MATERIÁLY SVĚTOVÉ KONFERENCE MEZINÁRODNÍ DOHODY PRACUJÍCÍCH

Erwin SALAZAR (Peru) Všeobecná konfederace práce Peru (CGTP)

Jsem předsedou oblastního vedení Všeobecné konfederace práce (CGTP) v Lambayeque a členem jejího celonárodního vedení. CGTP je v naší zemi většinová a pracující naší země v ní vidí svůj nástroj, který jim umožní bojovně se postavit proti politice imperialismu USA a zároveň otevřít cestu, která povede přímo k tomu, že nastolí svou vlastní moc.

Zpráva soudruha Glucksteina načrtla celkový rámec, v němž se dnes odehrává třídní boj ve světovém měřítku, a ukázala, jakou hrozbu dnes představuje imperialismus pro národy všech kontinentů, Afriky, Azie i Evropy s politikou Evropské unie a Maastrichtské smlouvy. Chtěl bych k tomu doplnit několik poznámek týkajících se Latinské Ameriky. Náš kontinent dnes charakterizují tyto skutečnosti: celoamerický volný trh FTAA; tíha zahraničního dluhu, dosahující dnes 850.000 milionů dolarů; privatizace; síť vojenských základen po celém kontinentě; a konečně dnes hrozba intervence proti revolučnímu procesu ve Venezuele.

Ale soudruh Gluckstein se také zmínil o různých teoriích o takzvaném sociálním rozměru globalizace. K tomu bych chtěl dodat několik poznámek:

Imperialismus, a zcela konkrétně multinacionály, 200 největších multinacionálních společností světa, jsou plně angažovány v USA na sedmi univerzitách, na nichž vychovávají své kádry, které potom dosazují na všech kontinentech za prezidenty, ministry, poslance atd. Zcela otevřeně o tom píše jeden článek ve Wall Street Journal, hlavním deníku newyorské burzy, který také tyto univerzity jmenuje: Harward, Columbia, Princeton, Massachusetts, Stanford, Chicago a Yale. Na nich se studuje globalizace.

Také my zde na naší konferenci diskutujeme o dnešní tváři imperialismu, o globalizaci. Zmíněný článek pokračuje: “Během tří posledních desetiletí přispěly ekonomické fakulty severoamerických univerzit k formování stále se zvětšujícího počtu zahraničních studentů, z nichž se velmi mnozí vrátili do svých zemí a tam se stali řediteli podniků, ministry vlád a dokonce i prezidenty.” Potom se připomínají zkušenosti z Chile atd., a nakonec se tam píše: “Bývalý prezident Mexika Ernesto Zedillo, bývalý argentinský ministr ekonomie Domingo Cabalo a současný prezident Peru Alejandro Toledo, abychom jmenovali jen některé z těch, kteří byli vychováni na amerických univerzitách.”

Je jasné, že otázka formování kádrů na amerických univerzitách je součástí plánu globalizace. Vytvářejí si tam kádry pro smlouvy o volném obchodě, o zahraničním dluhu, o privatizaci a také o “sociální dimenzi”, aby je potom vyvářeli, jak oni sami říkají, za prezidenty a ministry do všech kontinentů.

Ale také tento rámcový plán naráží na náš odpor. Myslím, že je pro nás zajímavé si uvědomit i z tohoto hlediska výsledky minulých sociálních explozí. Na našem kontinentě nastala sociální exploze v Caracase v roce 1989, potom zvítězilo masové hnutí v Ekvádoru, které vyhnalo nejprve Bucarana a potom Mahuada, v Brazílii vyhnalo lidové hnutí Amelo Cardosa, hnutí v Argentině De la Rua a v Peru Fujimoriho.[...]

Lidový odpor je základnou pro naši Světovou konferenci a proto můžeme věřit, že osvobodíme ze žaláře Mirona Cozmu, ubráníme Venezuelu a vyhrajeme zápas za vítězství NE v referendech o Evropské ústavě.

Je jisté, že nezávislost [našeho hnutí] je otázkou naprosto fundamentální. Proto nemůžeme věřit na žádnou takzvanou “sociální dimenzi” imperialismu, na globalizaci či “jinou globalizaci”. To jsou jen větičky “nevládních organizací”, “sociálních fór” a politiky soustředěného světového řízení. Světové odborové hnutí musí zůstat nezávislé - přesně tak, jako tato Světová konference, která už pochopila, čím se musí začít a která dokázala použít tu kouzelnou hůlku, kterou je nezávislost dělnického hnutí.

U nás v Peru nám zápas CGTP umožnil bojovat proti ovládnutí našeho hnutí, a pokračování v tomto zápase za naši nezávislost nám umožní bojovat proti multinacionálám. Půda CGTP umožní, aby si nalezlo výraz mocné masové hnutí, a to nám otevře nejúčinnější cestu, jaká jen může existovat a jíž jsou Lidová shromáždění s perspektivou jít ještě dále a nakonec skoncovat s celým tímto systémem.

Dnes tuto strategii uplatňujeme pod heslem: Vyhnat Toleda [z prezidentského úřadu]! Současně prosazujeme přechodnou moc Lidových shromáždění s úkolem svolat suverénní Ústavodárné shromáždění, které pak bude mít skutečnou moc.

Nakonec bych zde chtěl vyjádřit naději, že boj za Lidová shromáždění umožní, abychom splynuli, i při všem respektu k naší nezávislosti, a nastolili moc pracujících nejen v Peru, ale v celém světě. A chtěl bych ještě jednou ocenit svolání této konference a stejně jako čínský soudruh vyjádřit naději, že také Mezinárodní dohoda zesílí. Mezinárodní dohoda, stejně jako osvobození pracujících, bude dílem pracujících samých.

domů