Pocta Yvesu Dechezellovi

Zemřel Ives Dechezelles (1912 - 2007)

prezident Mezinárodního výboru proti represi CICR (na obranu odborových a politických práv)

Dne 7. ledna 2007 zemřel Yves Dechezelles. Vzpomínat na jeho život aktivisty, na jeho angažmá za práva národů, za práva člověka a hnutí za osvobození pracujících by znamenalo vzpomínat všech významných událostí za posledních pětasedmdesát let. Dne 24. září 1989 se v Limě, hlavním městě Peru, konalo zasedání Mezinárodního tribunálu proti vymáhání dluhů od zemí Třetího světa. Bylo tam zastoupeno dvacet zemí Latinské Ameriky, další delegace z jiných zemí, a poselství přicházela z celého světa. Jednomyslným závěrem zasedání byl požadavek “úplného, okamžitého a bezpodmínečného zrušení zahraničních dluhů” a konstatování, že “boj národů proti splácení zahraničního dluhu a plánům Mezinárodního měnového fondu je legitimní”. Celý sál ho aklamoval vstoje a Internacionála zněla v jazycích všech zastoupených národů. Yves Dechezelles byl všemi přítomnými jednomyslně zvolen za mluvčího společné vůle.

Dva roky předtím, 1987, ve svých pětasedmdesáti letech a po víc než padesátiletém členství v advokátní komoře, byl jmenován čestným advokátem. Jeho dráha obhájce byla slavná a dal pojmu “obhájce” ten nejvyšší smysl. Byl obhájcem práv člověka, obhájcem práv národů, obhájcem pravdy a spravedlnosti proti vší etablované moci, ať se hlásila k jakékoli ideologii. A nejvíce ze všeho byl Yves Dechezelles obhájcem národů utiskovaných kolonialismem. Jako Francouz, francouzský dělnický a demokratický aktivista, se angažoval proti represím, jichž se dopouštěly všechny francouzské vlády proti národům francouzských kolonií. Zařadil se do tradice jako důstojný pokračovatel Jeana Jaurèse, k němuž se výslovně hlásil.

François Forgue

Mezinárodní výbor proti represi nesmí uznávat zájem státu.

Yves Dechezelles

Pracující, demokraté a národy celého světa právě ztratili jednoho z neúnavných obránců lidských práv, Yvesa Dechezella. Za poslední tři čtvrtiny století nebylo jediného významného zápasu na obranu vymožeností pracujícího lidu a demokratických práv, jehož by se byl Yves Dechezelles nezúčastnil. Když francouzská vláda v roce 1947 odpověděla na tužby po nezávislosti Madagaskaru neúprosnými represáliemi, které si vyžádaly 80 tisíc mrtvých, stal se Yves Dechezelles jako mladý advokát a nekompromisní protiimperialistický aktivista obhájcem malgašských bojovníků za nezávislost. Později ho jeho pevné socialistické přesvědčení a oddanost zásadě sebeurčení národů přivedly do prvních řad bojovníků za nezávislost alžírského lidu. Své povolání advokáta spojoval s neúnavným organizováním peticí, delegací, shromáždění, mítinků a manifestací na podporu bojovníků za lidská práva v Polsku, Československu, v zemích Maghrebu, v Latinské Americe atd., všude na světě bez vyjímky, za práva občanská stejně jako za práva odborů. Byl si dobře vědom, že vykořisťovaní potřebují mít na svou obranu své vlastní nezávislé organizace, a vystupoval proti všem, kdo pod jakýmikoli záminkami a z jakýchkoli politických pozic zpochybňovali toto nazadatelné právo dělnické třídy. Celý život tohoto zaníceného bojovníka byl věnován osvobození člověka.

Mezinárodní výbor proti represi CICR ztrácí svého zakladatele. Ztrácíme v něm také soudruha a přítele, který spojoval šlechetnost a nikdy neutuchající pozornost k člověku s hlubokou vírou v budoucnost lidstva zbaveného vykořisťování a útlaku.

Jménem kanceláře CICR Gérard Bauvert

Chronologie života Yvesa Dechezella

(dle údajů Kanceláře CICR)

Listopad 1912: Yves Dechezelles se narodil v Les Sables d’Olonne.

1936: Yves Dechezelles jako registrovaný obhájce ve věcech trestních je duší studentské sekce socialistické strany SFIO.

1937: Yves Dechezelles vstupuje do Komunistické strany Francie, ale hned následujícího roku je z ní vyloučen kvůli svému postoji k moskevským procesům a k tehdejší španělské revoluci.

1946: Yves Dechezelles je jmenován administrativním tajemníkem parlamentní skupiny poslanců socialistické strany SFIO a potom zvolen zástupcem generálního tajemníka této strany.

1947: Na protest proti politice strany podporující francouzský kolonialismus opouští Yves Dechezelles socialistickou stranu SFIO. Podporoval zejména osvobozenecký zápas národů Francouzské Indočíny a angažoval se proti represáliím, které postihly Socialistickou mládež za protikolonialistický postoj a za podporu stávkujících dělníků továrny Renault.

1948: Yves Dechezelles organizuje soudní obhajobu malgašských povstalců, kteří unikli před represáliemi, jejichž obětí se stalo 80 tisíc účastníků vzpoury. Od r. 1948 se hlavní náplní života Yvesa Dechezella stal boj proti francouzskému kolonialismu a za bezpodmínečnou solidaritu s aktivisty hnutí za nezávislost ve francouzských koloniích.

1954 - 1962: Yves Dechezelles zajišťuje obhajobu alžírských bojovníků za nezávislost, a to zejména aktivistů Alžírského národního hnutí MNA, vedeného Messali Hadžem.

1976: Yves Dechezelles se podílí na ustavení Mezinárodního výboru proti represím CICR a stává se jeho prezidentem. (Jeho prvním činem jako prezidenta CICR byla kampaň za vězněné československé protivníky Husákova “konsolidačního” režimu, spojená s cestou do Československa a osobní intervencí u čs. úřadů.)

Od 70. let do konce století se Yves Dechezelles z tohoto titulu přímo a významně účastní mnoha intervencí v prospěch obětí politických a protiodborových represálií v Polsku, Československu, Španělsku, Alžírsku, Tunisku, Peru, Jugoslávii, SSSR, Argentině, Chile i dalších zemích.

V lednu 2007 Yves Dechezelles ve věku 94 let umírá.

Za Španělskou republiku a do Odboje

» Během zasedání Národní rady Socialistické strany [SFIO] v listopadu 1936 se Yves Dechezelles setkal s Leonem Blumem a naléhal na něho, že je nezbytné podporovat španělské republikány. Když Francie z tribuny Společnosti národů oznámila svůj postoj neintervence ve Španělsku, považoval to za odsouzeníhodné politické sebezapření. Yves Dechezelles odpověděl tím, že v létě 1937 vstoupil do Komunistické strany, a ta ho hned jmenovala tajemníkem své sekce v Caen. Založil tam místní list, Le Calvados, a podnítil vytvoření místního výboru na podporu španělských uprchlíků a jejich pohostinné přijímání. I do svého příbytku v Caen přijali manželé Dechezellovi dva baskické uprchlíky, matku s dcerou. Jenže Yves Dechezelles se brzy stal předmětem zájmu příslušných orgánů komunistické strany, takže ústřední výbor musel organizovat jeho špiclování. Vyslali za ním dva zvláštní pověřence ÚV, a tu se velmi rychle ukázalo, že si počíná jako trockistický úchylkář. Začaly totiž moskevské procesy, a také ze Španělska přicházely zprávy o hanebných zločinech i přímo vraždách spáchaných podle stalinistických metod na demokratech a anarchistech. Znechucený Yves Dechezelles se rozhodl ze strany vystoupit, ale dostal pádnou odpověď, která zněla doslova: “Ze strany se nevystupuje, strana vylučuje!”

V té době se už chýlilo k válce. Jeho pluk byl v záloze a za porážky Francie se stáhl až do Mazametu [v départementu Tarn, na jihu], což Yvesu Dechezellovi umožnilo, aby se po příměří uzavřeném maršálem Pétainem vydal do Alžíru, kde byl vojensky evidován. V Alžíru se dal zapsat do advokátní komory a vrátil se k zaměstnání advokáta. Samozřejmě si udržoval velice diskrétní kontakty s tehdy velmi vzácnými protipétainistickými kruhy, zvláště s odbojovou sítí COMBAT [”Boj”], na kterou měl spojení přes profesora René Capitanta. Když došly informace, které umožnily předvídat nastávající intervenci Spojenců [vylodění v Alžíru, Oranu a Casablance v listopadu 1942], vytvořila se z odbojářů různých proudů a stran malá bojová skupina, která se připravovala k vystoupení proti pétainistickému režimu vedenému v Alžíru admirálem Darlanem. V noci ze 7. na 8. listopadu 1942 tato skupina skutečně zasáhla do dějin: několika přepadovými akcemi na strategických bodech se zmocnila kontroly nad městem Alžírem. Yves Dechezelles byl členem přepadového komanda, které ovládlo telefonickou centrálu a tím celou telefonickou síť Alžírska, což vzápětí významně ovlivnilo vývoj situace.

Ale američtí Spojenci se nedali nijak vázat vděčností za tuto pomoc, ba naopak se paktovali s Darlanem [USA, i na rozdíl od Velké Británie, zvláště zpočátku odmítaly podporovat Svobodné Francouze a sázely na pétainovce a alibisty mezi francouzskými kolaboranty - pozn. red. Bulletinu]. Yves Dechezelles byl po nějakou dobu [po americkém osvobození] vězněn v posádkovém vězení v Bab el-Oued.«

Jean-Jacques a Guy Dechezelles (synové Yvesa Dechezella)

YVES DECHEZELLES (1912 - 2007)

Až do konca svojho života, ako to pripomenuli jeho synovia Jean-Jacques a Guy na jeho pohrebe, “Yves Dechezelles bol stále aktívny a stále organizoval verejné zhromaždenia, na ktorých upozorňoval na represálie a porušovanie základných ľudských práv”, napokon ako prezident Medzinárodného výboru proti represii. Táto vernosť bojovníka za utláčaných a vykorisťovaných je základným rysom všetkej vedomej činnosti Yvesa Dechezella. Druhou zreteľnou črtou jeho správania sa je ustavičné odmietanie “kariéry”, verejných a oficiálnych funkcií, ktoré sa mu dosť často ponúkali.

Nemôžeme tu ani v skratke vymenovať všetky zápasy, v ktorých sa angažoval. Ale ľahko sa dá charakterizovať jeho základná voľba. Keď sa stal v roku 1936 novopečeným advokátom, mal už za sebou niekoľkoročnú činnosť v radoch Mladých socialistov a potom v Socialistickej strane. Prečo sa s ňou po prvý raz rozišiel, vysvetlili nám jeho synovia. K tomu môžeme pripojiť i jeho vlastné slová: “Po Druhej svetovej vojne, v priebehu ktorej som sa ako obyvateľ Alžíru zúčastnil na odboji proti vichystickému režimu a nacizmu, som sa vrátil do Socialistickej strany. V roku 1947 som sa stal námestníkom generálneho tajomníka tejto strany, ale musel som ju skoro a neodvolateľne opustiť, lebo podporovala krvavú koloniálnu vojnu za znovudobytie Vietnamu, ktorému sa vtedy hovorilo ‘Francúzska Indočína’.”

Termín “neodvolateľne”, ktorý v tejto súvislosti Yves Dechezelles použil, sa môže použiť aj v pozitívnom zmysle: pre jeho boj na obranu národov kolónií. Musíme pripomenúť, že keď sa Yves Dechezelles v rokoch 1947-1948 podujal na obhajobu malgašských nacionalistických predákov, bral na seba značné riziko. Aj oni sa stali obeťami zúrivej represie, proces s nimi bol sfalšovaný, bolo vynesených niekoľko rozsudkov smrti a niektoré z nich aj vykonané.

V nasledujúcich rokoch sa Yves Dechezelles stal jedným z obhajcov všetkých vodcov národného hnutia Severnej Afriky: Habiba Burghibu i tuniského odborového predáka Ferhata Hacheda, a či Allala El Fassiho, vodcu marockej strany Al Istiqlal. Bol aj obhajcom a blízkym priateľom Messali Hadja, odsúdeného na galeje, do väzenia a na nútený pobyt.

Počas alžírskej vojny mal hlavnú úlohu pri obhajobe alžírskych nacionalistov všetkých tendencií, medzi nimi aj Ahmada Ben Bellu. Bol inšpirátorom a koordinátorom skupiny advokátov, ktorá na seba vzala tie najväčšie riziká, keď sa vybrala zaisťovať obhajobu alžírskych aktivistov priam v Alžírsku. Vyhrážali sa im vojenskými tribunálmi a rozsudkami smrti.

Dejiny zachovajú v pamäti jeho zápas v týchto rokoch, ktorý z neho urobil bojovníka v prvých radoch proti kolonializmu. Uznávajú to dnes všetky štáty, ktoré si v priebehu tohoto boja vydobyli nezávislosť.

Práve v priebehu tohoto neustávajúceho boja sa zblížil, ako to on sám spomína, s trockistickou organizáciou: “Nebol som trockistom ani nikdy predtým, ani som nebol členom žiadnej organizácie Štvrtej Internacionály. Ale v priebehu rokov a po mnohých spoločných zápasoch bok po boku sa fakticky vytvorili vzájomné zväzky medzi mnou a trockistickými aktivistami.” A tak sa Yves Dechezelles napokon stal advokátom francúzskej sekcie Štvrtej Internacionály, a bol ním až do roku 1987, kedy opustil advokátsku komoru. Obhajoval predstaviteľov Štvrtej Internacionály najmä pred vojenským tribunálom počas vojny v Alžírsku v rokoch 1955-1956.

François Forgue

Po boku alžírskeho ľudu

Yves Dechezelles, občan a socialistický aktivista, pokračoval v boji proti alžírskej vojne i v samotnom Francúzsku. To mu dovolilo, aby neskôr, v roku 1992 na jednom mítingu proti represiám, ktorých sa dopustili alžírske úrady, vyhlásil: “Tento večer sa ma zmocnil zvláštny pocit. Vrátil som sa v spomienkach o päťdesiat rokov nazad a znova som počul, ako ľudia v tom čase hovorili: ‘Predsa im nemožno dať také isté volebné právo, ako máme my.’ V tom čase boli totiž dve volebné kúrie, a bolo treba desať alžírskych hlasov, aby vyvážili jeden hlas francúzsky. Ale napriek tomu úrady považovali za nezbytné napchať urny v tejto druhej kúrii falošnými hlasmi. To ukazovalo zvlášť jasne, že francúzske úrady sú si dobre vedomé, že Alžírčania budú voliť podľa svojho... Viem tiež dobre, aké úsilie a aké gigantické obete musel alžírsky ľud vynaložiť, aby získal nezávislosť - ktorá, ako som presvedčený, pre nich bola neoddeliteľná od demokracie. Chceli byť zvrchovaní vo svojej krajine (...) A teraz, keď bolo Alžírčanom a Alžírčankám jediný raz umožnené voliť, keď sa mohli rozhodovať medzi rôznymi stranami, boli výsledky volieb vyhlásené za neplatné...”

Demokratické slobody a socializmus

Yves Dechezelles vždy považoval svoj neustály zápas za demokratické slobody za neoddeliteľný od usilovania o premenu spoločnosti, spojeného s hnutím pracujúcich celého sveta proti vykorisťovaniu. Toto svoje poňatie vysvetlil v interview uverejnenom v liste Informations ouvrières 21. augusta 2000: “Dnes je viac ako kedykoľvek inokedy treba bojovať za socializmus, to znamená na obranu práv človeka, ale v širokom zmysle toho pojmu, ktorý zahŕňa nielen práva ľudskej osobnosti, ale tiež práva sociálne. Len na tejto strane vidno nádej: znovuzrodenie mocného socialistického hnutia v meradle národnom i medzinárodnom sa nutne musí opierať aj o Lva Trockého. Jeho myšlienky sú živé. Dôkazom toho sú iste organizácie, ktoré sa k nemu hlásia. Ale povedal by som, že on má svoje miesto aj mimo tých, ktorí sa k nemu výslovne hlásia. Tak ako iné veľké osobnosti, patrí aj on celému hnutiu za oslobodenie pracujúcich a národov.”

Pocta Yvesu Dechezellovi

Není snadné složit poklonu Yvesu Dechezellovi, také proto, že je těžko mluvit o něm a nezmínit se o Myriam, družce jeho života. Všichni ti, kdo poznali odvahu a tvrdost v boji Yvesa Dechezella a zároveň jeho úporné odmítání všech poct, vědí i o tom, jakou oporu mu poskytovala jeho křehká žena, která dovedla sloučit mimořádnou pevnost s pozoruhodnou ironií. Proto chci vzpomenout jich obou současně.

Vzpomenul jsem na ně už v dokumentárním filmu věnovaném životu Messaliho Hadže (jehož dcera Džamila byla mezi námi na Yvesově pohřbu). Nemohu presně určit datum, ale bylo to někdy na začátku alžírské revoluce, v listopadu 1954. Messali Hadž byl tehdy převezen do Les Sables d’Olonne, kde mu byl vykázán nucený pobyt pod stráží. Yves Dechezelles se chtěl setkat s tímto alžírským vůdcem, byl jeho obhájcem, a navrhl nám, abychom ho provázeli. Přítel Henri Peulet nás zavezl do Les Sables d’Olonne - Myriam, mne a ještě jednoho advokáta. Messalimu byl vykázán pokoj v jednom hotelu a hlídala ho tam celá kohorta vybraných policistů. Nechtěli nás k němu pustit, že prý mohou povolit návštěvu jenom advokátům. Ale Yves se ujal své funkce advokáta tak velice rozhodně, že policisté po jistém váhání ustoupili a povolili návštěvu i Myriam a mně. Messali hned na uvítání volal: “Vzplála revoluce! Ale uvnitř alžírského národního hnutí jsou rozpory, teď je nutno je překlenout! Všechny síly je třeba spojit, aby revoluce dosáhla svého cíle, nezávislosti. Vy advokáti byste teď měli okamžitě odjet do Alžíru.” Potom pověřil Henriho Peuleta, aby dal převést miliony franků (nevzpomínám si, kolik to bylo, ale vím, že to byla značná suma) na jeho soudruhy.

Mnoho dalších věcí mi přichází na mysl, mnohé společné vzpomínky se vracejí. Ve všech je obsažena jedna základní jistota: Yves se nikdy neodchýlil od toho, co tvořilo jeho zápas a celý jeho život. Vždy zůstal tím, kým byl: Yvesem Dechezellem, neúnavným obhájcem utlačovaných, neúnavným obhájcem pravdy. Myriam ho v tom po celý život provázela.

Pierre Lambert

Je tomu jedenatřicet let, co se Yves Dechezelles a Jean-Jacques Marie spolu s aktivisty různých politických tendencí rozhodli vytvořit Mezinárodní výbor proti represi a jako první zorganizovat kampaň za propuštění

* Leonida Pljušče, Vladimíra Bukovského a Gluzmana, vězněných v SSSR za protestní akce proti speciálním psychiatrickým “léčebnám”

* matematika Massera, uvězněného člena Uruguajské komunistické strany

* československých demokratických aktivistů Milana Hübla, Jaroslava Šabaty, Jana Tesaře, Jiřího Müllera a Antonína Ruska.

V roce 1996, k dvacátému výročí své existence, vydal CICR brožuru, do níž Yves Dechezelles přispěl článkem, v němž shrnul zkušenosti Výboru. Psal tam mj.:

»Je tomu dvacet let, co byl založen náš Mezinárodní výbor proti represi. Jak dokazuje tato brožura, zaměřili jsme se na intervence v případech těžkého porušení práv člověka, práv pracujících a práv národů, k nimž došlo na všech kontinentech. Tyto intervence nikdy nebyly zbytečné. V některých případech měly úplný úspěch. Samozřejmě jsou úkoly, jimž je třeba se v tomto ohledu věnovat, obrovské. Stále existující vykořisťování člověka člověkem a všudypřítomné panství finančních institucí nad pracujícími a nad národy celého světa plodí tak početné a těžké újmy pro svobodu, zdraví a sám život lidí, že i slovo “barbarství” sotva postačí na jejich charakteristiku. Nepovažujeme za svůj úkol nahradit jiná sdružení kladoucí si za cíl informování veřejnosti o případech porušování lidských práv a zásahy ve prospěch nápravy. Smysl naší existence je v samotném pojetí boje proti represáliím. Existuje úzká návaznost mezi všemi kategoriemi práv, tj. těmi, které se vztahují k jednotlivé lidské bytosti, kolektivními svobodami i sociálními právy. Právě proto se nazýváme Mezinárodní výbor proti represi, na obranu odborových a politických práv.

Je to obrana těchto práv, které stavíme do středu svého úsilí a všech našich akcí. Úmyslné a naplánované zhoršování životních podmínek námezdných pracovníků i celých národů si zaslouží odsouzení zvláště s ohledem na současný ohromný pokrok vědy a techniky... Samozřejmě jedině solidární zápas pracujících, vedený na národní a zároveň mezinárodní úrovni je schopen přivést k porážce tuto ofenzivu. Náš Výbor si staví za úkol pomáhat ve všech případech, kdy k tomu bude možnost, všem těm, kteří jsou v nebezpečí proto, že se stavějí na odpor proti zpochybňování vybojovaných práv, že odmítají souhlasit s odstraňováním těch ustanovení zákoníků práce, která chrání pracujícího člověka, že se nepodrobují omezování kolektivních smluv. Proto je celá tato oblast předmětem naší zvláštní pozornosti a proto se naše podpora musí projevovat zejména v tomto ohledu. Jde také o soustředění našeho úsilí na země, kde jsou aktivisté nezávislých odborů zvlášť vystaveni represím. Vyzýváme všechny ty, kdo sdílejí naše celkové pojetí obrany práv člověka a občana, pracujících i celých národů, všechny, kdo souhlasí s orientací, která tu byla načrtnuta, aby se k nám připojili.

Yves Dechezelles, prezident CICR«

domů