a kriticky reflektoval její aktivity.Vždy však ostře kritizoval systém reálného socialismu.

Bondy totiž v souladu se svými radikálně levicovými aktivitami z 60. let byl přesvědčen, že program okruhu většiny signatářů Charty je příliš omezený. U problémů dodržování lidských práv podle jeho názoru nebyl u Charty zájem o problematiku sociálních práv, byla idealizována podle Bondyho názoru První republika i kapitalismus 60. a 70. let 20. století.

Nyní se zmiňme o druhé knize marxistických ekonomických a politologických analýz, Neuspořádané samomluvě.Publikována samizdatem v r. 1984 a r. 2 002 jako jediná z Bondyho marxistických politologických a ekonomických prací vyšla knižně.Protože je poměrně dostupná, nebudeme se jí podrobně zabývat. Vřele doporučujeme studovat ji.

Je inspirující v této knize publikovaná Bondyho koncepce, uvádějící, že skutečné ekonomické předpoklady pro odstranění vykořisťování vytvářejí systém výroby natolik computerizovaný a robotizovaný, který zajistí levné dodávky zboží umožňující uspokojit nejzákladnější potřeby. Tak by v podstatě bylo odstraněno ekonomické přinucení k práci. Podle jeho zobecnění klasický kapitalismus i imperialismus již vyčerpal své možnosti, dosud je však nevyčerpal systém třídního vykořisťovatelského systému. [8]

Věnujme se dále poslední marxistické politologické práci Bondyho. I ta snad vyjde v nakladatelství Luboš Marek. Autor této práce se zde nejprve soustřeďuje na kritickou analýzu současné globalizace. Proti ní pak staví racionální dělbu práce ve světové ekonomice, zaměřenou též ve prospěch států takzvaného třetího světa.Zde je též velmi odpovědně řešena otázka revoluce či reformy při pozitivním překonávání nadvlády úzkých elit ovládajících svět i světovou ekonomiku. Podrobnější interpretace tohoto Bondyho díla by si vyžadovala mnohem větší rozsah.Tato politologická práce byla původně součástí 2. dílu Útěchy z ontologie, nazvaného Příběh o příběhu, který také čeká na vydání. [9]

Určitou kontinuitu se zmíněnou rozsáhlou politologickou prací z 90. let najdeme v rozhovoru s Bondym otištěném v časopise Babylon 29. 11. 2 004.Aspoň citát.“Kapitalismus je i při nejlepší vůli …skutečně veden k sebedestrukci. To je logika kapitalismu, že se svobodné podnikání zvrtne v monopol, a tak tomu je i v oblasti kultury, což je strašlivý.Takovéhle civilizační zřícení by snad šlo porovnat jen s mimořádným úpadkem a zánikem Římské říše…Když mají spočítáno, že při komplexní automatizaci potřebují jen několik set miliónů lidí a dneska je lidí šest a půl miliardy… Přijde genocida. Vůči Africe se už praktikuje.“

Nelze se zde podrobněji zmiňovat o Bondyho započaté antologii jeho českého překladu části Marxových Grundrissů věnovaných problémům ontologie a podobné antologii českého překladu téměř neznámých Marxových Etnografických rukopisů, které před 30 lety vyšly v Nizozemí. [10]

V letech 1975 – 1976 jsem jako zvídavý mladý člověk díky doporučením Karla Flosse a Jiřího Němce mohl častěji v Praze navštěvovat Egona Bondyho, Roberta Kalivodu, několikrát jsem sledoval přednášky Jana Patočky. [11] Po roce 2 000 pro mne mimořádnou důležitost mělo setkání s historickým dílem, analýzami počátku 70. let 20 století v Československu a praktickou politickou angažovaností Jana Tesaře.Patrně jde o jednu nejpozoruhodnější angažovanost jednotlivce spojeného s radikální levicí.Domnívám se, že srovnání díla i politické angažovanosti Egona Bondyho a Jana Tesaře přivádí k poznání, které je neobyčejně aktuální a současně překračuje omezení naší současnosti. [12] Ze všeho pro mne největší význam mělo zprostředkování ohromných duchovních hodnot Egonem Bondym, přičemž zprostředkovatel si zachoval neobyčejnou lidskost, prostotu a smysl pro humor.

Petr Rohel


[1] Bondy Egon:Pracovní analýza.Strojopis, 1969.Ve vlastnictví autora tohoto příspěvku.

[2] Holteyová-Gilcher,Ingrid“Hnutí ´68 na Západě.Praha 2 002.

[3] Krejčí Jaroslav:Dějiny a revoluce.Praha 1992.Číně je věnována část na s.119-142. Zasvěcené stručné charakteristiky maoistických hnutí ve vyspělých státech v 60. a 70. letech a Mao Ce-tunga též Wallestein Immanuel:Úpadek americké moci,Praha 2 005, především s. 236 a částečně s.128. Též Althusser: Louis:Budoucnost je dlouhá.-Fakta.Praha 2 001,s. 222 – 225.

[4] Althusser Louis:Pour Marx.Paris 1965.Týž:Lire le Capital I.Paris 1968.Týž:Budoucnost…c.d. v poznámce 3.Naše tvrzení o možné podobnosti Marxem inspirovaných děl Altussera a Bondyho z 60. a počátku 70. děl je předběžnou hypotézou opírající se o studium Bondyho děl této doby a Altusserovy vzpomínky Budoucnost…,c.d.Potvrzení této hypotézy si vyžádá další rozsáhlou analytickou práci. Z rozsáhlého díla Wallersteina připomeňme český překlad kratších prací. Immanuel Wallerstein:Úpadek americké moci. Praha 2005.

[5] K tomuto Bondymu názoru na žádoucnost zmíněného propojení připomeňme Althusserovu vzpomínku na pozvání k návštěvě Mao Ce-tunga v Číně v r. 1968, které Alhusser odmítl.Altusser:Budoucnost…c.d. v pozn. 3,s.223-225.

[6] Pokud mne neklame paměť, měl jsem v ruce někdy v polovině 70. let v ruce samizdatové vydání českého překladu Guevarovy práce Vytvořit dva,tři Vietnamy s předmluvou Egona Bondyho.Bylo by třeba tento text pokusit se nalézt v některé z knihoven shromažďujících samizdatové publikace. Z prací o Guevarovi vydaných v překladu do češtiny i českým autorem připomeňme Castaňeda Jorge:Companěro.Praha 2 003.Moscato Antonio:Che Guevara.Praha 1997.Ransdorf Miloslav:Muž svědomí.Praha 2 000. O politických souvislostech vydání zmíněné Guevarovy práce Nálevka Vladimír:Světová politika ve 20.století./II./Praha 2 000,s.114-115.

[7] Texty dokumentující tyto Bondyho názory i jeho pozdní komentář k této problematice najdeme též v próze Bezejmenná.Praha ,1986,nové knižní vydání Praha 2 001.Zmíněný text o vztahu k Chartě 77 viz uvedené vydání z r. 2 001,s.64-70. Pozdní komentář viz Poznámka při definitivní korektuře 1.1.1999,Bezejmenná,Praha 2 001,s.134-139.

[8] Bondy Egon:Neuspořádaná samomluva.Publikováno v samizdatu v r. 1984. Knižní vydání Brno 2 002.Problematika o níž se v textu zmiňujeme viz s.55,knižní vydání z r. 2 002.

[9] Tato práce je zčásti nahrána na disketách.Několik disket s těmito texty má samostatné názvy.Chybí však název pro celý text, který však vytváří určitý celek, respektive několik celků.Názvy části textů.Příběh 1-Příběh 8,Revoluce,Rozhovor.Některé části jsou datovány, většina nikoliv.Lze předpokládat, že všechny tyto texty vznikly asi v období let 1999- 2 000.

[10] O přípravě vydání Bondyho překladu těchto Marxových děl jsem se dověděl při rozhovoru s ním v Bratislavě asi v r. 1995.

[11] Bylo by třeba o zmíněných setkáních a dialozích napsat rozsáhlejší práci. Nejstručněji je tato problematika popsána v příspěvku Rohel Petr:Robert Kalivoda-filosof,publicista,politik.In:Historicko-filosofické dílo Roberta Kalivody.Olomouc, 2 000 příloha 1,časopis Aluze,s.44-53.

[12] Viz Tesař Jan:Mnichovský komplex.Praha 2 000.Týž:Zamlčená diagnóza.Praha 2 003.Zcela mimořádný příklad angažované publicistiky představuje Tesařem v Paříži vydávaný časopis Bulletin EIT/AIT.O potřebnosti zkoumat část díla Egona Bondyho a Jana Tesaře z hlediska jejich zaměření na inovaci radikálně levicových teorií viz Rohel P:Robert Kalivoda…,c.d. v pozn. 11.

domů