MATERIÁLY SVĚTOVÉ KONFERENCE MEZINÁRODNÍ DOHODY PRACUJÍCÍCH

Marcela MASPERO (Venezuela) koordinátorka Národní jednoty pracujících Venezuely UNT

Chci vám přiblížit situaci ve Venezuele, kde po volebním vítězství prezidenta Chaveze probíhá hluboká revoluce, která definitivně rozděluje také odborové hnutí.

Současná vláda provedla hluboké revoluční změny týkající se celého sociálního, hospodářského a odborového života a vyhlásila novou Ústavu bolivarské republiky Venezuely. Podstatně rozšířila ekonomická, sociální a odborová práva pracujících, ale také občanská práva a systém participativní demokracie, v němž tato práva hrají nejdůležitější roli; tím se čelí právě tomu dosavadnímu systému tradiční zastupitelské demokracie ve Venezuele.

Venezuelská konfederace práce CTV, která byla v naší zemi většinová (a z níž pochází také většina současných předáků UNT, Národní jednoty pracujících), i navzdory své počáteční hluboce třídní povaze a revoluční podobě prošla za 40 let svého vývoje změnami, které my dnes charakterizujeme jako ztrátu autonomie a třídní identity. Podřídila se organizaci zaměstnavatelů Fidecamaras a vládám, které se střídaly u moci, čímž postupně ztratila důvěru pracujících. Když Chavez vyhrál ve volbách a nastoupil do úřadu prezidenta, vynořila se otázka voleb uvnitř CTV. Ústřední vedení CTV sice již na sjezdu 1995 akceptovalo přímé a tajné volby v základních organizacích, ale teprve když se Chavez stal prezidentem, objevil se znovu tento požadavek. Takto se začal vývoj, který je třeba vysvětlit; všechny zde přítomné delegace musejí vědět, že dnes u nás nejde o zasahování státu do odborových práv. Jedná se o souhlas v rámci ústavního výboru a za účasti všech pěti odborových ústředen, které dnes u nás existují. Ostatně vedení CTV původně požadovalo rozvíjet proces demokratizace kontrolované národním výborem pro volby - což je v shodě s tím, co dnes stanoví naše ústava.

Zmíněné volby v odborech měly za následek zásadní obnovu členské základny i mnoha oblastních i federálních odborových orgánů. Ale při sčítání výsledků voleb do výkonného výboru CTV se ztratilo 52% hlasů. Pracující, kteří věřili v demokratickou obnovu vedení CTV, tím byli zklamáni. Potom se CTV definitivně přidala k těm kruhům, z nichř vycházel pokus o státní převrat [v dubnu] roku 2002 a které na něj vsadily. Tento státní převrat nastolil nejkratší diktaturu světových dějin - diktátor panoval jen 48 hodin, a to díky síle lidu, který znovu uvedl prezidenta Chaveze do jeho funkce, neboť měl důvěru v proces jím zahájený.

Je důležité připomenout, že v průběhu zmíněného puče jsme my pracující nejednali jako pracující třída. Vyšli jsme do ulic spolu se vším lidem, ale nezaujali jsme své místo jako dělnická třída. Po puči začala ve všech odborových a revolučních kruzích naší země zásadní diskuse o této otázce. Já osobně patřím k jednomu z těch odborových proudů, které vznikly v procesu rozvoje naší bolivarské revoluce, a který se nazval Bolivarská síla pracujících. Právě my jsme zorganizovali ve dnech 8. a 9. září [2002] první celonárodní shromáždění pracujících, jehož cílem bylo dát dělnické třídě nový nástroj, když CTV svou účastí na puči tak viditelně zradila všechny třídní principy a zaujala protidemokratickou, fašistickou pozici. Dohoda mezi všemi proudy tehdy nebyla možná, a tak jsme vytvořili jen výbor, který měl připravit založení nové ústředny.

Za těchto okolností došlo ke “stávce” - tj. vlastně sabotáži, která byla další společnou akcí organizace zaměstnavatelů Fidecamaras a jejího věčného spojence Carlose Ortegy, tehdejšího předsedy CTV. Říkají o nás, že ve Venezuele nemáme svobodu slova a tisku, ale musíte vědět, že tento předseda CTV každodenně, od prosince 2002 až do února 2003, 16 hodin denně rozšiřoval ze sídla svazu zaměstnavatelů výzvy k povstání.

Potom jsme zaujali třídní pozici. Byli jsme to my pracující, kdo jsme - v důsledku sabotáže organizované majiteli závodů, byrokraty a technokraty - vzali naftový průmysl Venezuely do svých rukou a obnovili jeho chod. Nebyla to stávka s odborovými požadavky, ale zcela jednoduché zastavení podniků z rozhodnutí jejich majitelů, motivované politickým úmyslem skoncovat s vládou prezidenta Chaveze. Před branami soukromých podniků, které zastavily provoz, se tísnily tisícové zástupy jejich zaměstnanců požadujících obnovení práce; žádná protestní akce neměla za základ mzdové nebo jiné dělnické požadavky. Venezuelská opozice mluví o 18 tisících propuštěných vedoucích pracovníků: je proto třeba, abyste věděli, že v důsledku zastavení provozu v soukromých podnicích venezuelského naftového průmyslu přišlo o zaměstnání 100 tisíc pracujících tohoto sektoru. Mnozí z nich nebyli znovu přijati ani po nařízení ministerstva průmyslu, které to přikazuje. Mnohé tyto podniky, pokud neobnovily provoz, byly potom zabrány. To je případ koncernu Venepal, stavebního podniku ve Valves i dalších, které byly okupovány jejich osazenstvem.

Tato naše třídní pozice tváří v tvář sabotáži kapitalistů také byla konečným podnětem k novému myšlení, a tak se zrodila naše UNT, Národní jednota pracujících, jako nástroj venezuelské dělnické třídy, která mimo jiné trvá na své nezávislosti vůči jakékoli vládě, politickým stranám a konfesím. Je internacionalistická, hluboce demokratická a třídní.

Říkají o nás, že UNT vznikla byrokratickým aktem. Ve skutečnosti bylo přítomno víc než 1000 delegátů zastupujících 500 odborových organizací, a ti rozhodli o založení hlasováním. Zvolili jsme celonárodní vedení, které má 21 členů a funguje horizontálně s jasně vymezeným pověřením připravit volby ve všech základních organizacích, na jejichž základě má vzniknout vedení definitivní. Ve dnech 1. a 2. srpna 2003 se konal náš první sjezd, který schválil deklaraci o základních principech a postoji, což považujeme za předpoklad pro skutečnou etiku odborové činnosti. Ale navržená reforma stanov nebyla členskou základnou schválena a zůstává tedy otevřenou otázkou a nedořešeným úkolem pro druhý sjezd, který se má konat v květnu až červenci tohoto roku.

Je také důležité vědět, že v rámci tohoto cíle vytvoření UNT jsme museli zaujmout pozici v politických otázkách týkajících se naší země, která stojí tváří v tvář hrozbám intervence ze strany amerického imperialismu, vyjadřovaným při každé příležitosti ústy nejvyšších představitelů státního departementu USA i jejich mluvčími u nás. Pracující Venezuely sdružení v UNT prohlásili, že imperialisté USA nemají co mluvit do našich záležitostí, že Venezuela je suverénní země a my pracující že jsme zárukou její nezávislosti.

Dnes vám UNT může s uspokojením oznámit vytvoření oblastních vedení v každé z 23 oblastí naší země. Navíc máme jednotlivé svazy s celonárodním vedením a regionální vedení nejdůležitějších svazů, jako zejména v naftovém průmyslu, energetice a spotřebním průmyslu. V UNT se dnes sdružuje 90% pracujících soukromého sektoru a v 90% referend, která se konala v podnicích u příležitosti diskusí o kolektivních smlouvách či řízení podniků, UNT vyhrává nad CTV. Chceme vás upozornit, že o privatizacích se u nás diskutuje s pracujícími. A skutečně historickou událostí je, co se stalo s Venepalem. V průběhu sabotážnické “stávky” jeho vedení byl podnik okupován jeho osazenstvem a potom z rozhodnutí našeho Národního shromáždění vyvlastněn prezidentským dekretem. Dnes je ve společné správě státu a pracujících.

Zároveň energicky zahajujeme proces spolurozhodování v sektoru elektřiny a velkých zemědělských podnicích. Také se začalo znovu diskutovat o kolektivních smlouvách ve veřejném sektoru i v soukromém vlastnictví - poté, co se o tom dlouhá léta vůbec nemluvilo. Jsme pevně rozhodnuti - v této chvíli, kdy je Venezuela znovu bezprostředně ohrožena imperialisty USA - tomu věnovat své úsilí, právě proto, že chceme bránit suverenitu naší země.

Venezuela byla a je obviňována u mezinárodních organizací všeho druhu, včetně Mezinárodní organizace práce. Minulý rok jsme zahájili mezinárodní kampaň v souvislosti s obviněním, které předložila podnikatelská organizace Fedecamaras Mezinárodní organizaci práce. Díky tomu, že se za nás postavila skupina pracujících v MOP, nedosáhli ani kapitalisté Fedecamaras ani je podporující CTV cíle, který sledovali: aby byly na Venezuelu uvaleny mezinárodní sankce. Ale Fedecamaras využila toho, že normy procedury nejsou pevně stanoveny a podala novou stížnost. Musím poděkovat Mezinárodní dohodě pracujících a zvláště Juliu Turrovi [z Brazílie], soudruhům Lucovi Deley a Alexandru Anorovi [ze Švýcarska], Danielu Glucksteinovi [z Francie], Alanu Benjaminovi [z USA] a vám všem za podporu kampaně UNT proti stížnosti předložené organizací podnikatelů Fedecamaras. Vaše podpora má pro nás mimořádný význam, takže doufám, že až se bude před MOP znovu diskutovat o stížnosti proti nám, skupina pracujících znovu odmítne podpořit návrh podnikatelů a my z toho znovu vyjdeme bez úhony na mezinárodní scéně a budeme moci ve své zemi pokračovat v boji za sociální spravedlnost, suverenitu naší země a její nezávislost, a tím zároveň i za nezávislost dělnické třídy v jejím zápase a za základní práva pracujících všech národů.

domů