USA

MALCOLM X GRASSROOTS MOVEMENT

Kali Akuno, ústřední organizátor

Interview v listě francouzské PT Informations ouvrières 7. prosince 2006

Kali Akuno je ústřední organizátor MALCOLM X GRASSROOTS MOVEMENT, organizace černého lidu USA, která byla založena v r. 1989; její cíle tu vyloží. Zároveň je jedním z organizátorů mezinárodního tribunálu, který se má sejít příštím rokem v New Orleansu k posouzení odpovědnosti Bushovy administrativy za pohromu, jaká postihla město před 14 měsíci po cyklonu Katrina. Především jsme ho však požádali, aby se vyslovil k vraždě, kterou spáchala newyorská policie 25. listopadu t.r. Sean Bell, 23letý černoch, padl při východu z diskotéky pod policejní palbou bez výstrahy, právě několik hodin před svou svatbou.

○ Co soudíš o zastřelení Seana Bella?

● Je to hrozné, ale tato vražda mne nijak nepřekvapila. Policie v New Yorku je proti jiným stále o krok vpředu v ustavičné represi Černých a Latinoameričanů. New York je velice represivní město, kde je počet policistů v poměru k počtu obyvatelstva jeden z nejvyšších v celé zemi. Vzpomínám si na podobný případ z roku 1999, kdy táž newyorská policie za podobných okolností zavraždila Amadou Diala. Podle mne se po 11. září 2001 blížíme k policejnímu státu.

○ Jaké je postavení černého lidu v USA?

● Útlak Černých se zhoršil. Mzdy se snížily, odbory jsou předmětem útoků. Velká masa černého lidu USA má jen dvě možnosti: na jedné straně vězení či vstup do armády (což jsou jen dvě podoby téhož), na druhé straně přežívání díky neformální ekonomii. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mnoho lidí balancuje od jednoho k druhému.

○ Jaké vidíš východisko a za co bojuješ?

● Jedním slovem: za sebeurčení. My jsme byli loveni jako zvěř, jako otroky nás převáželi do Ameriky, čtyřista let s námi zacházeli jako s nevolníky, neměli jsme právo svobodně se vyjádřovat a žít podle obyčejů své kultury, nebyli jsme považováni za rovné s ostatními složkami obyvatelstva, vůbec už ne s bílými.

Dnes je naším každodenním požadavkem ekonomická bezpečnost. Bojujeme proti nucenému přesídlování a etnickým čistkám. Dnes jsou totiž Černí vysídlováni ze svých tradičních čtvrtí. Nejkřiklavějším případem je New Orleans, ale táž politika se uplatňuje všude.

Historicky byli Černí nejvíc vykořisťovanou částí dělnické třídy. Dnes jsme považováni za nežádoucí, za nadbytečné obyvatelstvo, z něhož není žádný užitek. To se obráží v masové kriminalizaci hlavně černé mládeže, a to je také příčinou masového přílivu drog do našich čtvrtí. Každý čtvrtý americký černoch strávil část života ve vězení. Takový stupeň represe proti určité části populace je v pokročilých zemích ojedinělý.

Vykořisťování dělnické třídy a vykořisťování Černých jako nejvíce utlačovaných jsou historicky neoddělitelné. Ale kapitálu se zatím vždy podařilo a stále se daří stavět proti sobě černé a bílé pracující. [...] Boj černé dělnické třídy už několikrát prudce vzplanul, zejména v 60. a 70. letech. Zakořenila se myšlenka sebeurčení, autonomie, požadavek rovných práv a vlastního zastoupení. Ale bílá odborová byrokracie se rozhodla tuto skutečnost ignorovat.

○ Jaké je z toho, podle tvého názoru, politické východisko?

● Především je potřebí říci, že Demokratická strana a Republikánska strana jsou v zásadě jedna a tatáž strana. Každá představuje jedno křídlo vládnoucí třídy, i když demokraté si dělají nárok na zastupování Černých, Latinoameričanů, pracujících a utiskovaných. Pro nás a pro všechny utiskované nebude lehké osvobodit se od tohoto systému.

Musíme vytvořit svou vlastní nezávislou politickou stranu. To je proces, který probíhá už dlouho. V naší historii už bylo několik takových pokusů. [...] Dnes moje organizace spolu s mnoha jinými vytváří základy pro vytvoření nezávislé strany orientované na změnu. Diskutujeme o předložení vlastního kandidáta této budoucí strany v kampani k volbám guvernéra státu Louisiana. Základem pro volební kampaň bude heslo obnovy města New Orleansu a jeho okolí a současně sociální přestavba. [...]

○ Bydlíš v New Orleansu. Jaké jsou tam dnes, čtrnáct měsíců po cyklonu Katrina, životní podmínky?

● Strašné. Jenom polovina obyvatel se mohla vrátit. Před cyklonem tam byla 70% většina Černých. Dnes jejich podíl poklesl na 40%. Stali jsme se menšinou! Pojišťovací společnosti protahují vyplácení náhrad za zničené domy, a pokud je vyplácejí, znevýhodňují černé rodiny. Při stejných pojistných podmínkách dostávají Černí o polovinu méně. Je to markantní příklad současné rasové diskriminace.

Celé rozsáhlé části města jsou prázdné plochy. Celé čtvrti dosud stále nemají tekoucí vodu a elektřinu, nepracují tam služby.

Představte si obrovskou výrobní kapacitu Spojených států! Tato země by mohla vybudovat celé město se vším všudy, kdykoli a na kterémkoli místě světa. Podívejte se na armádu! Je schopna poslat kamkoli na celé planetě stovky tisíc vojáků se vším, co k tomu patří. Když člověk porovná obrovské prostředky promarněné v Iráku s minimálními výdaji na obnovu New Orleansu, uvidí názorně, jaké jsou priority této administrativy, kterou za nedávných voleb odmítlo 90% černých voličů.

○ Co můžeš říci o vaší kampani za návrat černého obyvatelstva?

● Jsem ředitelem pomocného fondu, k jehož vytvoření dala podnět koalice pokrokářských organizací z oblasti Mexického zálivu a jejímž posláním je prosazovat právo na návrat a obnovu [původního zalidnění]. Naše kampaň má několik stránek. Především požadujeme výstavbu dostatečného počtu laciných bytů. Chceme donutit stát Louisianu a federální vládu, aby stavěly byty, které jsou prvním předpokladem pro okamžitý návrat černých pracujících do města. Je třeba prosadit federální program opravy laciných bytů.

Za druhé připravujeme mezinárodní tribunál, před nějž postavíme vládu USA jako viníka. Byla to federální vláda, jejíž povinností bylo organizovat všechny záchranné práce, ale která namísto toho využila cyklon jako příležitost k operaci, v jejímž průběhu nechala po několik dní lidi umírat. A potom následovaly nucené evakuace [s týmž cílem ”vyčistit” město od Černých].

○ Kdy se má konat tento mezinárodní tribunál?

● V srpnu 2007, k druhému výročí cyklonu. Budou na něm vystupovat právě lidé, kteří se stali obětí těchto nucených a záměrných přemisťování, protože chceme, aby se o tom vědělo a aby to mělo co největší ohlas.

V této chvíli usilovně shromažďujeme po celém světě prostředky nezbytné pro uskutečnění této iniciativy, chceme, aby o tom každý věděl. Organizujeme tento tribunál sami, vlastními silami, a nemáme ani nejmenší iluze, že by nám v tom pomohla OSN nebo Mezinárodní soudní dvůr.

domů