MATERIÁLY SVĚTOVÉ KONFERENCE MEZINÁRODNÍ DOHODY PRACUJÍCÍCH

H. MAHADEVAN (Indie) All Indian Trade Union Congress (AITUC)

Vystupuji zde jménem Všeindického odborového kongresu (AITUC), nejstarší odborové organizace v Indii, založené v roce 1920. Jsme členy SOF.

Světová organizace obchodu, Světová banka a Mezinárodní měnový fond jsou tři lékaři světového hospodářství, kteří je dovedli k vzestupu nezaměstnanosti organizováním liberalizace a globalizace. To způsobilo stále rostoucí chudobu. Tito tři lékaři teď předepisují medikamenty podle potřeb multinacionál. Připravil jsem pro tuto konferenci příspěvek, který teď přečtu:

» Rok 2003 byl velkým rokem světového hospodářství. Zisky všude vysoko stouply. Burzovní trhy zaznamenaly poprvé po čtyřech letech pozoruhodné oživení. Tajwan, Korea, Čína a Indie se dostaly na prvá místa v investování zahraničního kapitálu. Indii ovládla vlna eufórie a vláda ji přeměnila na vlnu sebeuspokojení, i když v porovnání s jinými zeměmi v podobné situaci je ekonomický rozvoj Indie pomalejší.

A současně s touto slávou pro podnikatele panuje ve velkých částech světa hlad [...], jak o tom hovoří zpráva FAO, fondu OSN pro výživu. Hladem dnes trpí 842 milionů lidí. Tatáž zpráva konstatuje, že po více než deseti letech globalizace se hlad rozšiřuje. Podvýživa je osudem 26 rozvojových zemí a počet hladovějících za posledních pět let vzrostl o 60 miliónů, z toho v Indii a Kongu o 30 milionů. 27,6% indické populace žije pod prahem bídy.

Díky revolučním změnám v technice postupuje globalizace neuvěřitelnou rychlostí. Probíhá v rámci principů Světové organizace obchodu (OMC), kontrolované skupinou nejbohatších zemí světa (G7) a organizované institucemi z Bretton Woods, Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Prostředky poskytuje mezinárodní kapitál a jeho monopoly. Světové hospodářství rychle vstupuje do fáze, kdy moc korporací zpochybňuje schopnost národních států regulovat kapitál.

Plán strukturálního vyrovnání se aplikuje také v Indii. Zakládá se především na zásadě “redukovat brutálně státní výdaje” v zájmu kontroly inflace, což vede k snižování výdajů na zdravotnictví, školství a sociální pomoc, k snižování mezd, odstraňování překážek pro zahraniční investice, k devalvacím národních měn “v zájmu větší schopnosti soutěže ve vývozu”, k privatizaci státních podniků, která pak nevyhnutně vede k jejich ovládnutí zahraničním kapitálem. Asi 41 milionů Indů hledá zaměstnání. Zaměstnanost v podnicích ve veřejném vlastnictví v posledních letech poklesla z 2,3 milionů pracovních míst na 1,7 milionu. Virus restrukturace se šíří ohromnou rychlostí: Air India, Hindustan Motors, Yamaha atd. “Kolektivní vyjednávání” je nahrazováno “vyjednávaním o koncesích”.

Globalizuje se korupce. Z našeho hlediska je každá privatizace soukromým přivlastněním veřejného majetku. Privatizace je matkou všeho zla. Několik příkladů takovéhoto přivlastnění státního majetku smečkou parazitů a zlodějů: státní podnik Bharat Aluminium Company byl prodán Sterling industries (nejvyšší soud nechtěl zasáhnout do záležitosti prodeje, což vládě dodalo odvahy); Modern Food; Videsh Sanchar Fertilzer and Chemical s odhadovanou hodnotou 6 miliard rupií, který se má prodat za 182 milionů. «

Vytváří se bohatství, pracující se na něm nepodílejí. Tváří v tvář propagandě, která stále opakuje, že “není alternativa” my Indům říkáme: alternativa je socialismus.

Potřebujeme odborové hnutí jednotné a založené na principu třídního boje. Jsme pro sjednocení odborů. Proto litujeme, že CMT a CISL nepřizvaly SOF, aby se podílela na diskusi v mezinárodním měřítku. Odbory musejí být nezávislé na patronátu a na politických stranách. Úlohou odborů je obhajovat nejslabší. V Indii se uskutečňuje jednota mezi jednotlivými odborovými federacemi i odbory, které nejsou členy federací. Většina indických odborů, ač je jejich politické zaměření jakékoli, po celá léta bojuje. Dne 15. července 2002 se konalo národní shromáždění indických odborů, které zformulovalo společnou listinu požadavků indické dělnické třídy. 26. února 2003 se konal pochod 300 tisíc pracujících před parlament. Celonárodní generální stávky 21. května 2003 a 24. února 2004 měly masový charakter. Avšak Nejvyšší soud Indie odpověděl 100 tisícům veřejných zaměstnanců a učitelů státu Tamil Nadu, že “státní zaměstnanci a učitelé nemají žádné morální, legální nebo etické právo stávkovat”.

Vedli jsme kampaň, jejímž výsledkem mělo být nahrazení tehdejší pravicové vlády vládou demokratickou a laickou, která by měla podporu levice a jíž bychom předložili své požadavky, především aby přijala náš celonárodní minimální společný program. Tento program je krokem vpřed. Ale jeho prosazení bude možné jen v případě, že všichni, kterých se to týká, vyvinou dostatečný tlak.

Před několika měsíci tedy přišla k moci nová vláda, která může přetrvat jen s vnější podporou levice, představované odbory. Odbory podmínily svou podporu uspokojením několika požadavků, mezi nimi přijetím celonárodního minimálního společného programu, který mimo jiné obsahuje tyto body: “1. Ani jedna privatizace podniků ve veřejném vlastnictví, které prosperují. 2. Podpora podnikům ve veřejném vlastnictví, které se ocitnou v kritické situaci. 3. Zákon o zemědělských dělnících.”

Očekáváme od této nové vlády levicové koalice velké změny. Nebylo by třeba znovu zvážit úlohu státu? Není možno přijmout plány na strukturní vyrovnání bez odškodnění pro ty, kdo jimi budou postiženi. Ekonomický přírůstek musí podporovat pokrok ve směru k rovnosti. Stát si musí zachovat průmyslovou výrobu pod svou kontrolou a musí odmítnout zákon o globalizaci multinacionálních společností.

Právo na práci a pozemková reforma jsou součástí sociální spravedlnosti. Zahraniční investice musejí být považovány za pouze doplňkový prostředek. Náš boj se musí orientovat na podporu veřejných služeb, aby se jim umožnilo zkvalitnění a nezávislost na multinacionálních společnostech.

Musíme společně bojovat proti ohrožení národní nezávislosti. [...]

Zdá se mně, že toto shromáždění by mělo navazovat kontakty s podobnými, jako například Světovým sociálním fórem. Já sám, s ohledem na svou odpovědnost [generálního tajemníka Všeindického odborového kongresu, pozn. red. Bulletinu] jsem ochoten k tomu přispět. Socialismus je jediná alternativa. Jiný svět je možný.

domů