MATERIÁLY PRO EVROPSKOU KONFERENCI V BERLÍNĚ

Belgie (konference v Lutychu)

Dne 26. listopadu se v Lutychu konala “Konference proti sociálnímu úpadku vnucovanému Evropskou unií”. Svolal ji Belgický výbor za odmítnutí Evropské ústavy a zúčastnili se jí známé osobnosti z obou velkých socialistických stran, valonské i vlámské, zástupci hlavní belgické odborové ústředny FGTB a odborových organizací z velkých závodů i členové dalších menších stran a občanských iniciativ. Shromáždění přijalo pozvání na berlínskou konferenci a posílá na ni své delegáty.

Přinášíme ve zkrácené podobě zprávu belgického korespondenta Mezinárodní dohody pracujících (EIT), uveřejněnou v Informations internationales č. 160/2005 z 29. listopadu minulého roku.

Jménem Hnutí na obranu pracujících (což je belgická složka Mezinárodní dohody EIT) promluvil Philippe Larsimont, který vidí hlavní otázku, která dnes stojí před belgickými socialistickými a dělnickými aktivisty, takto: “Dá se vůbec ještě hovořit o demokracii, když parlament slouží jen k tomu, aby prováděl pokyny Evropské unie? Pracující odpověděli na tuto otázku svou mohutnou mobilizací proti vládním plánům, které přímo navazují na rozhodnutí EU. Že tuto politiku podporují liberální strany, je normální. Ale co strany socialistické? Většina členstva FGTB [Všeobecné federace práce Belgie, která vystupuje rozhodně proti vládním “reformám” - pozn.red. Bulletinu] ve volbách hlasuje pro PS (Socialistickou stranu Valonska) a SP.A (Vlámskou socialistickou stranu), odboráři jsou motorem těchto stran. To nepotrvá, jestli tyto strany nepřeruší [...] svou spolupráci s liberály. Pokud to ale dokáží, otevře se cesta do budoucna, tyto strany se budou moci chopit iniciativy a mobilizovat lid. Budou mít dost podpory, aby mohly vytvořit vládu, která odmítne pokračovat v podřizování se direktivám a nárokům institucí Evropské unie, které ničí všechny naše vymoženosti. Takovou vládu bychom potřebovali mít v Belgii, stejně jako ve všech ostatních evropských zemích, a dokud ji nemáme, jdeme nadále vstříc pohromě, jejíž všechny důsledky ještě ani nedohlédáme.”

Potom se ujal slova Jef Sleeckx, bývalý poslanec za Vlámskou socialistickou stranu, který hovořil o hnutí odporu proti ratifikaci evropské ústavy vlámským regionálním parlamentem. Hnutí se zaměřuje zejména na shromažďování tisíců podpisů pod petici, která požaduje, aby bylo vyhlášeno lidové hlasování o této otázce. Sleeckx hovořil vlámsky a jeden vlámský odborář ho překládal do francouzštiny. Celý projev měl velmi živý ohlas a se souhlasem se setkalo i to, že Sleeckx zakončil výzvou k jednotě valonských a vlámských pracujících.

Jménem lutyšského oblastního vedení odborové ústředny FGTB promluvil jeho předseda Marc Goblet. Popsal detailně sociální důsledky tlaku na snižování ceny pracovní síly. “Politika takzvaných strukturálních reforem trhu pracovní síly způsobuje snižování mezd a současně vyvolává soutěž jednotlivých zemí ve mzdové deflaci. To znamená stále větší rozšiřování nepevných pracovních poměrů a tedy pro pracující stále větší sociální nejistotu. Všechno se stále více přizpůsobuje americkému modelu, který se vyznačuje tím, že chudí jsou stále chudobnější. Musíme vyvinout tlak na politické předáky a prosadit skutečnou politiku zaměstnanosti.”

Potom promluvil Hendrick Vermeersch, předseda odborové organizace SETCA-FGTB v závodě Vilvoorde v Bruselu: “Všichni v Evropě stojíme tváří v tvář týmž asociálním opatřením: štvanici na nezaměstnané, šetření na veřejném zdravotnictví, ohrožování zákonného nároku na důchod privatizací důchodového systému, zvyšování věku pro odchod do důchodu. [...]” Na závěr vyzval všechny přítomné, aby bránili nezávislost FGTB.

Jako host promluvil Paul Paternoga z Německa, odborář IG-Metall a člen SPD. “Když slyším, o čem tu hovoříte, cítím se jako doma. Diskutujete o týchž problémech, které trápí nás. V Německu nikdy v historii neměli kapitalisté tak obrovský podíl na národním bohatství. Kapitál má takové příjmy jako 39 milionů námezdných pracujících. Veřejné služby jsou v rozkladu pro nedostatek peněz, zatímco boháči platí stále nižší daně. Podíl příspěvků pracujících na pokladnu sociálního pojištění naproti tomu stále roste. [...]

Říkají nám, že není dost peněz pro pracující, a přitom je Německo jednou z nejbohatších zemí světa. [...] Schröder řekl, že v Německu se realizuje 30% všech zisků v Evropě. Pro destrukci sociálních práv neexistuje žádné ospravedlnění. - Dnes bojujeme za to, aby SPD opustila velkou koalici. Naším programem je vláda koalice levicových stran, která by prováděla politiku v zájmu pracujících. Schröderovi se nepodařilo SPD zničit, ale potřebujeme jednotu pracujících a SPD, která ji bude prosazovat.” V závěru znovu pozval všechny přítomné na evropskou konferenci do Berlína.

Bývalý evropský poslanec za Socialistickou stranu Valonska a bývalý starosta Lutychu Jean-Maurice Dehousse blahopřál organizátorům shromáždění: “Hřeje to u srdce, když tu vidíme důkaz opravdové solidarity mezi námi.” Podtrhl kontinuitu této konference s předchozími. [...] “Co máme dělat? Musíme se scházet, udržovat mezi sebou kontakty a šířit informace. Proto je třeba zajistit, aby se naše výzva dostala ke všem výborům proti sociálnímu regresu. Je potřebí podporovat aktivitu odborových organizací, která sílí. Musíme také udržovat kontakty se všemi, kdo bojují v ostatních evropských zemích, a kdybychom to zanedbali, sami se odsoudíme k porážce.” [Zdůraznění je redakční, Bulletin.]

Shromáždění na závěr

● přijalo výzvu ke všem “Výborům proti sociálnímu regresu vnucovanému Evropskou unií”, jak jsou zakládány ve Valonsku i Vlámsku (úplný text následuje zde dále)

● usneslo se podporovat Evropskou konferenci pracujících v Berlíně

● vybídlo k pokračování v boji proti “reformě” starobních důchodů v Belgii.

Výzva proti sociálnímu regresu vnucovanému Evropskou unií

V říjnu 2005 se pracující v čele se svými odbory pozdvihli proti plánům vlády, která chce prosadit restrukturaci, zvýšit věk pro odchod do důchodu a nadiktovat nové podmínky pro uzavírání pracovních smluv.

TENTO PLÁN, STEJNĚ JAKO VŠECHNY PODOBNÉ PŘEDCHOZÍ, BYL JEDNODUŠE NADIKTOVÁN EVROPSKOU KOMISÍ.

JE NAČASE SPOLEČNĚ ŘÍCI: Nedovolíme, aby vlády pokračovaly v aplikování evropských direktiv a požadavků, které omezují naše vymoženosti jednu za druhou.

Dne 7. října 2005 se konala generální stavka, k níž vyzvala všeodborová ústředna FGTB. Podporovali ji všichni pracující a ochromila celou zemi od jednoho konce k druhému. Takzvaný “pakt generací”, předložený Verhofstadtovou vládou, který chce prosadit nové restrukturace, novou úpravu podmínek odchodu do důchodu a pracovních smluv, byl všeobecně odmítnut.

Dne 28. října 2005 se konala nová 24-hodinová generální stávka a v jejím rámci demonstrovalo v Bruselu na 100 tisíc pracujících, nezaměstnaných a mladých, kteří přišli na výzvu jednotné odborové fronty. Jménem FGTB promluvil na demonstraci Jean-Claude Vandermeeren, který prohlásil, že v demokratické zemi musí vláda naslouchat hlasu lidu. Premiér Verhofstadt odpověděl, že přesto prosadí svůj plán. Kde je příčina takovéhoto nedemokratického odmítnutí? Je v tom, že to není ani lid a ani parlament, jemuž Verhofstadt musí skládat účty, ale jen a jen Evropská komise. Dne 26. října podala kancelář ministerského předsedy Evropské komisi podrobný raport. V něm je vyložena celá současná asociální politika a zejména proslulý “pakt generací”. Na tom není nic překvapujícího, neboť jeho plán byl nadiktován Evropskou komisí, jak na to poukázala i zpráva předložená [vládou] na zasedání Národní rady práce dne 31. srpna 2005.

Již v minulosti daly direktivy a požadavky Evropské komise podnět k privatizaci našich veřejných služeb, omezení práv nezaměstnaných atd. Zároveň se Evropská unie, nyní rozšířená na 25 zemí, stala rámcem pro podněcování konkurence mezi pracujícími všech těchto zemí. Patronát stále vyhrožuje delokalizacemi - a také je skutečně provádí. Instance Evropské unie v tom nejenže nebrání, ale naopak to považují za faktor ekonomického růstu!

Jestliže vlády a úřady, federální, oblastní a komunitární, stojí v pozoru před institucemi Evropské unie a i nadále prosazují děj se co děj politiku sociálního regresu, kterou tyto instituce vnucují, přijde brzy na řadu indexování mezd, rušení kolektivních smluv - a všechno, co ještě zbývá z našich práv a vymožeností, bude podvráceno, včetně práva na zdraví. Důkazem toho je návrat k Bolkensteinově doktrině na půdě Evropského parlamentu, třebaže už byla prohlášena za “mrtvou”, “pohřbenou” a “staženou z jednacího pořádku”.

V průběhu celého politického roku 2004 - 2005 jsme my, kteří jsme dali podnět k této výzvě s vypětím všech sil pracovali v rámci Výboru za NE Evropské ústavě, neboť jsme si dobře vědomi, že tato ústava by znamenala jen zostření celé této politiky, kterou odmítáme. Jestliže ve Francii a v Nizozemsku lid, a to především pracující lid, řekl Evropské ústavě své NE, učinil to proto, že je rozhodnut hájit svůj vlastní sociální model, který je stále více ohrožen.

Po tomto NE Evropské ústavě, jak ho vyslovil francouzský a nizozemský lid, se mohlo zdát, že politika sociálního regresu je opuštěna. Ale ti, kdo nám vládnou, v ní chtějí pokračovat, jakoby se nic nestalo. Evropská unie pokračuje v politice, která dělá vše v zájmu patronů a multinacionál a ničí naše sociální a demokratická práva.

Z toho musíme vyvodit jediný závěr: pro pracující a pro jejich odborové a politické organizace nemůže být žádné východisko z dramatické situace, kterou všichni známe, jestli se bude pokračovat v aplikování smluv a direktiv, které omezují naše vymoženosti a práva. Toho si musejí být vědomi všichni lidé na levici, především předáci obou socialistických stran.

Instituce Evropské unie dokázaly, že nejsou schopné zaujmout kladný postoj k požadavkům obyvatelstva a předložit pozitivní řešení, zvlášť co se týče zachování sociálního modelu, vybojovaného po druhé světové válce.

Ze současné situace je proto jen jediné východisko: mobilizace všech pracujících za jejich požadavky, v jednotě všech jejich organizací a ve všech zemích. Ostatně můžeme konstatovat, že jakmile Evropskou ústavu odmítl lid v jedné zemi, ve Francii, zdvihla se vlna odporu po celé Evropě. Také německý lid dal 18. září najevo, že odmítá odstraňování toho rámce, v němž se uskutečňuje jeho sociální život; vyjádřil nedůvěru Gerhardu Schröderovi a zároveň nedovolil pravici, aby získala absolutní většinu. V naší zemi začala mobilizace v říjnu 2005 a hned dokázala, že pracující jsou odhodláni sociální regres zastavit. Dne 22. listopadu, po dvou generálních stávkách, se odbory znovu vyslovily proti “paktu generací” v té podobě, jak ho vláda i nadále prosazuje.

Východisko je jedině v jednotě národů, které společně bojují za zachování svrchovanosti lidu. Tento princip je všude ohrožován a podkopáván, právě proto, že je základem, na něm založena obrana našich práv a vymožeností (našeho sociálního modelu). Stejně tak princip rovnosti občanů před zákonem v právech i povinnostech je porušován: například se stále méně respektuje, že daňové povinnosti občanů musejí být v proporci k jejich příjmům. Je proto načase, abychom společně prohlásili:

● Budeme společně a ve všech zemích bránit svou koupěschopnost, mzdy a sociální dávky

● Budeme společně bránit právo na zdraví, vzdělání a veřejné služby sloužící za stejných podmínek všem

● Budeme společně bránit pracovní smlouvy, slušné pracovní podmínky, podmínky pro výpovědi, náš systém starobních důchodů a předčasných důchodů, sociální ochranu v nezaměstnanosti a celý systém sociálního zabezpečení

● Postavíme se společně proti delokalizacím, proti konkurenci mezi pracujícími ve všech zemích Evropské unie, proti systematickému rozrušování průmyslových struktur našich zemí

● Řekneme společně své ANO Evropě, která účinně zaručí sociální práva pracujících v každé jednotlivé zemi, Evropě, v níž každý bude moci nalézt zaměstnání

● ODMÍTÁME SOCIÁLNÍ REGRES

Není možno dále akceptovat, že vlády pokračují v aplikaci direktiv evropských institucí a odmítají oprávněné požadavky svých občanů. Aby se tomu zabránilo,

VYZÝVÁME, ABY SE VŠUDE NA ZÁKLADĚ TÉTO VÝZVY VYTVÁŘELY VÝBORY PROTI SOCIÁLNÍMU REGRESU VNUCOVANÉMU EVROPSKOU UNIÍ

Tato výzva byla vyhlášena na federální Konferenci proti sociálnímu regresu vnucovanému Evropskou unií, která se konala v Lutychu dne 26. listopadu 2005. Podnět k této výzvě dali členové přípravného výboru této konference: Jean-Maurice Dehousse, bývalý viceprezident socialistické skupiny v Evropském parlamentě; Robei Giarrocco, odborář a bývalý člen výkonného výboru Socialistické strany Valonska; Philippe Larsimont, koordinátor Hnutí na obranu pracujících; Oliv Palmans, hlavní delegát CGSP ze závodu Télécom-aviation v Lutychu; Antoine Ruggieri a Paul Wattiez, funkcionáři FGTB z Bruselu.

(Předloženo k podpisové kampani, následuje výzva.)

domů