Úvodem

Materiály k poctě zemřelého Yvesa Dechezella přebíráme z Informations ouvrières, Paříž, N° 778 (2323) z 25. ledna 2007 a doplňujeme dalšími z provenience kanceláře Mezinárodního výboru proti represi (CICR). Žel, nikdo za nás nevykonal práci, která příslušela nám a která vykonána nebyla: Maître Yves Dechezelles byl (vedle Pierre Lamberta a Gérarda Blocha) jedním z těch francouzských a vůbec zahraničních přátel, kteří se nejvíce angažovali proti represím v Československu a na podporu vězňů Husákova režimu. O této stránce Dechezellovy činnosti nepřinášíme žádné informace. Nikdo ji odborně nezpracoval, a jistě to neučiní nikdo ze služebníků českého establišmentu.

Jan Kavan, který měl ze své pozice nejlepší přehled o tom, kdo konal skutečnou práci pro svobodu, kdo se spokojoval s frázemi a kdo ani to, se v roce 1981 vyjádřil, že osvobozené Československo musí Pierre Lambertovi a jeho organizaci za jejich úžasné angažmá za naši svobodu postavit pomník. Místo toho potom odhaloval pomník Churchillovi, kdežto jiní došli až k tomu, že obnovují pomníky Habsburkům.

Myslím, že není proč litovat, že postavy jako Dechezelles či Lambert, velcí bojovníci za svobodu, a organizace, v nichž se takovíto lidé sdružují, nejsou v oblibě historiků sloužících panující moci. Spíše bych řekl, že je to na světě dobře zařízeno, že nás, kdo jsme si vybrali svobodu a ne moc, se nedrží ani špína a smrad s mocí spojený. Ubohým dnešním služebným historikům srdečně přeji to, co si sami vybrali, co potkalo jejich předchůdce - Havlovy dvorní životopisce z devadesátých let a co zanedlouho neodvratně potká i je: totiž zahanbení a všeobecné pohrdání intelektuální obce i lidu.

Problém je však složitější. Pokud dějepis vždy, jak se říkalo, byl pohledem vítězů, byla příčinou mj. také závislost historika na institucích (archivech atd.), které jednak konzervují pohled moci a jednak náležejí moci. Poražení v historických konfliktech se často příliš snadno smířili s tím, že budou poraženi i v zápase o historický obraz.

Chtěl bych informovat mladé lidi, kteří případně mají jiné aspirace než chválit dnešní čas a sloužit hodnotám, k nimž je vede dnešní společnost, že při snaze o pochopení toho, co se v minulém století událo ve světě i u nás, nejsou tak docela odkázáni jen na české oficiální instituce. Revolucionáři dnešních časů kulturně pokročili, jsou schopni aspoň poněkud se starat o to, aby usnadnili práci budoucím nekonformním historikům. V Paříži naleznete instituci s dlouhým názvem CERMTRI (Centre d’Études et de Recherches sur les Mouvements Trotskyste et Révolutionnaires Internationaux). Její adresa: 28 rue des Petites-

Ecuries, 75010 Paris, e-mail: cermtri@wanadoo.fr. Tam naleznete mj. i archiv tohoto Bulletinu. Pokud jde o léta opozice proti Husákově režimu, uložil jsem velice podrobnou dokumentaci samizdatů (s komentáři o provenienci a souvislostech) jako svou pozůstalost v knihovně univerzity Paris X - Nanterre, BDIC. V r. 1992 se Havlův ministr vnitra pokoušel k těmto materiálům dostat a zneužil k tomu francouzské úřady, proto jsem byl nucen přístup k tomuto fondu zakázat. Dnes je otevřen. Nestačil jsem však bohužel zpracovat léta 80. a emigraci. Jistým příspěvkem (byť velice skromným) k pochopení úlohy Pierre Lamberta, jeho strany a tudíž i CICR je zvláštní 38. číslo tohoto Bulletinu vydané k 80. narozeninám Pierre Lamberta. Zájemcům ho můžeme poslat.

Jan Tesař

domů