VELKÁ BRITÁNIE V PŘEDVEČER DVOU SJEZDŮ

Ve Velké Británii je červenec tradičně měsícem intenzivní politické aktivity. Konají se celonárodní sjezdy všech odvětvových odborových svazů a vrcholí přípravy dvou vrcholných zářijových kongresů: nejprve se vždy koná výroční kongres odborové ústředny TUC (Trade Union Congress) a za dva týdny po něm výroční sjezd Labour Party. Letos je politické ovzduší charakteristické očekáváním významných změn.

Vedle skandálu s prodáváním šlechtických titulů šéfům podniků, které zbohatly z privatizace veřejných služeb, je ve veřejnosti stále živá generální stávka proti reformě starobních důchodů, vnucované Evropskou unií. Podstatou reformy je prodloužení věku k odchodu do důchodu. K protestní stávce vyzvalo 12 odborových svazů, proběhla dne 28. března a podílelo se na ní milion pracujících. Byla to vůbec nejmasovější stávka za posledních 80 let - od doby generální stávky v r. 1926. Projevil se v ní všechen nahromaděný odpor britské dělnické třídy proti opatřením labouristické vlády v čele s Tony Blairem.

Touto stávkou dali britští dělníci jasně najevo, že nebudou akceptovat systematické privatizace veřejných služeb, převádění školského systému do rukou soukromých podniků, církví a “nevládních organizací”, a vůbec už ne nedávnou výzvu Tony Blaira adresovanou šéfům největších podniků země, aby převzali přímou správu nemocnic a celého zdravotnictví. Nemenší nesouhlas britských pracujících vyvolávají pokračující útoky proti starobním důchodům, které již dnes mají za následek, že dva miliony důchodců žijí pod prahem chudoby. Ve jménu Evropské unie se likviduje nebo delokalizuje britský průmysl, především jeho výkvět - automobilky.

Přitom je britská vláda, vystavená nátlaku z Bruselu, odhodlána jít ještě dále, ještě důrazněji a ještě rychleji při aplikaci směrnic diktovaných Evropskou unií. Ministr Hilary Armstrong právě oznámil, že chystá nový útok proti starobním důchodům. V dokumentu, který zveřejnil, se píše: “Je nutno předvídat, že odbory budou vládu obviňovat, že porušuje dohodu o starobních důchodech. Nepochybuji o tom, že tato opatření budou nepopulární mezi zaměstnanci místních veřejných služeb. Je tu riziko stávky.”

Rozhodnost postupovat až do konce, a zároveň nejistota ohledně důsledků, to jsou dva znaky situace. V každé mysli zůstala zapsána březnová stávka, není možno bez odporu prosadit zničení všeho toho, co bylo vydobyto v roce 1945: sociálního státu, školského systému, sociálních bytů, zdravotnictví, sociálního pojištění (které v Británii zahrnuje státní starobní důchod). Každý si je této situace vědom. Každý ví, kam tato politika zavádí zemi - a jaké důsledky bude mít pro stranu britské dělnické třídy provádění takovéto politiky.

Odborový svaz vysokých škol NATFHE jako první a za ním vzápětí svaz zaměstnanců administrativy železnic TSSA se obrátily na všechny ostatní odvětvové svazy s výzvou přijímat rezoluce požadující okamžitou demisi Tony Blaira. Většina sjezdů odvětvových svazů konaných v květnu a červnu přijala toto usnesení anebo aspoň vyzvala Blaira, aby oznámil datum svého odchodu. Nedávný průzkum mínění členů Labour Party ukázal, že 70% jich požaduje Blairův odchod a 54% si přeje, aby tento odchod byl okamžitý.

Derek Simpson, generální tajemník odborového svazu Amicus, prohlásil: “Argument, podle něhož flexibilní trh pracovní síly vytváří více pracovních příležitostí a investic, je pouhá iluze.” Tato iluze je však udržována evropskými direktivami, které musí každá vláda aplikovat. Neznamená to tedy, že by měla být zpochybněna Evropská unie?

Generální tajemník odborového svazu dopravy TGWU požaduje, aby vláda přímo intervenovala na podporu toho, co zbylo z britského průmyslu. Ale v rámci Evropy určené Maastrichtskou smlouvou není intervence vlády ve prospěch průmyslu vlastní země dovolena. Kdo se pozdvihne, aby to to na sjezdu konstatoval?

Odborový svaz UCATT kritizoval “evropskou direktivu o službách, která dovoluje zaměstnat pracujícího podle podmínek země jeho původu”. Předseda tohoto svazu prohlásil, že “tato direktiva vytváří v Evropě sociální prázdnotu”. Na diskusi téhož odborového svazu jeden delegát prohlásil, že “direktiva o službách je nástrojem proti zákonným normám stanoveným parlamenty suverénních národních států.”

Kdy se někdo zdvihne a řekne, že je tedy potřebí skoncovat s diktátem Maastrichtu, aby nevznikla Evropa sociální prázdnoty? Kdy přijde řečník, který poukáže na to, že právě to je úlohou evropských institucí, tak jak vznikly, aby zničily instituce politické demokracie a suverenitu národních států?

Kdy se někdo zdvihne jako protikandidát Tonyho Blaira a prohlásí za svůj program požadavky ze sjezdů odborových svazů, návrat Labour Party k původnímu poslání, suverenitu země a skoncování s politikou vnucovanou Evropskou unií? To jsou otázky, které předkládá odborářská revue Link.

Výzva odborového časopisu Link: “V předvečer důležitých zářijových sjezdů TUC a Labour Party definovaly celonárodní sjezdy odvětvových svazů opatření, která mohou podle jejich názoru zachránit zemi a stranu. Mají pravdu! Vyjadřují mocnou vůli celé britské dělnické třídy. V této situaci silné politické mobilizace se Link obrací na všechny aktivisty Labour Party a odborů s výzvou, aby připojovali své podpisy k výzvě nadepsané ‘Blair musí odejít okamžitě a jeho politika s ním.’”

Požadavky jednotlivých odvětvových svazů: Delegáti odborového svazu veřejných zaměstnanců (GMB) se usnesli: “Je potřebí si znovu vzít, co nám patří: distribuce vody se musí znovu stát veřejnou službou.” Železničáři požadují znovuznárodnění železnic. Učitelé a rodiče žáků zdůrazňují, že školství musí být veřejné; soukromé podniky, církve a “nevládní organizace” nepatří do škol. Studenti odmítají zápisné na vysokých školách, které tento rok má dosáhnout rekordní výše 3000 liber. Odboráři ze stavebnictví se usnesli: “Soukromý zisk nesmí mít žádné místo v našich veřejných službách, školách, nemocnicích a na cestách.” Asociace britských lékařů společně s odborovým svazem UNISON vyzývá: “Ruce pryč od našeho zdravotnictví! (...) Privatizátoři ať sbalí kufry a jdou!” Odborový svaz dopravy TGWU zdůrazňuje, že je nutno obnovit práva odborů, zvláště ve vztahu k Mezinárodní organizaci práce.

K otázce spojení mezi Labour Party a odbory: Tony Blair a jeho vláda spolu s konzervativci podnítili debatu o financování politických stran. Pokud se ve Velké Británii prosadí, bude mít za následek okamžité přerušení tradičního britského spojení mezi odbory a Labour Party.

Během kongresu svazu UCATT nastolil jeho předseda tuto otázku: “Někteří lidé v Labour Party mají v úmyslu působit pro zrušení spojení, které nás (odboráře) váže se stranou. Odbory jsou neoddělitelně se stranou spojené, jsme jejími členy, jsme součástí jejích struktur, naše úloha je zakotvena v jejích stanovách. Labour Party je tradičně hlasem dělnického hnutí. Jestli oddělíte odbory od Labour Party, nezůstane vám nic.”

Tony Woodley, generální tajemník odborového svazu TGWU, prohlásil, že o spojení mezi stranou a odbory se nevyjednává.

Michael Meacher, bývalý ministr v Blairově vládě: “Strana je zaplavena požadavky svých členů, odborů a poslanců parlamentu, aby změnila kurz. Ve straně je všeobecné přesvědčení, které sdílím, že jestli se bude pokračovat dál po této cestě, prohrajeme příští volby.”

Derek Simpson, generální tajemník odborového svazu Amicus: “Labour Party prohraje, a jestli nevezme v úvahu hlubokou nespokojenost svého voličstva, prohraje zcela určitě. Je jisté, že prohrajeme, jestli se zásadně nezmění chod věcí, jestli se neopustí program, který prospívá obchodním kruhům a nenahradí se programem, který by odpovídal přání lidí žít beze strachu, co bude zítra a moci se těšit z kvality života.”

Dave Prentis, generální tajemník UNISON (svazu veřejných služeb) na sjezdu tohoto svazu: “Mám tu poselství pro ty, kdo čekají za kulisami, že se stanou následníky po Tony Blairovi. Nemyslete si, že máte podporu našeho svazu zajištěnou. Musíte si ji získat... Příliš často nás v minulosti nechali padnout. Nový vůdce strany bude muset zanechat ideologických výpadů proti veřejným službám. Nepřeji si návrat konzervativců, chci vládu Labour Party, skutečnou dělnickou vládu. Ale Labour Party nemůže vyhrát, jestli nezmění kurz, nezíská si znovu důvěru, neobnoví spojení s jádrem svého voličstva.”

(Zkráceně podle Informations internationales, No 194 z 2. července 2006.)

domů