Příloha Bulletinu EIT č. 108

Jean-Charles Marquiset

Je zápas za vyvlastnenie kapitálu stále aktuálny ?

Kto ešte môže pochybovať o tom, že zápas za skončenie so systémom súkromného vlastníctva výrobných prostriedkov je dnes aktuálny viac ako kedykoľvek predtým? Je to Októbrová revolúcia, ktorá je stále aktuálna. Otázka vyvlastnenia kapitálu je 89 rokov po 1917 jediným východiskom pre robotnícku triedu.

Ale cesta k tomu vedie cez jasné a nedvojzmyselné vyjadrenie cieľov komunistov, a to znamená v prvom rade cez nekončiaci, ustavičný boj za bezpodmienečný rozchod s Európskou úniou, Maastrichtskou zmluvou a všetkými direktívami Európskej únie. Cesta vedie cez neustávajúci boj za zničenie inštitúcií imperializmu, Medzinárodného menového fondu, Svetovej banky, Svetovej organizácie obchodu, ako aj s OSN a jej Bezpečnostnou radou, ktoré sú nástrojmi imperializmu na vojny a okupácie.

Dňa 29. mája 2005 pracujúci, mladí i dôchodcovia povedali NIE a NIE Európskej ústave, Maastrichtskej zmluve a nadštátnej podriadenosti našej republiky. Nájsť východisko, to je to, o čo sa usiluje ľud, ktorý by chcel skončiť s plánmi na výluky, rušením pracovných miest vo verejných službách, rozširovaním pracovných pomerov bez sociálneho zabezpečenia a zlučovaním podnikov, ktoré vždy zvýhodňuje akcionárov. Chcel by skončiť so zhoršovaním starobných dôchodkov, odstraňovaním zvláštnych zvýhodnení, ktoré boli výsledkom tvrdých triednych bojov pracovníkov zvýhodnených odvetví, zhoršovaním systému sociálneho poistenia, zákonníka práce, profesionálnych štatútov a kolektívnych zmlúv.

Bola by sa mohla táto politika presadiť bez faktickej pomoci, ktorú jej po mnohé roky preukazovali vlády takzvanej pluralitnej ľavice za účasti Francúzskej komunistickej strany, ktorá namiesto toho, aby pomáhala jednote pracujúcich schopnej čeliť záplave protirobotníckych opatrení, stále sa len usilovala začleniť do MMF a Svetovej banky? To je ten nešťastný slogan, ktorý každodenne opakuje L’Humanité : “Zreformovať inštitúcie imperializmu”.

Celá súčasná svetová ofenzíva má len jediný a otvorene vyhlasovaný cieľ: znížiť cenu pracovnej sily. Žiadny sektor nie je pred tým uchránený. V dôsledkoch je týmito opatreniami ohrozená aj demokracia. Tisícročné civilizačné vymoženosti sa ničia a nič nie je pred touto ničivou fúriou chránené.

My ako komunisti sa predsa nesmieme zapájať do súčasného svetového riadenia, ktoré bolo nastolené medzinárodným finančným kapitálom a ním je ovládané. Októbrová revolúcia pod vedením Lenina a revolucionárov vyzvala masy, aby vzali svoj osud do vlastných rúk. A to je na programe dňa aj v roku 2006.

V Európe sa imperialistická politika presadzuje prostredníctvom Európskej únie, a tá je podporovaná Stranou “európskej ľavice”, ktorú Európska únia financuje. Jedným z hlavných predákov tejto strany je Francis Wurtz, zodpovedný predstaviteľ Francúzskej komunistickej strany. Je potom možné popierať, že francúzska “pluralitná ľavica” a s ňou aj predáci FKS sa tou či inou formou zúčastňujú na tomto podriaďovaní sa Európskej únii, na presadzovaní všetkých zmlúv a direktív?

Výsledkom bola likvidácia a privatizácia SNCF [tj. znárodnených francúzskych železníc], EDF-GDF [tj. znárodneného elektrárenstva a plynárenstva], telefónnej siete, pôšt, ale aj verejných nemocníc a všetkých verejných služieb. Je to dôsledok takzvaného “európskeho paktu stability”, presadeného Úniou. To je to, čo predáci FKS a ich spoločníci nesmeli nikdy spochybniť, keď boli pri moci. Z toho je len jedno východisko, a ukázalo ho hlasovanie 29. mája: “Naprostý rozchod s inštitúciami Európskej únie”, “Zrušenie Maastrichtskej a Amsterdamskej zmluvy a všetkých európskych direktív”. V Európe a na celom svete sú možné iné riešenia - založené na spolupráci medzi pracujúcimi a národmi.

Do celkového rámca odstraňovania suverenity pracujúcich patrí od 1. novembra aj vytvorenie novej Medzinárodnej konfederácie odborov (CIS), ktorej cieľom je integrovať sa do “svetového riadenia”. Podriadila sa OSN. Tým je ohrozená nezávislosť odborového hnutia.

A je iné riešenie ako zrušiť nedemokratické inštitúcie Piatej republiky, ktorá sa zrodila z vojenského puču v Alžírsku [v roku 1958] ? Ak môže niečo zmeniť situáciu miliónov pracujúcich, mládeže a všetkých, ktorí strácajú vymoženosti, ktoré si predtým vybojovali, nie je to klamlivá hra o spôsobe voľby prezidenta, na ktorej sa podieľa vedenie FKS.

FKS a jej priatelia z LCR [= tzv. Komunistická revolučná liga, ktorá vznikla rozpadom vtedajšej 4. Internacionály v r. 1952] a Zelení, ktorí všetci ako jedným hlasom volajú po “Európe, kde sociálny zreteľ preváži nad ekonomickým”. Ale koho o to žiadajú? Obracajú sa s tým na predstaviteľov imperializmu, na inštitúcie, ktoré pomohli postaviť na nohy.

My sme komunisti. A ako takí sa budeme viac ako kedykoľvek skôr usilovať o oslobodenie práce, ktoré bolo vymoženosťou Októbrovej revolúcie 1917. Či snáď nemajú byť komunisti, ktorí nemajú žiadne odlišné záujmy než celok robotníckej triedy, jej najrozhodnejšou súčasťou?

Mimoriadnu zodpovednosť máme v čase, keď sa má triedny odpor robotníctva prejaviť, podobne ako to bolo 29. mája 2005 a znovu v čase zápasu o CPE [pracovné pomery mladých]. Opakujme to: musíme byť na čele boja, ako tá najrozhodnejšia zložka v boji na obranu demokratických vymožeností robotníckej triedy.

Skupina Résistances communistes [Komunistický odpor] sa hlási k odkazu [referenda] 29. mája: rozchod s Európskou úniou, obrana verejných služieb a demokracie, ako aj zrušenie inštitúcií Piatej republiky. [...] V tomto duchu sa zhromaždíme na celonárodnom stretnutí 8. októbra v Paríži.

Jean-Charles Marquiset o demokracii v odborech

(výtah z rozhovoru v listě francouzské PT Informations ouvrières)

○ Všude je slyšet stížnosti, že na všech úrovních Všeodborové konfederace práce (CGT) až po sjezdy se vžívají nové praktiky. Členové předkládají návrhy na usnesení, ale vedení je nepředloží k hlasování. Co se to děje?

● Je to vážný problém. Demokracie znamená právo svobodně zastávat určité stanovisko a možnost volit mezi alternativami předloženými k volbě. Ale na mnoha úrovních se volí jen mezi texty “dovolenými” vedením a nepřipouštějí se návrhy předložené delegátem nebo odborovou organizací. Považuji to za porušení demokracie, které ohrožuje CGT v samotných základech. CGT byla přece vytvořena jako organizace odborářů bez zřetele na politické, filosofické nebo náboženské přesvědčení. Projednat návrhy předložené odborovými delegáty je přece základní princip odborové demokracie.

○ V brožuře, kterou jsi o tom napsal, pojednáváš o takových závažných otázkách, jako je souvislost členství CGT v tzv. Mezinárodní odborové konfederaci (CSI) a její účastí na tzv. “sociálním dialogu” [...].

● V départementu Essonne, kde působím, se před časem za velké pozornosti domácího i zahraničního tisku vytvořilo zvláštní sdružení, prý první ve Francii, které slučuje odbory a organizace zaměstnavatelů ke společnému cíli “hájit zaměstnanost”. [...] Od založení této instituce bylo [patronátem] předloženo 21 plánů na výluky s celkovým počtem 5.000 pracovních míst “navržených” k likvidaci, z čehož bylo “uhájeno” 111 míst. [...] Vedení CGT se rozplývá nadšením nad touto institucí. Přitom departamentální výkonný výbor odborové organizace tuto otázku vůbec neprojednával. To je pošlapání demokracie. [...]

○ Postoj, který zastáváš, má značný ohlas mezi odboráři.

● Odborový kongres départementu Essonne právě rozhodl, že CGT má ze společné organizace s patronátem odejít. Pouhých 43% delegátů podporovalo vedení ústředny, které si přeje společnou organizaci se zaměstnavateli zachovat. [...] Po celé zemi musejí naši aktivisté každodenně čelit útokům [svazu patronátu] MEDEF, naléhajícího na zvyšování pracovního výkonu, rozšiřování pracovních poměrů bez sociálních záruk, snížení výloh omezujících zisky akcionářů. Je nás několik členů départementálního výkonného výboru, co od začátku přesvědčujeme členstvo, že nesmíme zůstávat ve společné organizaci kapitál-práce. Tento rok vzpomínáme stého výročí Charty z Amiensu, která položila základy naší CGT jako nezávislé organizace třídního boje, a většina členstva i dnes podporuje tuto orientaci. (A je snad náhodou, že MEDEF byl jednou z hlavních opor kampaně pro ANO v referendu o tzv. Evropské ústavě?)

○ Je nějaká souvislost mezi členstvím CGT ve společné organizaci kapitál-práce a její účastí při ustavení [nové světové “odborové” ústředny] CSI?

● Bezpochyby. Je to tatáž představa “společného řízení” a spolupráce společenských tříd. Prosazuje se v měřítku místním, evropském i světovém. CIS prosazuje zavádění tohoto systému, a já si blahopřeji k tomu, že v našem départementu jsme dokázali tento projekt odmítnout. [...]

○ Celý CGT dnes diskutuje o reformě členských příspěvků. Souvisí nějak s účastí CGT při zakládání CSI?

● Zavádění této reformy ukazuje všechny zhoubné důsledky členství CGT v CSI. Až doposud byla každá základní organizace suverénní při rozdělování příspěvků “vyšším” instancím CGT - kolik místní odborové radě, okresnímu výboru svazu i meziodborovému atd., až po ústředí svazů a celou konfederaci. V duchu zásad našeho odborového federalismu rozhodovala i o částce, kterou odvede “vyšším” instancím. Dnes se naopak o všem má rozhodovat shora, a z příspěvků největší část má jít ústředně. Mnohé organizace jsou tím postaveny před dilema oslabit buď sebe samé anebo vlastní svaz. A my potřebujeme silné organizace a svazy. Totéž platí o místních meziodborových radách. Předtím byly financovány podle svrchovaného rozhodnutí místnich organizací, které je vytvořily. [...] Reforma představuje těžkou újmu pro náš systém odborového federalismu a směřuje ke zvratu všech vztahů uvnitř CGT. Náš systém federalismu se zakládá na zásadě, že organizace se svobodně ustavují a sdružují z jedné strany do odvětvového svazu, z druhé strany do meziodborových institucí [podle územního principu], tj. do federací. Tak je vybudována celá CGT zdola až po ústředí, konfederaci. [...] Právě tento náš systém je od základu v rozporu s nároky CSI. Jen několik příkladů ze stanov, které byly nedávno přijaty na ustavujícím kongresu CSI: Článek XIII stanoví: “Členské organizace musí předložit generálnímu tajemníkovi jména svých delegátů na kongres nejméně tři měsíce před jeho konáním.” “Předložiť” a nikoli jen oznámit! CGT či jiná organizace nemá být suverénní už ani při jmenování svých delegátů? Něco takového bylo dosud v jakékoli světové odborové organizaci nemyslitelné. - Článek XIV o jednacím řádu, odstavec e) se týká jakéhokoli návrhu, který nebude předložen nejméně 6 měsíců předem: “Jakékoli návrhy usnesení, předložené členskými organizacemi po uplynutí lhůty stanovené ve shora uvedeném odstavci b), se postoupí generální radě, která může rozhodnout, že je předloží kongresu [...], ale její rozhodnutí je definitivní.” Generální rada tedy “může rozhodnout” je předložit i nepředložit.

○ Myslíš, že trváním na demokratických pravidlech se dá tento vývoj zastavit?

● U nás v départementu se to podařilo. [...] Referendum 25. máje 2005 [o “Evropské ústavě”] dokázalo zatlačit celé vedení ústředny do pozice menšiny. [...] Musíme umět dodat odvahu všem aktivistům CGT, kteří zápasí o to, aby CGT zůstala nástrojem třídního boje. [...]

○ Jsi pesimista, co se týká budoucnosti?

● Ne. Vydali jsme brožuru, která upozorňuje na problém a kolportujeme ji vlastním nákladem. Svolali jsme konferenci, na které budeme o otázce jednat. Vyzýváme všechny odborové předáky i aktivisty bez rozdílu názorů na to, zda má CGT pokračovat v dosavadním kurzu, aby přišli s námi svobodně debatovat. Není žádné jiné východisko než demokracie a svobodná diskuse.

domů