MEXIKO

Delegace EIT v Mexiku na pozvání Národního demokratického konventu

Interview s Danielem Glucksteinem

Dne 16. září 2006 se v Mexiku konal Národní demokratický konvent, který znamenal důležitý krok hnutí mexického lidu proti zfalšování prezidentských voleb z 2. července a za to, aby se Andrés Manuel Lopez Obrador prosadil jako prezident Spojených států mexických. Na pozvání zákonného prezidenta Obradora se Konventu zúčastnila i delegace Mezinárodní dohody pracujících, kterou tvořili Alan Benjamin z USA, Julio Turra z Brazílie a Daniel Gluckstein z Francie, koordinátor Mezinárodní dohody (EIT) a ústřední tajemník francouzské Sttrany pracujících (PT). Předkládáme čtenářům překlad interview s Danielem Glucksteinem, jak byl uveřejněn v tiskové službě EIT Informations internationales, Paříž, č. 201, ze dne 20. září 2006.

○ V sobotu 16. září jsi byl na náměstí Zocalo, hlavním náměstí města Mexika. Co se to tam dělo?

● Shromáždil se tam ohromný dav, víc než milion lidí. Celé velké náměstí Zocalo bylo přeplněné a ve všech přístupových ulicích se tísnily další ohromné davy, účastníci Konventu. Celá ta ohromná a jednotná masa byla na náměstí od 13. hodiny a neopustila ho dřív než v 19 - 20 hodin. Výmluvný je příběh: víc než hodinu trvala průtrž mračen, která znemožnila zahájit jednání Konventu, a dav se nehnul z místa. Nikdo neodešel, dav skandoval llueve, llueve, el pueblo no se mueve! - “lije, lije, a lid se nehýbe”. Shromáždění mělo výrazně lidový charakter, byli tam dělníci, venkované, drobní lidé, a také hodně “domorodců”, jak se v Mexiku říká, to znamená původního indiánského obyvatelstva.

Naše delegace často cestovala po celý den, někdy i dva dny autobusem, často bez zastávky na jídlo, krajem, kde byly vesnice zpola prázdné - posílaly na Konvent celé tisícky svých delegátů. Celá ta ohromná masa mužů a žen, chudiny, nezaměstnaných i pracujících, je tlačená k tomu, aby se sdružovala a dávala najevo svou bídu. Tlačí ji k tomu odstraňování všech sociálních vymožeností a rozklad mexického národního státu. Vystupuje tu mexický národ ve své různosti, rostoucí ze svých lidových kořenů.

Dav shromážděný na náměstí pozorně sledoval všechny projevy a souhlasně nebo odmítavě reagoval. Jedno heslo mělo převahu nad všemi ostatními: Obrador je prezident ! A to mělo znamenat asi toto: “My, mexický lid, říkáme vám, kteří jste na tribuně, a zvlášť tobě, Obradore, že my jsme tě zvolili a ty jsi odmítl zfalšování voleb; teď musíš vzít do svých rukou moc, kterou jsme ti svěřili, abys vyřešil základní otázky, před kterými země stojí.”

○ Jaké jsou to základní otázky?

● Jen jeden příklad: přítomní zvlášť aplaudovali projevu zástupce mexického odborového svazu pracujících sektoru elektřiny - jediného odborového představitele, který na tomto shromáždění promluvil jménem celého svazu. Řekl: “Nepřijmeme privatizaci elektrické sítě v naší zemi. Privatizace má sloužit zájmům trustů z USA, Francie a Japonska. Nedovolíme, aby se zmocnily kontroly nad naší elektrickou sítí a nad naší suverenitou.” Mimořádně silně byly také aplaudovány projevy na obranu veřejného školství, všechna odmítavá stanoviska k privatizacím, upomínky na kontinuitu s mexickou revolucí z roku 1917 a na znárodňovací opatření prezidenta Lazara Cardenase na konci 30. let. Stále opakované hlavní heslo Obrador prezident ! také znamenalo odmítnutí pomlouvačné kampaně proti němu, kterou organizuje reakce. [...]

○ Ale oficiálně byl přece za nového prezidenta vyhlášen Calderon ?

● Na náměstí Zocalo nám přítomní řekli: “Je nemožné, aby byl Calderon uveden v úřad.” [Oficiálně se to má stát 1. prosince, pozn. red. II] Jedna mladá žena, která přišla na shromáždění se svým dítětem a matkou, nám řekla: “Kvůli našim dětem a vnukům to nesmíme dopustit!” A v tomto “není možné nechat je, aby dál vedli zemi stejnou cestou”, se projevuje hluboká aspirace lidu, že už nesmí dovolit pokračování politiky destrukce všeho, politiky privatizací a rozkladu národního státu - politiky, kterou prováděl v posledních šesti letech prezident Fox a v níž podle svého programu chce pokračovat Calderon. Není možno k tomu mlčet, a zfalšování prezidentských voleb bylo jen poslední kapkou, která způsobila, že pohár přetekl.

○ Víc než milion lidí: může být takové shromáždění jednotné?

● Bylo zároveň jednotné i různorodé. Jednotné bylo v naprostém odhodlání, že je nemožné přijmout nepravost, akceptovat zfalšování voleb. Bylo o to víc jednotné, že prvním, kdo uznal Calderona a blahopřál mu, byl Bush. A zároveň každá ze složek, zastoupených na shromáždění požadujícím, aby se funkce ujal Obrador, měla své partikulární požadavky. To jistě může vyvolávat rozpory, také mezi vůdci koalice. Tak například jsme se na tomto shromáždění setkali s delegací Lidového shromáždění ze státu Oaxaca. V tomto státě došlo ke skutečnému lidovému povstání v důsledku generální stávky učitelů. Začala v červnu a místní guvernér použil represe, na což obyvatelstvo odpovědělo po svém. Kolem odborových svazů učitelů a pracovníků zdravotnictví se shromáždily další lidové organizace a vytvořily Lidové shromáždění. A to stojí jednotně za svým základním požadavkem sesadit dotyčného guvernéra. Delegát Lidového shromáždění Oaxaky nám řekl: “Tady je rozpor. Pro nás demokracie znamená odmítnout zfalšované volby. Proto jsme tady, stojíme za Obradorem. Ale demokracie znamená také sesadit zkorumpovaného guvernéra našeho státu, který řídil represe. Jenže musíme konstatovat, že všichni ostatní guvernéři podporují našeho, a to včetně guvernéra federálního distriktu [města Mexiko], který je tu na tribuně po boku Obradora.”

○ Víc než milion účastníků, to je jistě Konvent velice zvláštního typu. V čem je odlišnost od mítinku?

● Samozřejmě, že se člověk může tázat, jak se milion osob může prakticky sdružit a vytvořit Konvent. Ale v určitém smyslu se to přece stalo, zvlášť proto, že se milion přítomných zavázalo podřídit se rozhodnutím, o kterých se hlasovalo. Budu některá z nich citovat. Rozhodnutí č. 1 znělo, že přítomní se zavazují “odmítnout uzurpátora Felipe Calderona jako prezidenta Republiky ”. Rozhodnutí č. 2: “Přítomní delegáti vyhlašují, že režim korupcí a privilegií je zrušen “. Rozhodnutí č. 3: “Shromáždění uznává Obradora jako prezidenta republiky “. A další rozhodnutí pokračovala týmž směrem: že 20. listopadu bude Obrador na náměstí Zocalo oficiálně uveden v úřad jako prezident Mexika; byl přijat program Konventu na obranu národního majetku, v němž se počítá se znovuznárodněním ropného průmyslu, plynu, elektřiny, školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení, a také s ochranou rozhodujících přírodních zdrojů jako vody a lesů. Celý program je zaměřen na nezávislost a suverenitu. Bylo také přijato rozhodnutí o “plebiscitu jako začátku procesu zaměřeného na to, aby se instituce skutečně staly institucemi lidu pro lid “. Na den 21. března příštího roku má být svolán další Národní demokratický konvent. Podle rozhodnutí č. 4 má Obrador vytvořit a uvést do úřadu vládu, jejímž sídlem bude Mexiko. [Dosavadní úřadující prezident Fox opustil hlavní město - pozn. red. Bulletinu.]

○ Co je podstatou Obradorova prezidentství a této budoucí vlády?

● Základní obsah je dán především demokratickým politickým požadavkem “odmítnout volební podvod “. Ale tento požadavek je spojován s dalšími zcela konkrétními otázkami. Opakuji, že tyto další konkrétní požadavky nejsou zcela homogenní, přinejmenším pokud jde o vedení hnutí. Poznamenal jsem si například, že na shromáždění promluvila jako první velká mexická spisovatelka Elena Poniatowska. Odvolala se na článek 39 mexické ústavy, který stanoví legitimní právo lidu změnit instituce, a poukázala na fakt, že 85% mexického obyvatelstva má měsíční příjem nižší (a často podstatně nižší) než 5 tisíc pesos (což je asi 350 euros). “Je naprosto nemožné, aby to tak bylo dál ! “, prohlásila. Už jsem se zmínil o delegátovi svazu zaměstnanců elektřiny. Sám Obrador označil současného prezidenta Foxe za “zrádce národa “, jeho instituce nazval “pirátskými“ a prohlásil: “Ujímám se prezidentského úřadu; toto nebudeme akceptovat! Nebudeme akceptovat privatizace školství, elektřiny, ropného průmyslu; nedovolíme, aby vstoupil v platnost článek smlouvy o volném obchodě na celém území Severní Ameriky, který nám chtějí vnutit a který by znamenal masový příliv kukuřice a fazolí z USA k nám a tím zničení našeho zemědělství. Nemůžeme dovolit, aby miliony dětí byly ponechány v situaci, která je čím dál víc nesnesitelná. Nemůžeme akceptovat, že staří pracující ztrácejí starobní důchody. Nemůžeme akceptovat, že stále větší počet našich spoluobčanů je nucen emigrovat do USA.” [...]

○ Co teď bude dál?

● Na tuto otázku je odpověď velice těžká. 16. září ráno vyšel jeden z hlavních deníků Mexika s titulkem Jedna země, dvojí křik. [Viz dále.] Je jasné, že Foxův klan, tábor politické pravice, reaguje důrazně, což způsobuje kolísání některých složek Obradorovy strany, které se stavějí proti tomu, aby se proklamoval jako prezident. Tato krize se projevuje ve třech stranách, které tvoří součást koalice kolem Obradora. Ohromný dav, který se shromáždil, se opírá o tisíce místních organizací těchto stran, místních výborů odborových svazů, různých sociálních organizací, sdružení rolníků a domorodého obyvatelstva atd. atd., které spojuje to, že se všechny angažovaly ve volební kampani za zvolení Obradora. Zároveň však tato ohromná masa není jako taková strukturovaná do velkých organizací. Byla, dá-li se to tak říci, “strukturovaná” jediným společným požadavkem: Obradore, musíš se chopit moci, abys uskutečnil, co od tebe očekáváme !

Ráno toho dne, co se uskutečnil Konvent, varoval jeden z Foxových ministrů, José Abascal Obradora: “Dejte pozor, abyste se neocitl mimo institucí!” Na to Obrador odpoledne na náměstí Zocalo odpověděl: “Jedno ode mne nikdo nemůže žádat: abych se stal vůdcem opozice. Jsem zvolený prezident.” Transparenty na náměstí se k tomu vyjadřovaly: “Jsou tu dva prezidenti. Jeden byl zvolen, druhého nám chtějí vnutit podvodem. Jeden je tu navíc.” Dva politici se dnes prohlašují za prezidenta Mexika. Jeden prohlašuje, že bude oficiálně uveden do úřadu 20. listopadu, druhý 1. prosince. Otázka jednoty národního státu je otevřená. Připomínám, že v historii Mexika bylo dost pokusů postavit proti sobě sever a jih, původní indiánské obyvatelstvo proti ostatním, venkovské oblasti proti městům. Každá politika, která se snažila rozdělit národ a rozkouskovat národní stát, byla vždy vydatně podporována imperialismem USA, ale podporovaly ji i síly údajně zapatistického typu v oblasti Chiapas. Na to odpovídalo jedno z hesel na náměstí Zocalo: “Od jihu k severu, všichni jsme s Obradorem.” To byl hlas za jednotu národa.

Jeden z delegátů nám v souvislosti s Abascalovou výstrahou řekl: “Jednota národa ? Všichni jsou pro. Ale co ji zaručí, jestli ne respektování demokracie? Co jiného může zaručit jednotu národa než nové sčítání hlasů, hlas po hlasu a urnu po urně?”

Je pozoruhodné, že mnoho lidí hovoří o nutnosti svolat ústavodárný Kongres. Ale ne všichni tomu dávají stejný obsah. Někteří politici hovoří o jeho svolání v dlouhodobé perspektivě - za rok, za tři. Ale aktivisté na náměstí Zocalo říkají toto: “Rozhodnutí, které jsme právě schválili, že Obrador je prezidentem, vyžaduje, abychom mu pomohli chopit se nástrojů, aby mohl provádět politiku, kterou ohlásil. A ty může dostat do rukou rychleji, bude-li svolán ústavodárný Kongres. Jde o to, aby se delegáti lidu mohli shromáždit a dát mu prostředky, aby mohl jednat v duchu mandátu, který dostal.“

○ Jaký je okamžitý význam těch rozhodnutí, odhlasovaných na náměstí Zocalo?

● Na to je těžká odpověď. Co se konkrétně stane, ukáže budoucnost. Jeden z předáků z Obradorova okolí mně řekl: “Toto vyhlášení prezidenta na náměstí Zocalo má především symbolický význam. Je to dlouhodobý proces, který se tu začal a který v dlouhodobější perspektivě, za rok až tři léta, umožní posílit občanský odpor a nakonec prorazit...”

Ale pracující, kterých jsem se ptal, co si o tom myslí oni, mně řekli: “Rok? Tři roky? Ale pro nás, co jsme sem dnes přišli, to není na tři roky ani na rok! V naší vesnici už zprivatizovali obecní pozemky, a já jsem sem přišel říci, že se nám naše půda musí vrátit, nebo zemřeme ” - řekl mi starosta jedné vesnice. Další pokračovali podobně: “U nás pokračuje zavírání veřejných škol, mají být úplně odstraněny. Obrador je prezidentem, aby romu zabránil. Ale ne až za tři roky.”

Jeden student mi řekl: “U nás na univerzitě už proces přímé i nepřímé privatizace dalekosáhle pokročil. Teď, když je Obrador prezidentem, se dá zablokovat.”

Jak vyústí tato debata? Nejsem věštec. Problémy byly nastoleny, a nakonec je to celý soubor vztahů mezi společenskými silami a politickými stranami, který rozhodne o východisku ze situace. Ale mezi těmito silami, které jsou ve hře, stavím na první místo sílu mocného masového hnutí, jak se projevila shromážděním na náměstí Zocalo. [...]

○ Jaký význam mělo pozvání Mezinárodní dohody na tento Konvent?

● Delegace Mezinárodní dohody pracujících byla na Konventě přijata zástupci organizačního výboru, s nimiž jsme pak ještě následující den měli podrobnější setkání. Během tohoto setkání Jesusa Rodriguez, která koordinovala přípravy Konventu i jeho průběh, stejně jako Elena Poniatowska i další účastníci jasně vyjádřili požadavky na vedení dělnických a demokratických organizací na celém světě. Je třeba zdůraznit, že Bush rozjel po celém světě kampaň za mezinárodní izolaci Obradora [...]

A hned po Bushovi to byl socialista Zapatero a po něm vůdce Strany pracujících Brazílie a dnes její prezident Lula. Ve skutečnosti dnes v mezinárodním měřítku podporuje Obradora jen venezuelský prezident Chavez a v Bolivii Morales, nikdo další je nenásleduje.

Tato politika izolace Obradora se odrazila v tom, že počet delegací na shromáždění 16. září byl dosti omezený. Byl jsem překvapen např. tím, že neposlala delegaci žádná ze stran Socialistické internacionály, jejímž je přece Obradorova PRD (“Strana demokratické revoluce”) členem. Nebyla zastoupena ani žádná z velkých takzvaně “levicových” stran planety.

Naše delegace vydala výzvu k mezinárodní solidaritě (viz dále). Vyzývá osobnosti na celém světě, politiky, odboráře, pracující a všechny aktivisty, aby podporovali prohlášení, že Obrador je legitimním prezidentem Mexika a připojovali se k petici v tomto smyslu. A navrhli jsme, po dohodě s členy

organizačního výboru, že 13. listopadu, tj. přesně týden předtím, než Obrador oficiálně převezme úřad, se může konat mezinárodní den solidarity, v jehož průběhu se v každé zemi, kde jsme zastoupeni, obrátíme na mexického velvyslance se žádostí o přijetí, abychom ho seznámili s naším stanoviskem na podporu Obradora. Požádáme ho, aby to sdělil Obradorovi a odcházející Foxově administrativě. Je evidentní, že Mezinárodní dohoda pracujících má v této věci velkou odpovědnost.

Jedna země, dva výkřiky (z listu La Jornada)

»Dne 15. září, v předvečer konání Konventu, měl prezident Fox podle tradice ze svého paláce na náměstí Zocalo ve městě Mexiku vykonat každoroční pravidelný El grito (“Křik nezávislosti “). [Jde o obřad připomínající válku o nezávislost, vítězně dokončenou 1821, a zároveň ústavu. Pozn. red. Bulletinu.] Ale tento rok bylo náměstí již zaplněné desetitisíci stoupenců Obradora a Fox musel vést ústupový boj, pronesl svůj “křik” v jednom provinčním městě. Na náměstí Zocalo přicházeli stále noví Obradorovi stoupenci, až jich bylo 500 tisíc, a ti reagovali na “křik nezávislosti” pronesený starostou města, který sám je také Obradorovým stoupencem, výkřiky “Obrador prezident !”«

domů